Kabinet doktora Caligariho

Skvěle dramatické dílko, které neupoutá jen zajímavým, expresionistickým ztvárněním, ale také neuvěřitelně gradovaným příběhem. Je tu hned několik překvapivých momentů, které celý děj posunou trochu jinam, než se původně zdálo. Klasika, kterou řadím ještě o trochu výš než Murnauova Nosferatu... (13.11.2005)

První část mi trochu nudila a hodně sem váhal co že vlastně můžu od tohodle snímku očekávat. Pak se ale rozjela zápletka a já nestačil koukat jak moc hustou (doslova) atmosféru dokázal Robert Wiene udělat. (30.06.2009)

V bizarně pokřivených kulisách městečka se na jarmarku objeví nejnovější atrakce představená doktorem Caligarim, náměsíčník Cesare, který zná všechna tajemství a probudit ho umí jen Caligari, jenže tajemství, co Cesare odhaluje obvykle nepotěší ty co se po těch tajemstvích ptali. Podivně strašidelnou atmosféru má hned první scéna a to přitom ani nejde o nic závažného a žena v bílém ani není žádný duch, takže hned následovně se děj přesune do podivně pokřivených ulic a interiérů městečka, které jsou výrazně stylizované od samotného tvaru prostor až po nábytek a vytváří tak velmi zvláštně neklidné obrazy. V těchto podivných ulicích se prohánějí normálně vypadající lidé, takže první výstup náměsíčníka Cesareho vypadá značně odlišně a hlavně strašidelně, protože Cesare vypadá jak stín z jiného světa s propadlými tvářemi a vychrtlými končetinami a vypadá nepříjemně a strašidelně jen co otevře oči. Scény podbarvuje muzika, která asi nebude původní v té verzi co jsem viděla, ale pěkně sedí a hlavně v pár důležitých scénách působí i pěkně lekavě :). Navíc je tu v té vší bizarnosti ještě to co dnešní filmaři tak rádi využívají i tam kde to nemá žádný opravdový smysl a naproti tomu tady to smysl má, protože to té přehnané stylizaci dává mnohem jasnější rozměr. Takže tu máme zvláštní stylizaci, hudbu dotvářející atmosféru, překvapení a Cesareho s několika nezapomenutelnými děsivými scénami, tak to asi bude muset být pětka i po několikátém kouknutí :) (22.09.2010)

Té pocty, být mým 666.komentářem, se dostalo Caligariho kabinetu, no co ale dodat k filmu samotnému... Němci jedni blázniví... :-) (15.06.2014)

No já z toho zas až tolik odvařený nebyl. Rozhodně nebudu hodnotit vysoko jen kvůli stáří filmu. papírové kulisy byly sice hodně dobré, ale já jsem se první půlku filmu doslova užíral nudou. Nenadchlo mě vůbec nic a musím říct, že mi to přišlo hodně trapné. Teprve scénky s náměsíčním mužem začaly být zajímavé. I tak to byl ale normální průměr a žádné terno kvůli kterému bych se posadil na ''prdel''. Tohle rozhodně nebude patřit mezi moje nej... (20.12.2009)

For ME 86% (15.01.2010)

Mohl bych sice přivřít oči nad tím, že jde o skoro sto let starý film. Na druhou stranu i u tak starých filmů bych si měl říci "jak tohle v té době dokázaly?". V kabinetu doktora Caligariho ale žádný takový moment nenacházím a můžu se pouze usmívat nad hereckými výkony, které sestávají v mnohých případech z vykulených pohledů do dáli, zřejmě ve snaze býti dramatický. Nemluvě o velmi průstřelné zápletce a velmi nudném průběhu, kde se každá minuta zdá jako minut deset. (02.10.2013)

Mno, od takřka kultovní hororové klasiky, o níž jsem doposud jen četl a to převážně samou chválu, jsem čekal trošičku víc. Příběh je takový nic moc, místy až trošku chaotický, atmosféra místy je, místy není (jak jsem byl např. u Nosferatu místy posraný strachy, tady ani trochu) herci místy až dramaticky přehrávají... Na druhou stranu, Dr. Caligari, je docela ďábelskej psychouš, škoda, že to je němý film, rád bych slyšel jeho ulítlej smích. Proč teda 4*? Za to provedení. Parádní dekorace s opravdu zběsilými úhly, Cézar vypadá taky dobře. Mám slabost pro černobílé snímky. A zase tak špatné, jak by se z mého příspěvku mohlo zdát, to zase úplně není, možná jsem jen zbytečně očekával další Nosferatu..... (04.07.2009)

Strhující příběh, který mě vytrhl z obvyklé němofilmové ospalosti. (26.10.2009)

Neuvěřitelné, co dokázal jeden německý režisér již před více než devadesáti lety... Když pominu neskutečně tísnivou atmosféru, kterou vyvolává nalíčení herců, úžasné kulisy, ale také o cca dvacet let později složená hudba (tu je v podstatě skoro až fyzicky nesnesitelné poslouchat), je ohromné, jak celý příběh, který má několik zajímavých zvratů, vrcholí... Podobný závěrečný zvrat jako tady byl použit v mnoha a mnoha dalších filmech, ovšem Kabinet dr. Caligariho byl první. (23.02.2012)

