Linda Blair

"Po VYMÍTAČI si mě všichni spojovali s monstrem, v jaké jsem se ve filmu proměnila a mnozí ke mě přistupovali s viditelným strachem. A nevěřili byste, kolikrát po mě lidi chtěli, abych otočila hlavou kolem dokola."

„Hezká dívenka, které se dějí ošklivé věci“ a později v dospělosti neméně atraktivní "queen of scream and exploitation" z béčkových hororů a filmů z ženských věznic, to je tolik oblíbená zbloudilá ovce Hollywoodu, herečka Linda Denise Blair. Tahle roztomilá holčička, která toužila stát se veterinářkou, se od svých pěti let úspěšně věnovala modelingu a reklamě a ve čtrnácti byla po několika filmových čurdách vybrána z 600 uchazeček do hlavní role kultovního satanistického hororu VYMÍTAČ ĎÁBLA (1973). Shodou okolností ji agentura, která ji v té době zastupovala, zapomněla poslat na jeho konkurs, ale ten naštěstí neušel pozornosti Lindiny matky, která svou dcerku ve všem intenzivně podporovala a sama ji tam zavedla.

Už samotné natáčení, protažené z plánovaných tří měsíců na skoro tři čtvrtě roku a prodražené z pěti na jedenáct milionů, při kterém režisér William Friedkin střílel hercům za zády a fackoval je, aby u nich docílil autentického výrazu strachu, nebylo pro Lindu žádná legrace. Aby ve scénách vymítání stoupala hercům pára od pusy, musela být celá místnost, v níž Linda ležela na posteli, ochlazována čtveřicí větráků, přičemž Linda na sobě měla pouze tenkou noční košilku a dodnes je na chlad velmi citlivá. Navíc prý natáčení provázela řada zlověstných nehod - celkem devět na něm zainteresovaných lidí v jeho průběhu zemřelo a dům, kde se natáčelo, lehl popelem i s filmařskou technikou, která při natáčení podivně stávkovala.

Při svém uvedení o Vánocích 1973 rozpoutal film v Americe nevídanou hysterii. Diváci v kině údajně ječeli hrůzou, houfně omdlévali a museli být vynášeni ze sálu přivolanými zdravotníky. V médiích se rozhořely vášnivé diskuse ohledně účasti nezletilých ve filmech s drastickým obsahem, i kolem způsobu, jakým byly ve snímku použity náboženské motivy. Lindě bylo po uvedení snímku vyhrožováno smrtí a tak jí studio najalo tělesnou stráž, která ji hlídala ještě šest měsíců po premiéře. Získala Zlatý glóbus za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli a byla v této kategorii rovněž nominována na Oscara, ale nominaci neproměnila, údajně proto, že byla nadabována a v několika scénách (mj. ve scéně, kde měla masturbovat krucifixem) zastoupena dalšími dvěma herečkami.

Kontroverze provázela i její další film, TV drama BORN INNOCENT (1974), kde si zahrála rodiči zanedbávanou čtrnáctiletou dívku na útěku z domova, kterou pobyt v polepšovně promění z nevinného dítěte v tvrdou ženu. Bouřlivé reakce se týkaly zejména scény, v níž Lindu ve sprchách znásilní čtyři dívky pomocí štětky na záchod. Ta byla nakonec z filmu odstraněna poté, co rodiče jisté osmileté holčičky, kterou znásilnila skupina mladých dívek lahví, obvinili tvůrce, že dívky k činu inspirovala. Do třetice ztvárnila „správného amerického teenagera s velkými problémy“ v dalším televizním filmu SARAH T. – PORTRAIT OF A TEENAGE ALCOHOLIC (1975), ve kterém jako plachá dívka frustrovaná rozvodem rodičů a nástupem na novou školu propadla jinému strašlivému démonu, démonu alkoholu. Film mimochodem režíroval tehdy ještě neznámý televizní režisér Richard Donner, který se o rok později proslavil druhým slavným satanistickým hororem 70. let, snímkem PŘICHÁZÍ SATAN.

