Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Volná adaptace stejnojmenného románu Jarmily Glazarové, realizovaná režisérem Jiřím Weissem, zachycuje nerovné manželství dvou povahově protichůdných lidí, starší, citově prázdné ženy a jejího mladšího manžela, milovníka přírody, umění a krásy. Jako třetí, rozhodující činitel, vniká mezi tyto dva lidi mladičká schovanka Jana, která hluboce přilne k otčímovi. Také on k ní chová jiné city než jen otcovské. Prokletí maloměstského domu však nedovedou překonat.

Režisér Jiří Weiss dokázal nejen sugestivně vylíčit dusné a nelaskavé prostředí, ale především velmi pečlivě vybral herecké představitele tohoto zvláštního trojúhelníku. Křehká krása Jany Brejchové, strhující herecká kreace Jiřiny Šejbalové a rovněž skvělý výkon Miroslava Doležala zaujaly diváky i kritiky hned při premiéře v prosinci 1957. Film získal na MFF v Benátkách 1958 cenu FIPRESCI. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Ukázka z filmu

Recenze (121)

topi 

všechny recenze uživatele

Miluju filmy Jiřího Weisse. Spolu s Romeem, Julií a tmou je Vlčí jáma tím nejlepším, co ve své tvorbě tento talentovaný režisér zanechal. Vypráví komorní příběh starší paní (Jiřina Šejbalová), jejího mladšího manžela (Miroslav Doležal) a mladé dívenky, kterou si vezmou jako svoji schovanku (Jana Brejchová). Dohromady vytvoří milostný trojúhelník, který ve svém dusném, depresivním a temném prostředí začne rozehrávat solidní psychologické drama. Film vznikl podle knihy Jarmily Glazarové, jež je zasazena do prostředí maloměsta krátce po první světové válce. Zlou a panovačnou tetu Kláru ztvárnila takovým pekelným způsobem Šejbalka, že málem za svou roli získala v Benátkách hlavní cenu, ale tu jí o jeden hlas vyfoukla Sophia Loren! Jana Brejchová je ve své roli až hypnotická, ty její oči dokážou mluvit. Ostatní obsazení je bezchybné a určitě bych ještě vypíchl roli Loly Skrbkové, hrající skřehotající služku Petronilu a vypadající jako nefalšovaná smrtka. K celkové genialitě snímku připočtěme nadstandardní kameru Václava Hanuše a hudební katarzi Jiřího Srnky. Bezesporu mistrovské dílo!!! ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

Tento film jsem viděl 3x. Šejbalová si tam s gustem zahrála pěknou hysterickou svini. Všimnul jsem si velmi dobových detailů. Ve filmu se mluví česky, šlonzácky a německy. Opravdu reálné zobrazení Slezska té doby. Exteriéry jsou vybrány nesmírně pečlivě a působí kompozičně. Jana Brejchová na svůj věk podala skvělý výkon. Toto není jen film, je to umělecké dílo. Miroslav Doležal, málo obsazovaný to zvládl na jedničku. Jak toto mohlo vzniknout v r. 1957 je mi záhadou!!! ()

Reklama

kingik 

všechny recenze uživatele

Původní literární předlohu neznám. S filmem jsem neměl větší problém. Bavil mě i když jsem ho neviděl poprvé. Dusné drama o citovém vzplanutí neštastně ženatého a citově vyprahlého, zralého muže k mladé dívce režisér Weiss opatřil atmosférickou tenzí. Tomuhle nerovnoměrnému partnerství bránil manželský závazek k babizně, kterou brilantně ztvárnila Šejbalová. Proti takto připravené zkušené matadorce neměla mladá a začínající Brejchová mnoho šancí, ale neztratila se a režiséry upozornila, že s ní budou v budoucnu počítat. Mezi nima pendloval Doležal, kterého jsem pak herecky registroval minimálně, ale tady byl oběma herečkám velmi vyrovnaným partnerem, který svoji nezvladatelnou citovou slabost a vášen v jednom zahrál s ohromujícím přesvědčením. Těžko říct jestli by film byl tak dobrý kdyby neměl tak dobré herecké výkony. Jedná se však o dílo, které nemá v české kinematografii zastoupení. 80% ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Velmi zajímavá a krásná psychologická studie jednoho vztahového propletence, který byl tak hustý, že by se dal i krájet. Jiřina Šejbalová byla vynikající a nezapomenutelná. Její rozkazovačný hlas budu mít v hlavě opravdu dlouho a možná mě bude děsit jako noční můra. Nedivím se, že její mladý manžel mizel pryč a že se zamiloval do Jany, ta byla naprostý opak své tetičky. Byla křehká, citlivá a vnímavá dívka. Krásně jsou zde vykresleny ty dva ženské protiklady + slabošský manžel. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Parádní komorní drama působící na diváka velice úzkostlivým a depresivním dojmem. Celé je to ponuré a, dá se říct, v dusné atmosféře strachu. Filmu jednoznačně dominovala Jiřina Šejbalová v hl. roli tety Kláry, panovačné, zlé a egoistické maloměšťačky, neschopné opravdové lásky, nemocné, zklamané a opuštěné ženy, která má až úzkostlivý strach ze stáří a z následné smrti. Ve druhé hl. roli se nám předvedla mladičká Jana Brejchová jako naivní schovanka Jana (která se zavčas dokáže vzbouřit), ukázala, že má skutečně pro herectví potřebné vlohy a talent. Sám režisér Weiss byl, dá s říct, i jejím objevitelem. Třetí hl. roli odehrál Miroslav Doležal, byla to opět jedna z jeho "nej" rolí a zároveň i z těch větších, divák ho zná především z Husitské trilogie, ale zde se do podvědomí diváka vryje daleko víc. Ke konci komentáře bych snad ještě ocenil výkon věčné přihrávačky Loly Skrbkové v roli služebné Pertonily. Její, jestli se to tak dá říct, pomstychtivost, škodolibostv, smích, mluva byly také velmi povedené herecké kreace...No a nakonec to byla i Srnkova povedená hudba, která byla opravdu pečlivě zvolena a hodila se...Významný film s výrazným mezinárodním úspěchem od významného režiséra vymykající se běžné filmové koncepci 50 let.. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (16)

  • Režisér Weiss po letech vzpomínal na natáčení jedné velmi důležité scény ve filmu, kdy manžel Kláry v noci přijede domů a schovanka Jana v podání Jany Brejchové mu běží velmi radostně otevřít dveře. Oba si pak padnou do náruče. Janě Brejchové se tehdy nepodařilo tuto scénu adekvátně zahrát. Museli ji několikrát opakovat, ale pořád to nebylo ono. Brejchovou to už velmi deptalo. V tu chvíli se Jiřina Šejbalová Jany opatrně zeptala, zda by se neurazila, kdyby jí tu scénu předvedla ona. „Úplně všichni ze štábu oněměli, protože najednou ta 52letá žena přesně herecky a lidsky vyjádřila pocity 17leté dívky, přesně tak, jak bylo zapotřebí,“ prozradil Jiří Weiss. (raininface)
  • Ve filmu zazní písně „Úzká ulička“ od skladatele Jiřího Srnky a slavné „Castaldo“ od Rudolfa Nováčka – pedagoga, hudebního skladatele, hudebníka a kapelníka (1860–1929). (sator)

Související novinky

Filmová ocenění benátského festivalu

Filmová ocenění benátského festivalu

26.04.2017

Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)

Reklama

Reklama