Jana Plichtová

Výrazná slovenská herečka a později psycholožka Jana Plichtová se narodila do rodiny filmového režiséra Dimitrije Plichty a díky tomu už od dětství poznávala filmové prostředí. Její dospělou filmovou kariéru nastartovala až spolupráce se slovenským režisérem Jurajem Herzem, který si ji vybral na základě fotografií do hlavní role svého televizního přepisu Maupassantovy povídky „Muška“.

Film Sladké hry minulého léta (1969) ukázal mladou Plichtovou ve vícero polohách, především však akcentoval její půvaby. Sám Herz vzpomínal, že u herečky bylo extrémně patrné, jak ji „miluje kamera“ – v běžném životě byla naprosto nenápadná dívka, ale na filmových záběrech okamžitě vidíme její nevšední krásu rusovlásky i schopnost odstínit celou škálu emocí. Film Sladké hry minulého léta získal hlavní cenu na festivalu televizních filmů v Monte Carlu, a to za režii, kameru a hlavní ženský herecký výkon, nicméně doba svobodomyslnému štábu nepřála a film putoval do trezoru.

Od Herze dostala Plichtová ještě příležitost ke ztvárnění role znásilněné služky v dramatu Petrolejové lampy. Role to byla malá, ale velmi výrazná a Herz opět vzpomínal, jak musel mladou dívku k souhlasu se ztvárněním přemluvit. Plichtová se pak objevovala už takřka jen ve vedlejších rolích, výjimkou je maďarský film Zrcadlové obrazy, za nějž obdržela cenu za ztvárnění hlavní ženské role na filmovém festivalu v Novém Dillí.

Výrazná role Plichtovou čekala ještě ve filmu Den idiotů (1981) německého queer režiséra Wernera Schroetera, který byl natočen podle scénáře emigrantky Dany Horákové v německé produkci v Československu s českými a slovenskými herci a českým kameramanem, a byl nominován na Zlatou Palmu v Cannes. Plichtová zde vedle Dany Medřické sehrála velmi autenticky chovanku ženského ústavu pro choromyslné, zraněnou ztrátou svého dítěte.

Jana Plichtová po roce 1993 ukončila svou hereckou kariéru a stala se profesorkou psychologie na Komenského univerzitě v Bratislavě.

Vojtěch "garmon" Dlask