V roce 1977 se Linda vrátila z televize ke své životní roli v pokračování VYMÍTAČ ĎÁBLA II: KACÍŘ. Ani tento díl (do té doby nejnákladnější projekt studia Warner Bros.) nevznikal zrovna lehce. Režisér John Boorman dostal při natáčení infekci dýchacích cest a natáčení muselo být o pět týdnů odloženo. Boorman, který měl točit už prvního VYMÍTAČE, chtěl také v průběhu natáčení od filmu dezertovat a na place ho udrželi jen právníci studia. Napětí panovalo i ve zbytku štábu a hvězda filmu (a vyléčený alkoholik) Richard Burton se podle Lindina svědectví dal během natáčení opět na pití. Hotový film byl navíc po svém uvedení diváky doslova vypískán a s tržbami 30 milionů dolarů strašlivě zaostal za originálem, který vydělal jen ve státech okolo 200 milionů a dalších dvě stě posbíral ve světě. Přesto vznikl v letech 1990 a 2004 díl třetí a čtvrtý, s nimiž už ale Linda neměla nic společného.

U hororu ještě chvíli zůstala, ale definitivně se přestěhovala do druhé ligy, přičemž alespoň pracovala se zajímavými béčkovými režiséry. U televizního horůrku STRANGER IN OUR HOUSE (1978) se sešla se samotným Wesem Cravenem, který už měl v té době za sebou exploitační klasiku LAST HOUSE ON THE LEFT a kanibalskou vyvražďovačku HILLS HAVE EYES (a před sebou NOČNÍ MŮRU V ELM STREET), ale bohužel šlo o jeden z jeho nejslabších snímků. Následovala spolupráce s Tomem DeSimonem, pozoruhodným režisérem lavírujícím mezi dvěma extrémy - gay pornem a WIP (Women In Prison) snímky, do jejichž vod se měla už brzy vydat i Linda. Bohužel s ním nenatočila žádné z jeho WIPs (PRISON GIRLS IN 3-D, CONCRETE JUNGLE a především REFORM SCHOOL GIRLS), ale pouze tuctový slasher HELL NIGHT (1981).

O dva roky později přišel Lindin první (nepočítáme-li BORN INNOCENT) a zároveň nejznámější a nejlepší výlet do ženské věznice ve filmu CHAINED HEAT (1983). Představovala v něm Carol, mladou ženu, která zabije při autonehodě člověka a putuje do ženské věznice, jejíž prohnilé vedení obchoduje s drogami a zneužívá dívky k natáčení porna a k prostituci. Samotné vězeňkyně pak tvoří dva gangy, černý a bílý, které spolu navzájem bojují. Carol si nejdřív projde peklem - je znásilněna a opakovaně zbita, ponižována a sexuálně obtěžována - ale nakonec se jí podaří oba gangy sjednotit a vzbouřit se zkorumpovanému vedení. Snímek proslul zejména legendární sprchovou scénou Lindy s jiným béčkovým sexuálním symbolem 80. let, Sybil Danning a stal se svého druhu klasikou. Bylo to poprvé, co se Linda objevila před kamerou tak, jak ji bůh stvořil a další podobná barvitá dílka měla brzy následovat.

Následoval skvostný exploitation snímek SAVAGE STREETS (1984). Brenda (Blair) vede partu ostrých vysokoškolaček, které se pošťuchují s drsným gangem pankáčů (tak drsným, že jejich vůdce nosí místo náušnice žiletku a típá si cigarety o dlaň). Hoši ale neustojí, že „girls just wanna have fun“ a pomstí se jim za krádež a naplnění jejich auta odpadky tím, že znásilní Brendinu hluchoněmou sestřičku Heather. Z Brendy oděné do černé kůže se stává nelítostný anděl pomsty vyzbrojený lukem a železy na medvěda a roztahuje svá křídla nad členy gangu, aby je utopil v krvi. Heather si zahrála jiná populární béčková „queen of scream“, Linnea Quigley (NÁVRAT NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL, CREEPOZOIDS, VICE ACADEMY I. a II., PAST BOSORKY) a na režijní stoličce seděl Danny Steinman, který rok poté natočil PÁTEK TŘINÁCTÉHO 5: NOVÝ ZAČÁTEK.

