Philcze

Manhattan po třiceti letech. O životě singles příjemně, nehipstersky, zábavně a hlavně pravdivě. Srovnání s Allenem jsou samozřejmě automatická, Baumbach na to jde ale úderněji a v daleko rychlejším tempu. 80% (Berlinale 2013)

Diletantsky natočené cvičení prvního ročníku libovolné filmovky, které se omylem vydává za plnohodnotný film. Ultra dramatický a vážně tvářící se příběh, k tomu všemu špatně zahraný a naprosto zoufale napsaný. Co z Fatal ale dělá potenciálně vysoce zábavnou podívanou je naprosto komická nesmyslnost zápletky a velmi ironicky legrační konec. Dále už se nedá jít bez SPOILERů: WTF č.1. - Celá zápletka se točí kolem kluka, který společně se svými třemi kamarády znásilnil na střední škole neznámou dívčinu. Kluk má ale jako jediný ze čtveřice výčitky, přestože ji údajně jako jediný neznásilnil. Na konci je však "šokantně" zjištěno, že ji ve skutečnosti znásilnil. No shit, proč by asi jí jinak pronásledoval až domů, sledoval každý její krok a bál se jí říct pravdu, kdyby před deseti lety nestáhl kalhoty? WTF č.2. - Kluk celý film mele o tom, jak pochopil poselství Ježíše, věří v Boha a v odpuštění, aby se nakonec rozhodl, že zabije všechny své kamarády a nakonec spáchá sebevraždu skokem ze skály. Huh?! KONEC SPOILERů. A tímhle nesmyslnosti nekončí. Fatal je sice filmařské selhání na všech frontách, při správném naladění ale může pobavit víc než některé letošní komedie. 30% (Berlinale 2013)

70% (Berlinale 2013)

Že by se konečně kvalitní horory dostávali k nám i do kin a nemuseli bychom je složitě hledat po obskurních festivalech nebo na šedém trhu? Maniak je po Sinister dalším příkladem, že i z naprosté tuctovky jde při troše kvalitní režisérské práce a vychytralého (nikoliv chytrého) scénáře udělat instantní pecku. Logika si může čas od čas dát pauzičku, tu si ale nedává psychopatický Elijah Wood, ani excelentní soundtrack z nepoužitých skladeb z Driveu. Ten film samozřejmě staví celý na POV, bez toho by nebyl ani polovičně tak mrazivý a nervní. Zápletka je ale dobře vystavěná a při každé scéně vraždy hrozí slabším povahám minimálně mini-infarkt. I ty silnější ale aspoň sympaticky zamrazí v zádech. 80%

Asi nebyl úplně nejlepší nápad nakoukávat před Konečnou to nejlepší z dílny mistra Kima, stejně jsem od ní ale neočekával ani náhodou tak parádní žánrovku jako A Bittersweet Life nebo I Saw the Devil. Tady je sice Kim trochu utlumený, Arnold je ale po návratu při chuti a porcuje padouchy brokovnicí víc než solidně. Scénář se sice ze začátku táhne pomalejc než máslo padající z kopce, jakmile ale Arnold vytáhne kvér a přestoupí se do akčního módu, nelze Konečné téměř nic vytknout. Řemeslně zatraceně poctivá podívaná s několika cool nápady a sympaticky brutální akcí. Pohodových 70%

Od třetího dílu dál už neodvratně za pět. Neuvěřitelně důmyslný scénář, boží Spacey a uhlazený vizuál, který mi ke špíně v politice sedí malinko víc než roztřesený Boss. První sezóna - 90%, Druhá sezóna - 100%, Třetí sezóna - 90%.

Experimentální krávovina. Cosmatos téměř dvě nesnesitelné hodiny onanuje sám nad sebou, bez příběhu, bez napětí, bez gradace. Podmanivý vizuál možná, ale praví mistři typu Refna, Gaspara Noe nebo nedej bože Kubricka, ke kterým se Cosmatos chce tak zoufale přiřadit, dokázali k těm čarovným obrazům přidat i příběh a emoce. To v tomhle pseudo-osmdesátkovém lejnu rozhodně nehrozí. 30%

Dvě hodiny po skončení už si sice kromě sympaticky přehrávajícího Penna a našláplé akce nepamatuju skoro nic, ty dvě hodiny to ale zapláclo víc než důstojně. Fleischer si bere trochu od Scorseseho (Goslingův vstup do baru alá Goodfellas), jinak ale zůstává svůj, pořádné slow-motion hody doplněné o moderno-jazzový soundtrack jsou tedy zcela na místě. Trochu škoda nerozvinutých postav a méně prostoru pro některé lovce mafie, mohla z toho být plnohodnotná pecka. 75%

Komorní a excelentně odvyprávěné drama, které pořádně chytne až po slabším rozjezdu v první půlhodině. Navíc kompletně zprofanovaného patosu je naprosto snesitelné množství (Steven se na stará kolena ještě krotí) a nevidím důvod proč nadávat na Lincolna a pak si jít pobrečet nad podobně vlasteneckým Hořícím keřem. Spielberg vede příběh hodně pomalu, Lincolna prezentuje jako lidumila, který radši řekne historku o rybaření, než že by se snažil protivníka přesvědčit argumenty, rozhodně však ne jako bezchybného poloboha. Filmový Lincoln nejde pro uplacení daleko a nebojí se seřvat své asistenty, když už jde do tuhého. DDL je v roli pochopitelně bezchybný, přičemž Spielberg za kamerou servíruje neskutečnou práci se světlem a vedením herců. Je trochu těžší do Lincolna naplno proniknout, pokud se vám to ale povede, budete pravděpodobně spokojeni. Dodatek: Napodruhé, 4* --> 5*, 90%

Nenaštvalo, ale ani nepotěšilo. Ani by mi nevadilo, že je to obrovitánský béčko, který má s původním Silent Hillem stylizačně málo co společnýho, ale ona ani ta Bassettova proslulá braková stránka nefunguje. Zápletka herní trojky převodem na plátno hodně utrpěla, nejhorší ale je, že samotný Silent Hill nepůsobí vůbec jako démonické město z parádní jedničky, ale spíš jako kompilace příšerných CG exteriérů s papundeklovými interiéry. Obsazení je fajn a nápady ze hry zakomponoval Bassett obstojně (Pyramid head, sestřičky), přesto je to ale spíš nudná rutina, které chybí moment překvapení. 50%