Princezna D.

Pokud je na filmu nejlepší, výkon Kristen Stewart je něco špatně. Pablo Larraín po Jackie, opět zpracovává těžký osud velké ženy a opět ho zpracovává neuvěřitelně nudným a utahaným způsobem. Film ani tak nevypráví osudy Lady D. jako se spíše snaží o nějakou artovou výpověď, jak to tenkrát mohlo být a vybral si zrovna období, které není v jejím životě to nejzajímavější. (14.12.2021)

Voyerské trápenie Diany v 111. minútach. Po filmoch ako Jackie alebo Ema by sa dalo povedať, že typický film od Pabla Larraína, ktorý aj tentoraz skôr než akýkoľvek príbeh podáva značne fiktívny psychologický pohľad na život jednej slávnej osobnosti. V tomto prípade princezny Diany, ktorú famózne stvárnila Kristen Stewart. A jej výkon spoločne s vynikajúcou hudbou od Jonnyho Greenwooda je jedna z mála vecí, ktoré sa na tom filme dajú pochváliť. Inak Spencer prichádza s námetom o útrapenej Diane tak povediac s krížom po funuse, pretože podobný námet tu bol nedávno vo výbornej Crown Season 4 a navyše v podaní, ktoré bolo o poznanie lepšie a dávalo priestor obom zúčastneným stranám - či už princezne Diane alebo kráľovskej rodine. Spencer je však príliš jednostranný film, ktorý zobrazuje Dianu ako tú najutrápenejšiu osobu na svete, bez ozrejmenia širšieho kontextu a bez toho, aby v tom filme dostal priestor ktokoľvek iný. A navyše v tak odosobnenom podaní, že vám tým pádom nemôže byť Diany prakticky ani ľúto. Larrainovi sa síce opäť darí navodiť značne nepríjemnú "psycho" atmosféru, vykresliť depku ktorú hlavná postava prežíva, ale to na tie dve hodiny jednoducho nestačí. O čo sa ten film snaží totiž divákovi kompletne predvedie v prvých pätnástich minútach a následné sa dve hodiny točí v kruhu, utápa sám v sebe, resp. v tom neustálom psychickom deptaní a trápení Diany, bez toho aby akokoľvek gradoval. Je to také až voyerské, zaslepené a značne skreslené onanovanie nad tým ako asi mohlo byť Diane v kráľovskom paláci hrozne. No fakt je ten, že Larrain sa od Jackie prakticky nikam neposunul, zrežíroval úplne totožný film, akurát s inou hlavnou postavou. No a tentoraz dokonca bez ešte menšieho vývoju počas celých dvoch hodín a so zobrazením jedného jediného konfliktu (toho, že Diana v paláci trpí and that's it) s ktorým by si chcel vystačiť celé dve hodiny. Škoda, ja by som totiž tie ceny Kristen Stewart za tento výkon aj želal, ale nie za tento film. Ktokoľvek kto by chcel reálnejší pohľad na dané udalosti, nech si radšej pustí vynikajúci Crown. Spencer mu nemá čo ponúknuť a neslúži ani ako náhľad do krátkeho obdobia zo života Diany. CELKOVO: 5/10 (12.12.2021)

Ach jo, proč existuje tendence vymýšlet si fabricated nonsense o skutečných lidech, když je tu nekonečné množství perfektně dobrých neskutečných lidí, o kterých se může bez obav vymýšlet do aleluja. Jediná věc, která stojí za zmínku, bude zřejmě soundtrack. I když s tónem, pojetím a vyzněním filmu nesouhlasím (silné soustředění se na pouze jednu stránku jedné osoby, manipulace všeho s cílem dojít k vlastním závěrům a ignorování veškeré další rozmanitosti - asi bych mluvila jinak, kdyby šlo o fiktivní postavu, ale to bohužel nejde, i když vlastně jde, protože tato Diana nikdy neexistovala), hudba Jonnyho Greenwooda tomu sloužila dokonale. Kostýmy se příliš snažily podporovat Kristeninu "moderní" (současnou) krásu, místo aby se doopravdy ponořily do devadesátkové žumpy. S každým dalším "životopisným" snímkem si uvědomuji, jak moc nenávidím životopisné snímky, nicméně teď nenávidím i sama sebe, že jsem se na to podívala a tím se této mašinérie zúčastnila a podpořila ji. (20.01.2022)

