V rytmu srdce

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)

Sympatická dráma, o nevšednej rodine hluchonemých divákov , s úžasnými hercami (Troy Kotsura som doslova žral, a to som ešte nevedel, že ten pán herec je naozaj hluchonemý). Dej bol sympatický, s jemnými chvíľkami, slzy sa tlačia do očí, keď Ruby v noci spievala na korbe starého auta hluchému otcovi súťažnú pieseň, rovnako keď spievala na pribíjačkách na vysokú školu a spojila to so znakovou rečou pre rodičov, ktorí ju tajne sledovali ). Skrátka, milovníkom dramatických filmov (naviac s dobrým koncom) len odporúčam. (04.01.2022)

Emilia Jones si skôr či neskôr pre tú sošku pôjde. Mladá, extrémne talentovaná, už len skutočne dobrý projekt a pár rôčkov skúseností. Otázka ale znie, aj o rok sa môžme tešiť na film s prvkom posunkovej reči? Stane sa z toho nová tradícia ako povinné nominovanie zberačov? CODA vskutku neprináša nič nové. Mladá má ťažký život skrz rodinu, jeblých spolužiakov a musí sa s tým vysporiadať. Celý čas to je o boji, čo chce, čo by mala a čo musí. Postavy sú definované hneď od začiatku, ich posun je len veľmi malý. Nie sú vyslovene protivné, skôr sympatické, aj keď majú svoje oné. Celý príbeh je zasadený do predvídateľnej šablónky, až do konca, čo mi tu konkrétne trochu vadilo. Na úkor inovatívnosti je tu ale veľa emócií, ktoré búchajú z každej strany. Hlavne je tu veľa scén, ktoré nútia diváka k zamysleniu. Plus to má silné posolstvo, čo som u Zvuku metalu minulý rok nezaznamenal. Jednu sošku by som im doprial, nešklbal som si kotlety a keď to budete pozerať v slabšom emočnom rozpoložení, na konci Vám slzička ukápne. 3 z 5 (15.03.2022)

Když jsem si toho na Apple TV+ všiml, tak se mi do toho nechtělo, protože francouzská předloha je takřka dokonalá. Říkal jsem si, že to bude jako kousat čokoládu před návštěvou zubaře. Ale filmaři našetěstí originalitu nezmrvili, tak jak to umí snad jen v americe. Jistě nějaké drobné rozdíly by se našli, ale ve směs je to to samé. Emilii Jones jsem do dneška vůbec neznal, ale tady mi přišla sympatická a půvabná. Jelikož originál byl za 5* tady to hodnotím maličko, ale opravdu jen maličko jinak. (30.12.2021)

Po dlouhé době prvotřídní doják jako prase a opravdu nádherný, krásný, hluboký film, kterých je tak málo a čím dál méně. Jako drama to funguje na jedničku, ale překvapivě je to taky naprosto výtečná komedie. Naprosto zde excelují moje drahá Emilia Jones (ve všech polohách včetně naprosto úžasného zpěvu je naprosto úchvatná) a herci, kteří hráli její rodiče. Oba mají naprosto výtečný komediální timing, zejména táta je naprosto boží. Nádherný film, který má úplně všechno - vtip, romantiku, úžasné herce, špetku dramatu a který je od začátku do konce neskutečná pohodovka, která chytne za srdce a nedá na sebe zapomenout. Nádhera. 90%. Škoda jen, že oficiálně je to pouze na Apple TV+, tyhle filmy si zaslouží to nejlepší, tedy řádnou kino distribuci! (26.12.2021)