Kód Navajo

V žánru "válečných filmů" jde především o mé jedno velké filmové zklamání. Základní info slibovalo zajímavou podívanou. Samotná dějová linie se mi líbila - nemám nic proti dramatu zasazenému do závěru II. světové války - právě naopak; to vše slibuje zajímavý filmový zážitek. A můj výsledný dojem? Tristní, bohužel tristní... Ale budu konkrétní: 1. V prvé řadě jsem nebyl schopen překousnout způsob, jakým toto drama bylo natočeno. Úvodní (a nejen ty) bojové scény mi vyvolaly na tváři útrpný úsměv. Bohužel útrpný úsměv. Já ho tam nechtěl, ale při pohledu na způsob, jakým byl boj zachycen jsem nebyl schopen reagovat jinak. A tak místo vyburcovaných pocitů jsem to celé vnímal jako značně nepovedenou snahu natočil válku zblízka. Světlou výjimkou naštěstí byly makro-záběry válečného konfliktu. Mikro-záběry létajících mužů (po výbuchu granátu etc.) mi přišly takové nějaké nepatřičné a laciné. 2. Značně mě také znervózňovala přítomnost zvýšeného množství patosu. Tolik jsem ho už skutečně dlouho nezažil. 3. Hudební složka se pro mě stávala bezduchou a necitlivě implantovanou součástí filmu. Nemyslím tím, že by hudba byla sama o sobě špatná. Spíše mi nevyhovoval způsob, jakým byla "natvrdo naroubovaná" do filmu. Nezvýrazňovala atmosféru, spíše rušila. Shrnuto a podtrženo: Ano, byly to záběry z války... ale na můj vkus to byly takové "pouťové atrakce" - jen na povrchu pěkně zpracované a bez ducha. Jeden z těch horších a špatných filmových snímků. Bohužel. (15.02.2004)

John Woo je režisér akčních filmů a v jiném žánru se očividně necítí. Válka totiž v jeho podání nemá dostatečný náboj. Jediným, ale klíčovým problémem je to, že se chová tak, jako by točil svůj další akční opus a snaží se být za každou cenu nad věcí a cpát do filmu téměř až baletní scény, které ale v případě právě zabitých vojáků nemají šanci mě oslovit. Brutální porce nadhledu, příznačná pro jeho dřívější počiny, tady tak působí jen směšně. Když se v Killerovi nebo Hard Boiled postaví hlavní hrdina mnohanásobné přesile, je to přehnané, ale také stylové. Když v Kódu Navajo vletí Nicolas Cage do zákopu jako neřízená střela a začne kosit protivníky bez toho, aby přišel k újmě, můžu jenom kroutit hlavou. Japonci jsou tady navíc totální pitomci, kteří vyskakují z úkrytu a se skloněnou zbraní a rozhozenýma rukama utíkají přímo před americké hlavně. Je tu pořád vytříbená forma a letadla míjející kameru nebo série vybuchujících tanků berou dech. Obsah je ale zoufale triviální. 50% (08.07.2007)

Impozantný bodycount a zrejme rekord v počte explózií na jeden film, ale ten scenár je príšerný (je tam toľko klišé, až to vyzerá, že to bolo pôvodne myslené ako žánrová paródia a Wooovi to nedošlo), Cage neustále prehráva a režijný štýl s hongkongskou prestrelkovou choreografiou sa do vojnového filmu zúfalo nehodí. (13.03.2007)

Moje najobľúbenejšie filmy sú vojnové a toto dielo je jedno z mojich najobľúbenejších. Nicolas Cage ako vojak pôsobí veľmi dôveryhodne. Chválim skvelý scenár a špeciálne efekty. Scény s náletom lietadiel zhadzujúcich bomby sú nezabudnuteľné. Okrem Nicolasa Cagea si zaslúži pochvalu za herecký výkon aj Peter Stormare. 5* (09.03.2011)

Po technické a vlastně i herecké stránce takřka perfektní válečný film. Už dlouho jsem neviděl válečný snímek tolik založený na akci a Windtalkers mě opravdu chytli. Reálné to však moc není, Cage je po celou dobu filmu nesmrtelnej hrdina, kterej tancuje mezi kulkami jak profesionální baletka a na konci ho sundá jeden pitomej šrapnel? Pff. Plus dávám za krásnou indiánskou hudbu. (14.12.2011)