Zelená karta

Andie a Gérard. Střešní byt se skleníkem. Chemie pracující na plné obrátky. Charizma francouzského (sice tloustnoucího, ale co jako?:) chlapíka, který vlastní jeden z nejtypičtějších nosů filmového plátna ruku v ruce s přirozenou krásou americké ženy s nádhernými, kudrnatými vlasy. Lehký, inteligentní humor, v jehož stylu se nese celý film, dialogy i atmosféra. Nejvíce mě rozesmála scéna, kdy za Bronte a Georgem přijdou dva pracovníci z imigračního oddělení. Oba dva se sotva poznali a mají vyprávět o svém manželství a o tom, jak se poznali. Tato situace přináší geniální rozehrávání a instinkty ze strany Bronte a George. Okouzlující je rovněž scéna ze závěru filmu, kdy se na sebe oba několik sekund dívají přes sklo kavárny. Beze slov, pouze pohledy a lehké úsměvy. V nich dokázali říct vše. Konec filmu mě sice plně neuspokojil, ale scény před ním mi daly alespoň to, nač jsem po celý příběh čekala. Pro mě téměř geniální snímek. (29.12.2011)

Zvláštní kosmopolitní film, který jsem měla ráda už jako dítě. A stále se to nemění. Kouzlo párování Gérarda Depardieua a Andie MacDowell je neopakovatelné. Víkend, při kterém se musejí poznat tak, jako by se milovali už celá léta a přitom nemají společného vůbec nic, je pohlazením po duši. A Jessie Keosian samozřejmě nesmí chybět, aneb nejšílenější stařenka kategorie 85+. (12.03.2009)

70 % - Já nevím, no... K dokonalosti a bezchybnosti podle mě Zelené kartě poměrně dost chybí. Špičkování a dohady mezi GD a AMD jsou skvělé, také všechny prekérní situace, které se díky jejich situaci rodí, jsou výborné. Akorát jsem z toho necítil silnější pocit jejich vzrůstající náklonnosti, rodící se lásky, citů... Pár pohledů do pseudoalba nebo okouzlený pohled při recitativu básně za doprovodu klavíru je málo. To tam Weir vecpal jaksi mimochodem. Pokud by Zelená karta byla i v tomto ohledu stejně propracovaná jako zbytek, určitě bych si ji užil mnohem víc. Přece jenom, je to film romantický, takže té vznikající romance tam mělo být víc. (30.07.2007)

Zelená karta není komedie, ale spíš pohodová hříčka. Líbila se mi chemie mezi ústřední dvojicí, i když...ona to vlastně nebyla chemie, ale spíš krásně fungující kontrast přesně v tom duchu, že protiklady se přitahují. A tím není myšlen vztah mezi Georgem a Bronte, ale spíš herectví a vyzařování Gérarda a Andie... . A samozřejmě tady máme tu romantickou linku-příběh o vzplanutí lidí, kterým vzájemná konfrontace ukázala, že někdy je prolnutí dvou odlišných světů tou nejsmysluplnější věcí. V reálném životě by takový vztah vydržel pár měsíců, ale to ničemu nevadí. Zelená karta je jen pohodová jednohubka, která nemá ambice poučovat, nebo navádět, natož generovat další pokračování. (02.06.2020)

Tenhle film jsem viděl před pár lety takže ale jakmile sem ho tu uvidělu vybavilo se mi dost známých situací a hlavně výborné výkony jak Gerarda tak jeho hnědovlsé kolegyně s krásným širokým úsměvem. Jestli jste viděli Čtyři svatby a jeden pohřeb tak v tomhle filmu asi zahrála svou roli ještě o něco lépe. Už jen ta myšlenka.Poznej někoho za dva dny tak, aby si o něm věděl vše. Povídám vše, ne jen základní věci.Vše od kartáčku na zuby po parfém. Až si tenhle film prohlédnete (utoníte nějakou tu slzičku) tak se zamyslete jestli víte dost o svých přátelích a zjistíte že možná nevíte skoro nic. O partnerech se radši nezamýšlejte mohlo by to mít nedozírné následky (18.03.2007)