Zelená karta

Film mě neoslovil. Herecké výkony velmi lákavých protagonistů jako je Gérard Depardieu a tehdy ještě neodkvetlá a žhavá kost Andie MacDowell ke mně dostatečně nepronikly. Na vině je jednoznačně režie Petera Weira. Jak já toho chlapa nemusím. S tímto režisérem dlouhé roky bojuji a ptám se pro koho je vlastně příběh francouzského emigranta a newyorské vegetariánky vlastně určen??? Milovník komedií se nezasměje, tedy zasměje se, ale nechci uchichtnutí, ale chci ohlušující smích a ptám se je tam scéna, kdy se budu válet smíchy po zemi se slzami v očích?! Není! Ten film se šine jak housenka a zábavný je asi jako Vladimír Hron. Ale ano, dialogy mají jistý půvab, ovšem jako celek je to nuda převeliká. A mezi Depardieu a MacDowell není pořádná chemie. Mně tahle dvojice k sobě nepasovala. Panovala mezi nimi určitá disfunkčnost. a nevím čím to přesně bylo způsobeno. Něco jako kdyby jste k Megan Fox obsadili Jirku Krytináře. Je mně líto, ale já ji v jejich hezkém a líbezném vztahu neobjevil nic. Ovšem zjistil jsem, jak perfektní je to film pro zhmotnění abstraktního pojmu jménem nuda. Každá scéna chtěla být až moc realisticky romantická, což je prvek a záměr neotřelý, ale Depardieu zkrátka není ten typ, sice to ustál, ale není to typ pro takový zamilovaný film. Podle mě je herecky jinde. Andie MacDowell sem zapadá o mnoho lépe, ale mám pocit, že film by sama neutáhla. A Peter Weir? To je nejnudnější režisér, kterého znám. Opravdu jsem "wejral", jak dlouho mu trvá instruovat scénu, která by se klidně dala zkrátit o polovinu a nic zásadního by se nestalo. Nedaří se mu ani v nejmenším zahustit děj a i když se dá hovořit, že příběh má svůj originální rukopis, tak přes značné množství roztahaných scén, jsem ho nedokázal naplno ocenit. Film mně mnohdy připadal o mnoho delší než ve skutečnosti je. Mnoho diváků se však nechá zlákat na značku Weir-Depardieu-MacDowell a pokud mají rádi dialogové komedie v nichž to má údajně mezi hlavní dvojicí jiskřit, tak pak objevili romantickou komedii u které se budou dobře bavit. Bohužel, já takové divácké štěstí neměl. Pro mě utrpení. Po filmu jsem byl opravdu hodně zelený a to i bez karty. Asi vzteky, jak to je přechválené. Mé hodnocení: 20% (02.07.2014)

70 % - Já nevím, no... K dokonalosti a bezchybnosti podle mě Zelené kartě poměrně dost chybí. Špičkování a dohady mezi GD a AMD jsou skvělé, také všechny prekérní situace, které se díky jejich situaci rodí, jsou výborné. Akorát jsem z toho necítil silnější pocit jejich vzrůstající náklonnosti, rodící se lásky, citů... Pár pohledů do pseudoalba nebo okouzlený pohled při recitativu básně za doprovodu klavíru je málo. To tam Weir vecpal jaksi mimochodem. Pokud by Zelená karta byla i v tomto ohledu stejně propracovaná jako zbytek, určitě bych si ji užil mnohem víc. Přece jenom, je to film romantický, takže té vznikající romance tam mělo být víc. (30.07.2007)

Aneb znáte to, jak se protiklady přitahují. Tady je to navíc pod bedlivým dohledem chameleona z Austrálie Petera Weira, který na realizaci svého vysněného projektu „neznali se, ale vzali se“ čekal několik let. Americká ekoložka a vegetariánka a trochu obhroublý francouzský emigrant – on potřeboval zelenou kartu, ona toužila po velkém bytu se skleníkem. O účelový svazek se ale brzy začnou zajímat úředníci z imigračního, kteří zanedlouho položí nepříjemné otázky. Výborná hudba Hanse Zimmera, přesný Gérard Depardieu, rozkošná Andie MacDowell, skvěle napsané dialogy, národnostní rozdíly, trošku rozpačitý start, ale o to příjemnější střed a dojezd. I dnes to pořád velmi dobře chutná. (01.01.2016)

Peter Weir a romantická komedie, to je spojení sice nečekané, ale fungující stejně dobře jako ostatní jeho filmy. Jinak řečeno: mnohem lépe než drtivá většina tohoto žánru. Kromě scénáře, režie a ústřední herecké dvojice si ještě zaslouží zmínku hudba, která tu má také důležitý prostor – od Zimmera přes Mozarta a Enyu až k africkému bubeníkovi s plastovým kbelíkem. (21.05.2015)

Nic moc jsem od filmu nečekala a po celou dobu trvání jsem se učila a napůl sledovala film. Nijak zvláště mne nezaujal, ale k učení mi připadal docela příjemný. Nemohla jsem jinak a srovnávala ho s jihokorejským snímkem Daenseoui sunjeong, který je založen na stejném tématu, kdy se jedna osoba kvůli získání práva na pobyt v zemi rozhodne vdát se či oženit se. A musím říci, že u Daenseoui sunjeong bych se učit asi nedokázala... Ale i přesto příjemný film. (20.12.2009)