Nevím jak pojmout tenhle film, protože je strašně málo co by se mi líbilo nebo mě zaujalo. Celkem slušné kulisy herci mě moc nepobavily a příběh normál a co se týče slova horor u mě teda nehrozí. (01.10.2018)

Na to, že je tento film jeden z prvních vůbec, je skvělý a pobaví i dnešního člověka. Jistě to byl docela odvážný počin. Dovedu si představit, jaké pocity v lidech 20. let vyvolal a co tento film znamenal pro budoucí kinematografii. Dnes už diváci asi při sledování nepociťují strach ani napětí, ale přesto je Kabinet doktora Caligariho pohltí. Vyžívala jsem se v samotném provedení, v grimasách herců a hereček, v hudbě a i pak v samotném příběhu, který je zajímavý a překvapivý konec je výborný. Tento film budu určitě každému doporučovat. (27.03.2009)

Záznam divadelní hry? Rozpohybované fotografie? Ať si každý vybere sám. Tři slova jsou ale jasná – expresionistická avantgardní klasika. Waine vytvořil za pomoci líčidel a pastelek svět složený z kulis, které jsou diváci ochotni sledovat i po téměř sto letech. (23.02.2008)

Myslím si, že po všetkých stránkach originálny príspevok na poli svetovej kinematografie. DER STURM a Wiene vytvorili nezabudnuteľný detektívno hororový príbeh, odhaľujúci vnútorné pohnútky chorého človeka. Všetko v prostredí nevídaných svetelných efektov a papierových kulís z výrazne impresionistickým nádychom. Chvíľami som nadobúdal pocit, že sa nachádzam v nejakom neskutočnom obraze Eduarda Muncha. Každopádne je veľmi málo vecí čo môžem filmu vytknúť. Síce sa nekonala rovnaká pecka ako v prípade Nesferatu, alebo Metropolisu, ale rozhodne je to film, ktorý aj napriek 90 rokom od svojho vzniku, má stále čo ponúknuť. Hlavne hutnú stiesnenú atmosféru a prostredie tak nezvyčajné, až máte chuť pozrieť si staré dobre klasické horory. (16.10.2009)

Dokonalý film! Teprve až u sledování těchto filmů si člověk uvědomí jak vše "originální" nakonec originální není. Temný film se skvělou Mizanscénou a naprosto dokonalým vyvrcholením nakonec uvtoří skvělý biják. (08.02.2017)

"Cesare zná minulost a vidí budoucnost.. Přesvědčte se sami !!" Přesně tak.. Každý filmový fanoušek by se totiž měl přesvědčit na vlastní oči, jaký že klenot se ukrývá v tomhle Wieneho sto let starém snímku, který naprosto jasně dokládá, že některá díla jsou opravdu nesmrtelná a že umění nemusí být nesrozumitelné.. Ano, tohle je umění.. filmové umění.. (12.12.2014)

Klasika, co dodat - film je nutné vidět. (02.07.2003)

Klenot mezi němými filmy. Na tomto filmu se mi nejvíce zamlouvá jeho až hypnotická vizuální stránka která přivádí můj mozek k úžasu. (24.10.2007)

Z celého snímku bohužel ční Weineho režisérská neschopnost, díky níž snímek citelně ztrácí. Kameramanská práce je místy skvělá a častěji hrozná. Na počátku dvacátých let byly statické záběry běžnou filmovou součástí, takže z této strany nemám námitek, ale velmi často se stane, že se hlavní postava na scéně ocitne velkou částí těla mimo záběr, což standardem jistě nebylo. Lehce rozporuplná je i práce scenáristy, který navzdory všem kladům, kterými film obdařil (použití dvojité retrospektivy, nečekaný konec), místy využívá snad až příliš scenaristické zkratky. K vyloženým kladům patří dílo maskérů a scénografů, kteří ozdobily Caligariho svět neskutečně bizarní atmosférou. Za hereckou zmínku stojí snad pak jen představitel Cézara. Mé rouhačské hodnocení ale zcela neodráží celkově nadšený dojem z filmu;) (14.07.2008)

Podle zajímavostí je Kabinet Dr. Caligariho považován za první opravdu hororový film všech dob. V tom případě klobouk dolů před Wienem, že přišel hned s takovou peckou (i když, možná natočil lepší snímky, ale až na pár se asi nedochovaly)! Temná , hororově laděná atmosféra ze snímku přímo srší. Doprovázená perfektní hudbou a hereckými, leč z dnešního pohledu trochu přehrávanými, výkony. Výtvarná stránka s pokřivenou architekturou kulis zážitek ze snímku ještě více umocňuje a podle mě nabourává vnímání prostoru ještě dnes po více jak 90ti letech. Pro mě až umělecké dílo. Hlavně v jednom by se mohli dnešní snimky od těchto učit a to že méně slov je někdy více. (06.04.2013)