(5,5/10). Docela psychotický náhled do utrápeného života princezny Diany. Je to hrozně zvláštně natočený, pojatý a zpracovaný film. Režisér Pablo Larraín natáčí dost zvláštní film, které jsou ukrutně pomalé. Přesvědčil jsem se o tom u jeho předchozího výtvoru zvaného Ema, který byl ještě větším utrpením než Spencer. Některé pasáže dokázaly nasadit divákovi brouka do hlavy. Scéna s perlovou polévkou je vrcholem budování napětí a hlodavé paranoi. Největším klenotem celého filmu je samozřejmě Kristen Stewart, která tady předvádí herecké umění nejvyššího formátu. Podoba tam bylo v několika scénách opravdu neskutečná. Chápu, že být součástí královské rodiny není žádný med. Dodržování všelijakých pravidel a být neustále pod drobnohledem. Ovšem si upřímně nemyslím, že to bylo potřeba prezentovat takovouto formou. Místy mi to přišlo, že jediná Diana je chudáček a všichni ostatní jí chtějí jenom ublížit. Naprosto nesmyslné mi taky přišlo obsazení německého herce do role prince Philipa. (26.01.2022)

Způsob, jakým Larraín vede Stewart, je pro mě vrcholně nepříjemný až nesnesitelný na sledování. Protože totéž dělal u Portman v Jackie, jsem ochotný připustit, že to je nějaký jeho záměr. Jenže k čemu to fetišistické imitování tak enormně strhávající pozornost a bránící jakémukoliv proniknutí do filmu a zneviditelnění média slouží? Samozřejmě, že existují filmy, kde by dávalo smysl, že má být umělost co nejvíc viditelná, ale proč tady? Napadají mě hypotetická vysvětlení, jako že umělost filmu má reflektovat umělost života, v němž je Diana uvězněna. Podobně vágní vysvětlení jde samozřejmě uvalit na každé blbé rozhodnutí, když má člověk trochu fantazie. Nutno ale dodat, že u Spencer takové čtení funguje mnohem líp než u Jackie, protože celé to klišé uvězněné Diany je pořád relativně nosná věc. Osobně se jen cítím trochu otrávený, když mám sympatizovat s trpícími milionáři - ono to totiž není tak smrtelný. Špatně se vdala, královská rodina jí lezla na nervy, tak se rozvedla... a tím by to bylo vyřešeno. A mezi tím teda sní, aby mohla Vánoce místo královského paláce trávit ve svém rodném paláci. Sad :-(. Filmaři si to zřejmě uvědomují, tak vkládají Dianiny představy a halucinace, aby touhle lacinou berličkou zostřili konflikt, který není sám o sobě zase tak zajímavý, intenzivní ani důležitý. Jako přepjatá performance subjektivního pocitu bezvýchodnosti a uvěznění mě to ale i přes všechno, co píšu, opravdu dokázalo místy zaujmout a strhnout, to uznávám. Rozhodně by se ale dalo říct, že Spencer je takový ekvivalent českého chcípáckého filmu, který je založený na neustálé sebelítosti protagonisty. Tím více živené, že jde o film natolik subjektivní, že "druhá strana" osciluje mezi nepřítomností a monstrozitou, takže Dianu nejde konfrontovat ničím přesahujícím její úhel pohledu. Tahle Diana navíc zřejmě plně odpovídá veřejnému nekomplikovaně trpitelskému obrazu Spencer, který nemá ambici reflektovat skutečnou komplexitu Dianiny osoby - ženy, která tvrdila, že nechce být vnímána jako výjimečná, ale zároveň byla v neustálém kontaktu s médii, informovala je o svém pohybu, aby na ni všude mohli čekat fotografové, a šířila drby z královské rodiny, aby vždy zůstala v čele pozornosti. Je legrační, že tu Dianě neustále někdo vykládá, jak musí budovat svůj obraz, čemuž se ona diví, když skutečná Diana byla asi nejschopnější individuální člověk královské rodiny co do manipulace s médii a veřejným obrazem a dokázala stočit narativ směrem, jakým chtěla, tváří v tvář celé buckinghamské mašině. Respektuju, že tvůrci se tenhle aspekt rozhodli ignorovat ve jménu jednodušší fantazie, je ale na místě říct, že tohle je přesně film, jaký by Diana chtěla, aby o ní vznikl, zobrazující ji jako naivní, nekonečně citlivou a křehkou ničenou ženu. Spencer funguje tako taková manýristická extenze všech těch minisérií a dokusérií o královské rodině, která o ní vypráví tragické příběhy, jaké chceme sledovat, s trochu větší finesou. (26.11.2021)