Na Větrné hůrce

Podobné ako v prípade o 31 rokov mladšej verzie známeho románu. Olivier je rovnako silný ako je tomu v prípade Daltona. Tu však dostávajú aj ostatné postavy svoj priestor. Mne sa páčili hlavne prevedenia v podaní Flory Robsonovej a Davida Nivena. Škoda ale, že jeho postava nedostala takmer žiadnu charizmu. Prerozprávanie je fajn, mysteriózny nádych si ale mohli odpustiť. (20.05.2020)

Zběsilost v srdci à la 19. století (takže hlavním hybatelem temných vášní musí být nevyzpytatelný Cikán) přežvýkaná Hollywoodem 30. let (takže nevyzpytatelného Cikána musí hrát mladý Olivier) – a i když je to tak archaické, krotké a smrdí z toho divadelní šminka, snaha vyjádřit/vypořádat se s (co/čím? – řekněme svár rozumu a vášně, prázdnota duše, věci na půl cestě mezi červenou knihovnou a Dostojevským, které si po většinu dějin málokdo mohl existenčně dovolit v sobě rozpatlávat, a přece o nich Brontëová píše tak, že to dává smysl čtenářce Dostojevského i čtenáři červené knihovny) je tak opravdová, že nakonec přece jen zaúčinkuje i ve století 21., až se jeden přistihne při docela upřímném (introspektivním) zadumání nad tím, jak velké ego / jak moc prázdnou duši musí člověk mít, aby roky přivolával zpátky věci, které ten druhý přestal cítit, i za cenu utopení celé své přítomnosti a celého svého okolí ve vlastní sebelítosti a žluči. (28.10.2019)

Akosi tejto Bronteovej melodráme nemôžem prísť na chuť. Nech ju sfilmuje hoc aj ten najlepší režisér a zahrajú prvotriedni herci, stále mi to pripomína telenovelu. Raz sa ľúbia, potom nie, potom zase hej a zase nie. Neskutočné obraty v chovaní postáv, že neviete či im fandiť alebo ich nenávidieť a ten tragický koniec vo mne vyvolal skôr úsmev. (04.11.2018)

Verze s Ralphem Fiennesem na mě sice zapůsobila o trochu víc a byla také věrnější adaptací, ale tahle Větrná hůrka byla taky moc hezká. Líbila se mi hlavně skvělá atmosféra, která byla místy hodně temná a výkon Laurence Oliviera v hlavní roli. První polovina filmu mi přišla dějově trochu míň výrazná, ale druhá polovina to bohatě vynahrazuje. (18.09.2010)

Knihu jsem nečetl a tak můj komentář může být trochu mimo. Melodrama s některými silnými momenty (asi nejhezčí pro mne byla ta pasáž, kdy pianistka hraje na cemballo a setkají se pohledy Katy a Heatcliffa), ale nějak mi tam chybělao víc lyričnosti a poetiky. A především v tom filmu nebyl vůbec Bůh! Což se mi v příběhu 19. stol. zdá nepravděpodobné. Na mne ten příběh působí vysloveně depresivně a mladým lidem bych ho určitě nedoporučoval... (09.08.2020)