The Sadness

Tuctová zápletka ovšem podpořená naprosto šílenou brutalitou. Mám rád luxusně krvavé filmy plné černého humoru, ale tady to jde do extrémních nechutností. Mrtvý děti a šukání do oka, to je extrémní level i na mě. Nesnáším Asijský úchylárny jako Tokio Gore Police a podobný hovna, ale The Sadness má aspoň solidní příběh, atmosféru a vymazlený konec.60%. (24.06.2022)

 „JESTLI NARAZÍTE NA NĚKOHO, KDO SE CHOVÁ NEZVYKLÝM ZPŮSOBEM, MĚLI BYSTE TO BRÁT OPRAVDU VÁŽNĚ...“   Fajn je, že se to po chvilce rozjede krvavým tempem. Jinak s hororama z tam těch končin mívám (většinou) problém, páč kromě krve, znásilňování a mučení (tedy násilí), mně zůstávaj veškerý myšlenky utajeny. Není divu, když je to příběhová kravina. plná idiotskýho chování. Ale asi to (někomu) vynahradí ta spousta sadomasochistickejch nápadů.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Furt všem říkám: „Noste roušky!“ 2.) Znám týpka, co „fakáče“ už neukáže.  ///  Thx za titule „arilka“.                  PŘÍBĚH  **  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ne (20.04.2022)

Víceméně je to jen další virus/zombie záležitost s tím rozdílem, že nakažení netouží jen po tom někoho zabít, ale navíc ho ještě mučit a opíchat. A to do jakéhokoliv otvoru. Za mě úplně v pohodě. Tempo je zběsilé, krve, vnitřností a dalších lahůdek je víc než dost a fajn jsou i herci s roztomilou Asiatkou na čele. Mínusem je trochu slabší scénář, protože tu jde zase o to dostat se z bodu A do bodu B a setkat se tak s osobou milovanou, ale to se dalo přejít. A trochu mi vadilo, že tu není nějaký wow moment. Gore je kvalitní, o tom žádná, ale něco, co by mě posadilo na zadek, mi tu prostě chybělo. Jedna scéna sice potenciál měla, ale celkem chápu, že blbnutí nakaženého dědka s tlustou holkou Jabbaz nemohl podat detailně. Každopádně slušná práce a do trochu zatuchlého žánrového vzduchu zavál opět svěžejší větřík. 75% (09.04.2022)

Když odhlédneme od nadšeneckých výkřiků gore-houndů a vyznavačů extrémů (a režisérových kámošů na IMDB) přináší "The Sadness" v prvé řadě pocit deja vu. Estetika a étos německé 90s hrubešácké vlny amatérských gore filmů se zde mísí s ambiciózní prací s žánrovými klišé asijských low-cost hororů ze stejné doby. Nutno uznat, že na rozdíl od sebezahleděných a mnohdy nechtěně směšných video počinů Andrease Schnaase, Olafa Ittenbacha, Heiko Fippera či Uwe Bolla disponuje kanadský expat na Tchaj-wanu Robert Jabbaz výrazně lepším řemeslným zázemím. Ale na druhou stranu stejně jako oni by tuze rád, aby jeho přehlídka vyhrocené bestiality diváky otřásla a vyvolala dojem něčeho vážnějšího, hluboce vypovídajícího. Bohužel vedle samotné vratkosti Jabbazových v jádru naivních polopravd o temných stránkách lidského podvědomí jeho už tak kulhající dílo neustále padá na hubu kvůli totálně předvídatelnému scénáři a okaté exploataci coronavirové pandemie. Navzdory ostentativně znepokojivým výjevům a zběsile šťavnatým i kreativně zvráceným výjevům tak film vyvolává spíše distancované pobavení, korunované výbuchem smíchu, když vše zakončí povinně temňácká metal vypalovačka přes závěrečné titulky. (08.01.2022)

Horší jak zombie apokalypsa, protože tady jsou nakažení velmi vynalézaví a užívají si to. Tento film jsem chtěl vidět už dlouho (od prvního traileru). Věděl jsem, že to bude velký gore, přistupoval jsem tak k němu a co jsem očekával, jsem i dostal. Mozek nechte klidně na dovolené. Jen je škoda, že si to nedokázalo udržet ten drive, který to postupně získalo, až do konce. Scéna z metra top! (06.02.2023)