Kabinet doktora Caligariho

Kabinet jsem odkládal opravdu dlouho, jelikož jsem si říkal, že jde o němý film a já mám prostě radši zvukové snímky - a i když jsem viděl upravenou verzi, jež byla obohacena o hudbu, tak mě film ve výsledku nakonec nad moje očekávání velmi mile překvapil. Kabinet v sobě umným způsobem mísí horor, akci a detektivku, čímž je - alespoň podle mě - atraktivní i pro současného diváka. Celé je to navíc obaleno v děsivě nádherných kulisách s výrazně nalíčenými postavami. Učebnicový příklad německého expresionismu ve filmu! (25.05.2011)

Je značně náročné už jenom se dívat na takhle starý film, natož ho pak mět ohodnotit. V úctě k jeho blížící se stovce nejsem schopen natvrdo napsat, že se na to nedalo koukat, ale ani ho nemůžu podle dojmu který na mě udělal zařadit mezi absolutní špičku (ač tam objektivně patří).___ Viděl jsem remasterizovanou verzi z roku 1996, ve které je nejsilnějším prvkem hudba, jednoznačně. Z herců nejvíc mimikou a výrazem tváře vyniká představitel dr. Caligariho, Werner Krauss. (11.08.2008)

Démonický náměsíčník Cesar se jako subtilní krvežíznivý pavouk plíží pokřiveným městem, aby spáchal další hrozný zločin, který mu byl vnuknut šíleným doktorem Caligarim. Anebo snad je tu šílený úplně někdo jiný? Pokud jsem pochopil pointu dobře, tak musím napsat, že je tento skvost jedno z nejgeniálnějších děl, které jsem viděl a právě ony expresionistické kulisy evokují pokřivenou mysl hlavního hrdiny. (17.04.2006)

Ze začátku se mi to moc nelíbilo a kromě dost debilních kulis mě nezaujal ani výkon Wernera Krausse, jehož Caligari dnes působí spíše komicky než hrůzostrašně. Postupně si mě ten snímek začal získávat, hlavně když se na scéně objevil skvělý Conrad Veidt coby César Náměsíčník. Ten působí cool i v dnešní době (chvílema je opravdu démonický) a vždy když byl na scéně tak to mělo grády. Vraždy jsou nafilmovány brilantně (miluju ty scény kde jsou vidět jen stíny na zdi). Závěrečná pointa mě docela příjemě překvapila. (09.03.2006)

Caligari měl být původně ještě víc odtržen od reality, díky zásahu původně plánovaného režiséra Fritze Langa, má alespoň ucelený syžet. Zůstala však záměrně nerealistická výtvarná stránka reprezentovaná nezvykle zakřivenými budovami (které mají vypadat jako kulisy), vysokými židlemi úředníků, silným nalíčením herců a kolorováním každého záběru. Film je rozdělen do šesti krátkých aktů vyprávějících o šíleném doktorovi, jeho zhypnotizované médium a tajemných vraždách. Je to tedy laciný horor či důmyslná metafora? Poslední minuty naznačují, že spíše to druhé, ale nebyly přidány právě za tímto účelem? Ať je to jakkoliv, obdiv tak jako tak sklidí hlavně to viděné, nikoliv to tušené. Právě obraz vdechuje tomuto dílu jeho pokřivenou duši. 85% (04.11.2006)