Pojistka smrti

Jedna z mojich prvých noiroviek a musím priznať, že veľmi vydarená. Staršie filmy majú obyčajne tendenciu ľahšie vtiahnuť diváka do deja a upútať pozornosť na základe prepracovaného, zaujímavého príbehu. Nie je tomu inak ani v tomto prípade, a to aj napriek tomu, že pointa a rozuzlenie nie sú nijak extra originálne. Všetko je hlavne o atmosfére, úžasných hercoch a údernej hudbe. Je to skrátka tak správne "temné", preto film ubehne ako voda, pričom nuda vážne nehrozí. Do plného zásahu chýbalo len málo. 85/100 (23.09.2014)

Matty má úplnú pravdu. Keby nešlo o schému film-noir = vražda + pochmúrne prostredie, mohla byť Poistka smrti priam jednoznačne odviazanou Wilderovou čiernou komédiou, ktorý by aj z chladnokrvnej vraždy vyčaroval humorné vyznenie. Táto myšlienka ma napadla v okamihu, keď sa na plátne objavil Edward Robinson so svojím premúdrelým výrazom a skrz svoj poisťovací čuch vysnoril aj také záhady, ktoré mali zostať navždy len záhadami. Zároveň bol Robinson typickou wilderovskou postavou a dodávala úžasne temnému film-noir vtipný nádych. Scenár je vynikajúci, len ma trochu mrzí nie úplne jasný záver a alternatívny koniec mohol byť pokojne využitý. (27.07.2010)

Nebýt noirové stylizace, film díky znamenitě napsaným vedlejším figurkám krásně funguje jako černá komedie. Místy mi vlastně bylo líto, že jí není. Ústřední zločin působí po letech jako parodie „dokonalé vraždy“. Jen pár zločinných nápadů v historii filmových mordů bylo méně prozíravých, než představit tvář vraha celému vlakovému vagonu. Akt vraždy ke štěstí scénáře slouží pouze jako spouštěč pochyb a výčitek, které protagonistu zaženou do kouta. Z postu zručně zrežírovaného noiru bez jediné přebytečné scény povyšuje v mých očích Pojistku smrti do noirové síně slávy především sebevědomě přímočará Barbara Stanwyck. Její femme fatale ztělesňuje snad všechna nebezpečí svůdných stvoření ženského pohlaví. Ona do děje vnáší prvek zločinu a celá vražda se pak „odehraje" v její tváři. Je sice krásná, ale nepraktická (v domácnosti závislá na služebné), nebezpečně samostatná a mazanější než muži, jež jsou pouze jejími nástroji a které svádí se stejnou samozřejmostí, s jakou si zapaluje cigaretu. Nehodí se do rolí, které ženám ve společnosti přísluší, za což musí být potrestána. Zatímco osamocený McMurray chce jen ženskou, ona se chce vymanit z manželství, něco na tom trhnout a dál si jít cestou, kterou si sama zvolí. Muž se domnívá, že si plní svůj sen, zatímco ve skutečnosti pomáhá s realizací snu své partnerky. Možná cynické, snad trochu výstižné, jistě poněkud paranoidní. Finále filmu je definitivním popřením smysluplnosti (a právoplatnosti) ženské emancipaci. Je to začátek a zároveň konec jednoho krásného přátelství. Dojemné vyjádření respektu a soucitu muže muži, který odolal ženě. Jakoby v dané chvíli nemělo nic na světe větší váhu. 90% (22.06.2010)

Jediný kdo může konkurovat ve filmech noir Billymu Wilderovi je zase jenom Billy Wilder. Tak například John Huston nebo Alfred Hitchcock dělali zcela vynikající snímky tohoto druhu - ale Wilder stvořil čistou, esenciální genialitu. Vždyť co jiného je i Pojistka smrti - film precizní v každém detailu: strhující vyprávění, výborně napsané postavy i dialogy (na scénáři se podílel Raymond Chandler - a je to znát), úžasní herci a fascinující kamera (díky které jsem konečně pochopil, co myslel Terry Pratchett, když psal v jedné Zeměploše, že existuje tisíc odstínů černé). Nikdy nevěřte ženám, které mají vřelý vztah k cynickým pojišťovákům! A pokud jste cyničtí pojišťováci, raději nevěřte ženám vůbec! (12.04.2005)

„Bál jsem se, že by se teď mohla zhroutit, když jsme to provedli, ale byla skvělá. Žádné nervy. Žádná slza. Dokonce ani mrknutí oka...“ Jakožto člověk zatím nepříliš znalý žánru „film-noir“ se omezím jen na označení „brilantní krimi“. Pojistka smrti, snímek s tématem dokonalého zločinu, mě maximálně bavil. Ať už perfektní přípravou (moc se mi líbilo to s tou kartou a zvonky!) a následným provedením „nehody“, neustálým napětím a dusnem, kvalitními dialogovými výměnami (Walter-Phyllis, Walter-Keyes), jiskřením mezi ústřední dvojicí, nenuceným humorem či hereckými výkony. Tady se zastavím, odzbrojovala mě především „femme fatale“ Stanwyck, z jejíchž výrazů mě až mrazilo. Do teď jsem ji viděl jen ve Ztřeštěné a musím uznat, že jak komediální, tak vážnou polohu zvládala na jedničku a určitě ji musím ještě v něčem vidět. Film má v podstatě jenom jedinou menší vadu, a tou je konec, resp. slabších posledních cca 10 minut. Ale za prvé je úplný závěr mile symbolický a za druhé tvůrci mají pro diváka připraveno nejedno překvapení, čímž to publiku vynahrazují, takže ten plný počet Pojistce smrti přece jenom dám. „Kdepak máte ten obývací pokoj?“ – „Támhle, ale alkohol mají pod zámkem.“ – „To je v pořádku. Vždycky si nosím vlastní klíče.“ (20.04.2015)