Ačkoliv dostala Linda svou účast v CHAINED HEAT pořádně „sežrat“ v každé talk show, v níž poté vystoupila ("Neudělala jsem ten film proto, že by měl kdovíjakou uměleckou hodnotu nebo že by odrážel mou osobní filozofii nebo víru. Prostě jen pracuju."), přesto se v roce 1985 objevila hned ve dvou dalších, podstatně levnějších a horších WIPs a sice RED HEAT a SAVAGE ISLAND. V tom prvním, odehrávajícím se za studené války ve východoněmecké věznici, si zahrála po Sybil Danning s jiným velkým sexsymbolem 70. a 80. let, Sylvií „Emanuelle“ Kristel a za ten druhý, zasazený pro změnu do prostředí smaragdového dolu kdesi v Jižní Americe, dostala (už třetí) Zlatou malinu za nejhorší ženský herecký výkon (také v tomto roce obdržela Zlatou malinu za nejhorší „carreer achievement“). V Jižní Americe ještě chvíli zůstala díky akčnímu béčku NIGHT FORCE (1988), v němž si zahrála vedlejší roli a pro které nazpívala ústřední píseň.

Do konce 80. let pak Linda ještě stihla natočit hromadu podobně vypečených hororových (GROTESQUE, WITCHERY s Davidem Hasselhoffem, ZMRAZENÍ) a akčních béček (ninjovský SILENT ASASSINS, WB., BLUE AND THE BEAN opět s Davidem Hasselhoffem) a v roce 1990 tuto dekádu uzavřela zkarikováním své průlomové role v nepříliš povedené parodii BLÁZNIVÝ VYMÍTAČ, těžící z popularity Leslie Nielsena. V 90. letech pak hrála v řadě nijak zvlášť zajímavých thrillerů a dramat jako VEČNÝ SPÁNEK, FATAL BOND či SKINS, přičemž ale měla stále štěstí na obskurní béčkaře/céčkaře.

S Chuckem Vincentem (po Tomu de Simonovi dalším režisérem, který přešel z porna na normální filmy jako BARBARIAN QUEEN se Sybil Danning) pracovala na thrilleru BEDROOM EYES II a dramatu BAD BLOOD, s na slovo vzatým béčkařem Jimem Wynorskim (SOUBOJ SE SMRTÍ, VAMPIRELLA) natočila erotický thriller SVŮDKYNĚ (ve kterém si zahrál i další kultovní sračkotvůrce Fred Olen Ray – HVĚZDNÝ KRIMINÁL: ÚTĚK) a s šrotařem Davidem DeCoteauem (CREEPOZOIDS, MISTR LOUTKÁŘ III: TOULONOVA POMSTA), který se učil u Rogera Cormana a Charlese Banda, udělala akční KOŘIST JAGUÁRA. V roce 1997 se jako zuřivá reportérka mihla ve VŘÍSKOTU a stejně jako s předešlou, i s touto dekádou se rozloučila hororovou parodií, nízkorozpočtovým kraťasem BLAIR BITCH PROJECT (1999).

Lindinou velkou vášní jsou již od dětství zvířata, obzvláště koně. Jezdí od šesti a od desíti se účastní různých soutěží. Také se aktivně angažuje v charitě všeho druhu, zorganizovala řadu dobročinných sbírek pro zvířata i lidi v nouzi a je mluvčí několika charitativních organizací. Objevila se a objevuje také na dobročinných akcích a v televizních pořadech. Je vegetariánka a napsala na toto téma knihu „Going vegan!“ Pro zajímavost královna filmových ženských věznic se do nich v roce 1977 málem podívala i ve skutečném životě - za přechovávání drog byla odsouzena na tři roky podmíněně.

Josef "choze" Blažek