Krakatit

Bezesporu jeden z nejlepších Vávrových filmů. Silně znepokojový snímek s nadčasových tématem zneužití jaderné energie vyvolává v divákovi pocit totálního zmaru a bezmoci, k čemuž dopomáhá fantastická kamera Václava Hanuše a hlavně dokonalá práce s hudbou Jiřího Srnky a celou zvukovou složkou. Otakar Vávra vlastně natočil film noir, který si světovou pozornost zaslouží i díky skvělým výkonům Karla Högera a tajemné Florence Marly. I přes své téměř sedmdesátileté stáří je Krakatit v dnešní jaderné době ještě více varující než v době premiéry. (19.08.2017)

Na začátku film nastaví docela svižné tempo, které potom rozvolňuje. Snažil jsem si v tom najít nějaké hezké věci, ale od třetiny jsem taky koukal na hodinky, jak to bylo popisné a zdlouhavé. Líbí se mi, že se Prokopův svět postupně rozpadá do série halucinogenních výjevů, ale bohužel se tak děje velmi, velmi, velmi pomalu. (29.12.2011)

uzasna adaptace velmi dobre a jako vzdy velmi paranoidni a nepekne knihy Karla Capka.. Vse, co melo byt dobre prevedeno, prevedeno bylo a primo skvele. karel Hoger mel za svuj vykon dostat nejake oceneni, jedna silena scena strida druhou a do toho hlavni protagonista temer sileny tim, co zpusobil septa: Krakatit, Krakatit.... záver je pak nakonec mene kruty, nez sem cekal, ale to asi Vávra musel trochu potesit divaky, kteri nejspise byli z takovehoto filmu uplne odvareni a deprimovani.. A pokud sem to nenapsal, Vávra je opravdu jeden z nejlepsich reziseru Ceskoslovenska a velice mu ten jeho vysoky vek preji velmi dobre 4, na pet mozna priste (28.03.2010)

Čapka si za jeho přínos literatuře velmi vážím. Což se o pětadevadesáti procentech dalších spisovatelů říct nedá. Je to proto, že psal o tehdy (a vlastně i dneska) aktuálních problémech světového měřítka takovou formou, že to snad musí dojít každému idiotovi. Krakatit je parádní vizí zneužití moci a souboje běžného člověka se systémem. 85% (24.08.2016)

Nie som odborník českej dobovej kinematografie, ale mám pocit, že prvky, ktoré použil v tomto filme Otakar Vávra, boli v tunajších končinách priekopnícke. Za prvé sa jedná o vážne sci-fi, čiže žáner, ktorý je u nás zriedkavejší ako šafrán. Nehovoriac o prvej polovici storočia. Za druhé Vávra príbeh orámoval a v priebehu rozprávania začíname vďaka halucinogénnym obrazom tušiť, že nás režisér ťahá za nohu. Po vyzradení pointy zistíme, že sme sledovali úplne iný žáner, ako sci-fi. Trochu zamrzí naivita chovania hlavnej postavy, tá je ale vykompenzovaná onou pointou, ktorá ju postaví do iného svetla. Vávra sa zrejme inšpiroval vizuálom Metropolisu a spôsobom rozprávania v Kabinete dr. Caligariho. (20.10.2012)