Bouřlivé výšiny

Dobré zpracování klasické literární temnější romance. Není to nijak překvapivě výrazné, není to novátorské, je to spíše taková klasika, kde se hraje na dobré kostýmy a hlavně věrohodné prostředí, ale to vše by bylo k ničemu, kdyby tu nebyly dobré herecké výkony. A ty zde v podání obou hlavních herců jsou. (30.06.2017)

Tak tohle fakt ne... Prostě se omlouvám všem, kterým se to líbilo, a hvězdičkovali o sto šest (a že jich tady je pěkná řádka) ale mně se to nezamlouvalo vůbec. Poprve jsem to viděla už před dvaceti lety a k dnešku si pamatovala jen to, jak strašlivě se mi to (už tenkrát) nelíbilo a že v tom hrál můj tehdejší oblíbenec Jonathan Firth (v tv totiž ve stejné době běžel Covington Cross a mimochodem i dnes konstatuju, že vcelku slušně, teda na těch pár minut, co v tom byl). Pocit, bohužel, přetrval, je stejný i ze zhlédnutí dnešního, znovu se mi to nelíbilo, mám ráda věci hezké a romantické, nikoli ponuré a plné děsů, zloby a nočních můr a sebelásky (protože lásky v tom nebylo ani, co by se za nehet vešlo), toho si člověk v životě užije dost a dost, tak proč bych na to, do Prčic(e) měla koukat ve filmech a číst o tom v knihách? A když už bych o to stála tak, ať už je to aspoň ze života a ne výplod něčí (choré) fantazie, nevidím na tom nic ani pěkného ani zajímavého, snad jen herecké obsazení a že děj započal v určitém okamžiku autorkou vyprávěného příběhu a na konci se do téhož zase vrátil, aby byl příběh dokončen uplně. A nikdo mi nevymluví, že autorka předlohy Emily Brontë byla, s prominutím, divná (i když náměty pro své romány prý čerpala ze života) a doufám, že už mě nikdy nenapadne se podívat na nějakou jinou adaptaci, či si od ní dokonce něco přečíst, protože by se z mé strany zřejmě jednalo o duševní masochismus... (09.10.2013)

Nemůžu hodnotit, protože jsem to viděla před tisíci lety a pamatuju si jen jedno jediné - ona, myslím, leží na posteli, on stojí nad ní a naléhavě říká: "Proč jsi zradila své srdce, Kety?" Přesně takhle si to pamatuju, doslova, nevím proč se mi to tak zarylo, proč to na mě tenkrát tak strašně zapůsobilo. Jak říkám, vůbec nehodnotím, jen jsem si chtěla trochu nostalgicky "ublejt", když už jsem se proklikala až sem. (13.04.2008)

O tomto filmu jsem bohužel neměla ponětí až do osudové hodiny angličtiny. Ještě před jeho spuštěním jsem si říkala: fajn, naučím se na zkoušení. Ale to jsem se naivně přepočítala. Jakmile totiž film začal, naprosto mě pohltil a nepustil až do závěrečných titulků. Příběh pomstychtivého a chladného Heathcliffa, jehož srdce je tolikrát zlomené a smrtelně raněné, že již nedokáže rozdávat nic než bolest a žal, svobodomylsné Cathy, která vidí život jen jako hru a tím zraňuje nejen své okolí, ale i sama sebe, ale také příběh potomků, kteří trpí za činy svých rodičů a jsou zraňováni pro něco, za co nemůžou. *** Naprosto perfektní atmosféra podtržená emotivní a výraznou hudbou a především okouzlujícími hereckými výkony. Zmínit musím především hlavní postavy v podání Juliette Binoche, která zde v dvojroli Cathy a její dcery předvádí opravdu úctyhodný výkon, a Ralpha Fiennese, jehož postava krutého Heathcliffa mě zasáhla asi nejvíce. Jeho kultivovaný vzhled v kontrastu s krutostí jeho činů vyznívá opravdu silně. Navíc Ralph Fiennes pro mě představuje nejdokonalejšího záporného hrdinu této doby, jelikož naprosto dokonale dokáže skloubit ukrutnost dané postavy a jejích zločinů s utrpením, které se odehrává uvnitř jejího nitra. Proto umí v divákovi vyvolat jak opovržení, tak soucit, což dokáže zapůsobit opravdu hluboko a emotivně. Důležitým faktorem je krom hudby a hereckého obsazení také skvěle padnoucí prostředí vykreslující pochmurnou náladu celého příběhu. Zasloužených 100%. (18.06.2008)

Martyrium lásky zmítané v hávu "montecristovské" msty. Srdce Heathcliffa bije jen pro tu jednu jedinou, avšak neopětovaná láska Cathy, pokryje jeho srdce jinovatkou chladné mizantropie. Duše zasažená šípem zrady se zaprodá ďábelské manipulátorské odplatě. Tenkost hranic, kontrast lásky a nenávisti v grimmovsky laděné mysteriózní poetice anglického venkova a mytologických akordech hororové melancholie. Démonický "černokněžník" Ralph Fiennes jako elegantně temný vládce Větrné hůrky s mrazivou přitažlivostí ztělesňuje uhrančivé zlo, z něhož se (za)tají dech. Heathcliffovi vtiskuje doteky křehké zamilovanosti, nářky zanícených citů, odstíny bolesti zachvácené posedlou žárlivostí, živelnou nenávistí a mstivou krutostí. Jeho oči jsou skutečným oknem do "katakomb" Heathcliffovy tesklivé duše. Z jeho pohledů šlehají blesky charismatické černoty, děsivosti a zloby. Kamenné srdce je ve skutečnosti jen maskou plačící duše, zlomeného citu, tváře nešťastné a zklamané bytosti. Spiritistická posmrtně snová katarze vroucího objetí Heathcliffa a Cathy na milovaném vřesovišti budiž jakýmsi magickým vykoupením oné zhrzené pozemské lásky. Duše Heathcliffa čas od času bloudí Větrnou hůrkou jako memento zranitelné rozervanosti a niterné vášně v rozsudku citu, který zažehl plamen zášti a spálil veškeré kvetoucí bytí. (21.08.2013)