Zdeňka Balounová

Zdeňka Balounová (někdy uváděna jako Zdenka nebo Zdena Balounová) se narodila 6. prosince 1924 v Českých Budějovicích. V letech 1947 – 1950 soukromě studovala u Lídy Salmonové – Wegenerové a započala svoji profesionální hereckou činoherní dráhu.

Prošla Divadlem státního filmu (1948 – 1950), Městským oblastním divadlem v Libni (1950 – 1951), Severočeským divadlem v Liberci a v pobočné scéně ve Varnsdorfu (1951 – 1953) a nakonec Zájezdovým souborem Divadla československé armády (1953 – 1958) – dnes Divadlo na Vinohradech.

V roce 1958 ukončila svoji divadelní dráhu zřejmě kvůli rodinným důvodům a na divadelní jeviště již nevstoupila. Na divadelních prknech předváděla herečka Zdeňka Balounová především mladé hrdinky z různorodého repertoáru. Někdy se jednalo i o role hlavní, kterým dodala všechny své výrazové prostředky.

Zjevila se například jako Zuzka („Kozí mléko“), Cecílie („Jak je důležité míti Filipa“), Jasana („Lesní panna“), Teofil („Hrátky s čertem“), Jelena Medvěděvová („Sláva), Bregelová a Věra („Začínáme žít“), Olga („Vpád“), Ludmila („Klenotník“), Rozárka („Komedianti jedou“), Zdena Kalistová („Inteligenti“), Violanta („Juanova pomsta“), Juki („Lampiónová slavnost“) atp. Ovšem pravidelné divadelní činnosti se věnovala pouhých deset let, od dvaceti čtyři do čtyřiatřiceti let.

V dobách svého angažmá v Divadle státního filmu Zdeňka Balounová debutovala v malých epizodkách před filmovou kamerou. Zatímco v roce 1948 se předvedla jen v jednom snímku, o rok později už ve třech. Po odchodu na oblastní scény se přestala zjevovat i na filmovém plátně.

Jako filmová herečka se předvedla v úlohách Suky v komedii ČERVENÁ JEŠTĚRKA (1948) Františka Sádka, mladého děvčete v dramatu Jiřího Slavíčka DNES O PŮL JEDENÁCTÉ (1949), mladé ženy v „bytové“ komedii se Sašou Rašilovem RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY (1949) Josefa Macha a ženou na návštěvě u Olgy Markové (Vlasta Fabianová) v budovatelském dramatu Vladimíra Slavínského DS – 70 NEVYJÍŽDÍ (1949).

Jak již bylo řečeno, po této úloze se herečka odmlčela, na dlouhých patnáct let. Ač bez divadelního angažmá se začala herečka Zdeňka Balounová během 60. až 90. let nepravidelně a ve velkých časových rozestupech objevovat v malinkatých epizodkách.

V polovině 60. let byla dvorní dámou ve fantazijním snímku BLÁZNOVA KRONIKA (1964) Karla Zemana a matkou patnáctiletého Jirky Navrátila (jejího manžela hrál Bohuslav Ličman) v dětském filmu Václava Táborského ÚTĚK DO VĚTRU (1965) v produkci Krátkého filmu Praha a Filmového studia Gottwaldov. Po dalších devíti letech se v první normalizační dekádě objevila poprvé jako učitelka v satirické komedii HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU…? (1974) Petra Schulhoffa.

Po pěti letech následovaly na konci 70. let kreace podporučice VB v kriminálce Zdeňka Brynycha KDO PŘICHÁZÍ PŘED PŮLNOCÍ (1979), milostpaní v příběhu Karla Kachyni LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979) a svatebčanky v hudební grotesce HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM (1979) Tomáše Svobody. Na zbylá dvě desetiletí si už musela herečka vystačit jen se dvěma filmovými rolemi.

Na samém počátku 80. let to byla sestřenice v psychologickém dramatu Františka Vláčila HADÍ JED (1981) a na počátku 90. let, po devíti letech, naposledy jako starší paní ve VRACENKÁCH (1990) Jana Schmidta. Po zbylých dvacet let svého života se už do filmových ateliérů nevrátila.

Spolupracovala rovněž s rozhlasem („Vaska Trubačov a jeho kamarádi“ i „Kabaret U dobré pohody“), od 50. do 90. let s dabingem (ŽIVOT V KANAFASU, OHROŽENÍ BRITANNICU, NÁHLÁ ZKOUŠKA, TOM HORN či SNÍDANĚ U TIFFANYHO) a od 70. let také hojně s televizními filmy, inscenacemi (PANENKA Z VLTAVSKÉ TŮNĚ, SILVESTROVSKÝ TRAPAS, PŘÍBUZENSTVO, VĚTRNÁ SETBA, PANCÉŘOVÁ PĚST, PAVOUK SE SMARAGDOVÝMA OČIMA atd.), se seriály (JANA EYROVÁ apod.) a též s pořady (KABARET U DOBRÉ POHODY a nebo V PRAZE BEJVÁVALO BLAZE).

Byla provdána jako Zdeňka Chalupová. Po létech prodlených v soukromí ještě získala Cenu Senior Prix (1996). Zdeňka Balounová zemřela v zapomenutí 6. srpna 2010 v Praze ve věku nedožitých šestaosmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour