Wednesday

Hlavní hrdinka, celá jeji stylizace, každý pohyb a minimalistické výrazy... vše famózní. Zbytek rodiny spíš uboze nechutný, žádný šarm otce, žádný půvab mámy atd. Ostatni herci se nedostali do Stranger things, tak tu dělali komparz. Celý ten příběh velkolepé pomsty není ničím originálním a jen vykrádá motivy z Harryho Pottera. Seriál stojí a padá s Vendulou. Každopádně ta drží dobře. (28.11.2022)

Wow, ok, upřímně, po dlouhé době jsem byl něčím víc než příjemně překvapený! Netušil jsem vůbec do čeho jdu; Netflixu přitavená nálepka o tahání woke tématiky i do míst nepředstavitelných moje defaultní očekávání nastavilo k těm nejnižším hodnotám recenzenta, který si schovává ty ploché 2 hvězdičky po 2-3 přetrpěných dílech. A ono vůbec! Start kopne jak kůň, nečeká na žádné výřečnosti a všude zmíněný Burton vs Harry Potter styl mi atmosféricky, prostředím a interakcemi postav sedl lépe jak všechny ty hrnce na sedničku roznásobené o přesně padnoucí obleky. Celý detektivní případ, absence důvěry a neustálé potloukání se v temném a hodně nebezpečném prostředí mi exaktně připomínalo napětí z Ospalé díry. Snažím se i mé nadšení relativizovat ve smyslu, že jsem ani nebyl cílená young adult audience. Pro ty až moc vážné by to mohla být ta největší výtka: Některé plot twisty jsou naivní, prvky romance jsou prosté až hodně drhnoucí a až mnoho postav má továrnu na nekonečné množství odpouštění a rozdávání dalších šancí na potkání. Naopak Jenna Ortega jako cynická, temnotu vyhledávající a feminismu zdravě se dotýkající Wednesday si bravurně ukradla celý seriál pro sebe (budiž důkazem, že test českého dabingu dopadl otřesně) a odtáhla ho na zádech tak, aniž by dala komukoliv jinému šanci se ukázat (vyjma Věci!), Elfmanova hudba (či jeho inspirace) k Burtonovým horrorům je automatická garance kvality a na to, že příběh není zrovinka originální, tak vše odsýpalo jak z partesu. Já si nápaditou a zábavnou "Středu" užil a od druhé série mě neodradí ani mučením. (13.12.2022)

Jakkoli Wednesday zdánlivě vychází z universa Addamsovy rodiny, svým narativem bohudík stojí tak trochu bokem, takže i pro ty, které zmiňovaná legendární fantasy šílenost v dětství minula, může mít Wednesday plnou hodnotu. A rozhodně ji můžu doporučit všem, kdo mají i nemají obecně rádi fantasy. Wednesday sice v lecčems nezapře burtonovskou specifičnost, na druhé straně ale úspěšně balancuje na hraně normálnosti a Addamsovy rodiny tak, jak ji známe. Stojí na pomezí mezi fantasy hororem a cynickou teenage komedií a z obojího si vypůjčuje a kombinuje mnohé prvky, čímž se stává dílem velmi pestrým a líbivým. Každopádně v obou žánrech exceluje a tuhle nonstop hru s náladou si neskrytě užívá. Kdo ještě exceluje, je Jenna Ortega, která je pro mě osobně největším hereckým objevem od Millie Bobby Brown a pro tuhle roli se doslova narodila, její mimika je naprosto fascinující. Ani další casting ale nezůstává pozadu, což je něco, v čem zkrátka Netflix na poli seriálovém nemá konkurenci a tady to jen potvrzuje. Možná překvapí, že příběh není vycucaný z prstu, vykradený z historie a vlastně ani neparazituje na značce, naopak je originální, poutavý a v kombinaci s geniálním soundtrackem (navíc v dech beroucí interpretaci Ortegy na cello, kterou dlouho nedostanu z hlavy) a dalšími zmiňovanými i nezmíněnými aspekty tvoří celek jednoznačně kandidující na seriálovou novinku roku. (29.11.2022)

Jeden z mála seriálov, pri ktorom som nečakal nič svetoborné ale ejha... super zábava! Mix čierneho humoru, sarkazmu, drzosti, zaujímavého krimi pátrania a super hereckých výkonov. Samozrejme, v tomto smere treba vyzdvihnúť najmä Jennu Ortegu, ktorej týmto počinom určite svitá na hviezdne časy, podobne ako napríklad Millie Bobby Brown. A samozrejme, nemôžem zabudnúť na hypnotický tanček na školskej párty, to nemalo chybu. Teším sa na ďalšiu sériu. Silný nadpriemer. 85/100 (02.12.2022)

Středy bylo třeba. Jednak se ze světa přiteplených slůňátek a močopudných sirotků s opětovně nabytou záhrobní hravostí vrátil velký Tim v celé své morbidní síle, druhak se ukázalo, že materiál pro náctileté retardéry nemusí nutně vypadat jako plagiátorská lobotomie typu Heryho Potrata nebo pásová rakovinotvorná ultralobotomie typu Upířích akademií, deníků a Satan ví čeho všeho ještě, třeťak se na výsluní zaslouženě dostala mimicky dokonalá nihilgotka naprosto xežrání – slečna Ortégová, no a čtvrťak si zase jednou od cévkování dědy Daglese odskočila před kameru Kateřina Zeta Jonášová a ukázala, že lze stárnout s grácií a i bez přídavků výraznějších konzervantů, přičemž samice i po datu spotřeby nemusí nutně hned zplesnivět a i ve svém požehnaném věku může pořád být skoro Alfa. Prostě milý, hravý, zábavný a scénáristicky příliš nedebilizující seroš s mnoha rozkokošnými hřbitovními detaily, plně ctící tradice Adamsovic klanu a s atmosférou silně připomínající legendární Buffy. Tudíž jedinou škodou zůstává, že se toho satanžel chytla neomarxistická platforma demagogické patodiverzity, kterou však Tim až na dva drobné pomrdy naštěstí téměř dokázal udržet na duhové uzdě. Při pohledu na nigerijskou negrosirénu by Homér patrně kapku proškrtal Trojskou válku, protože by Paris (samozřejmě senegalský mouřenín) prostě vyprcal krásného Hektora (nebinární transvestita) a vše by zůstalo doma, a to včetně Odysea a jeho náruživě žárlivého achujského manžela Agamemnóna. A to, že má příznačně zženštilý tlustý šprt bez kamarádů – Evžen – dvě maminky, není, milí soudruzi, legálně ani biologicky možné. Mohl by mít maximálně jednu maminku a jednu lesbotetu (A ne, nemusí ji říkat tati!), popřípadě dvě lesbotety, které by oslovoval třeba „matky na lízing“. Ovšem vzhledem k absenci dalších patoincidencí nic, kvůli čemu by si jeden okamžitě musel zalívat oči voskem a připoutávat se ke stěžni. (30.11.2022)