Sběratel

Režisér rozsáhlého Bena Hura natočil komorní thriller o dvou hercích v jednom sklepu. V něm psychopat s vizáží Sheldona Coopera drží v zajetí krásnou zrzku, s níž by rád strávil celý život. The Collector nenabízí nějaké výraznější násilí, jako třeba příbuzné Psycho, jeho síla tkví jinde. A to jak v parádním obsazení, tak scénáři a v příjemných detailech. Stampův „Sběratel“ totiž není typický maniak, který své oběti bezhlavě mučí. Naopak. Své potenciální lásce dopřává nečekané pohodlí, kratičké vycházky, ale i respektované soukromí (před vstupem do pokoje vždy klepe). A to je na únosce hodně sympatický přístup. Dívka zachovává zdravý rozum a snaží se svého nepřítele přechytračit a zároveň nenasrat. Postupem času však samozřejmě dochází k vzájemným konfliktům, které vrcholí v poslední půlhodince. Snímek by si tak neměli nechat ujít hlavně fandové pomalých, ale kvalitních thrillerů. (04.02.2014)

U Williama Wylera je tradičné, že sa pohraje s príbehom a dokáže ponúknuť nevšedný zážitok pri prepracovanosti postáv a námetu. V tomto prípade nás uvedie na samotu, kde zberateľ ( vynikajúci Terence Stamp ) vazní mladú študentku. Nič nápadité, keby bol režisérom niekto iný. Treba uznať, že zásluhu má aj kvalitný scenár a výborná hudba. (05.01.2014)

Opravdu jsem byla mile překvapena, když jsem zjistila, že film se drží originálu (tedy knihy od Johna Fowlese). Jistěže všechno podchytit nedokázal a trochu ubral psychologicko-filosofickému střetu dvou odlišných mentalit, nicméně je dokázal alespoň nastínit (ve scéně s knihou asi nejsilněji). Prostě krásné podobenství o společnosti a lidech, horror bez krve, psychologické válečné drama ... já vlastně ani nevím jak bych ho charakterizovala ... podivnost, při které řvu vzteky. (03.06.2003)

Pozdní a velmi slabý Wyler. Zpočátku se zdá, že nás čeká prakticky až horrorová podívaná založená na minimalismu, aby se film následně transformoval na drama, ze kterého jsou snad i cítit květinové děti a v samém závěru se zase dočkáme jakéhosi pokusu o vysvětlení Stockholmského syndromu. Herci jsou velmi špatní a protože se na scéně objevují prakticky jen ti dva, tak si asi dovede představit, jak se jich po čase zatoužíte zbavit. Vše trochu zachraňuje úplný závěr, ale když si vzpomenu na to příšerné tvrdé světlo a nijakou dramatickou linku, nemohu hodnotit jinak než velmi podprůměrně. (16.03.2005)

Jeden z filmů, kde jsem při sledování přemýšlel, jak asi vypadá Fowlesova předloha. Důvod byl jednoduchý, chtěl jsem se dozvědět něco o postavách. Southernův scénář totiž na postavy z vysoka kašle, na jejich myšlenky, pocity. Sem tam sice něco vypustí, ale je toho hrozně málo a je to povrchní. Zábavné je však pozorovat z větší části teatrální herectví od obou, které je ve výsledku hrozně roztomilé. Stamp zábavně přehrává a Eggarová roztomile koulí očima a to po celou stopáž. O ženskou hrdinku divák nemá obavy, z (anti)hrdiny naopak vůbec nejde respekt a už vůbec ne strach. Při fyzickém konfliktu jsem se vždy o Stampa bál, fyzická převaha byla viditelně na straně Mirandy, škoda, že nechtěla a nemohla (vyhrát). Jako thriller to tudíž absolutně nefunguje (snad možná úvodní "hon na ještěrku"), dramatických momentů to v sobě několik skrývá. Jenže, když máte na režisérské stoličce Williama Wylera, tak to by bylo, aby se na to dobře nekoukalo, navíc potěchou pro mé oko byl i vzhled Eggarové (hlavně ty culíčky) a ty přepálené dvě hodiny vlastně vůbec nenudí. Objektivně za tři, ale já si tu jednu přidám a klidně někdy dám opáčko. 75% (nad Oscarovými nominacemi naopak koulím očima já, koukám, že tyhle ceny se nikdy nedaly brát vážně) (10.04.2014)