kiddo

Hodnocení jde dolů v přímé závislosti na tom, jak moc vám připadá uhozené, že si Herzog přestrojený za U.S. armádu na konci filmu pozve hlavní postavu na pohovor a zeptá se jí, jak moc se ze svého příběhu poučila. Nehledě na to, že koncept „američtí hoši vítají ztraceného syna“ se do prozatím tak syrového snímku hodí asi jako rozkousnutý had do Baleovy huby.

Jelikož se 1.série zaměřovala cele na přípravy na útěk a detektivní linii a vzorec „překonáváme v omezeném prostředí malé překážky jednu po druhé“ již nelze aplikovat, musela se 2.série vzdát v podstatě všeho, kvůli čemu jsme si zamilovali 1.sérii. Zmizela výhoda uzavřeného prostoru a s ní i kompaktnost, neboť jedna událost již bezprostředně neovlivňuje druhou, ale tvoří samostatnou dějovou linii. 2.sérií začíná ten velký průser jménem snaha o kulervoucí akci, na niž dojela 4.série, neupřu jí ale body za rozvíjení morálních úvah: Co vše lze záchraně bližního obětovat? Osobní integritu a morálku? Bezpečí a život druhých lidí? Lze utéct z vězení a nevzít si z něj kousek s sebou? Je možné žít mezi zločinci a sám se zločincem nestat?

Adekvátní komentář se za vydatné pomoci kaktusové šťávy pokouším sesmolit už přes rok, a přesto nedokážu dát dohromady nic jiného než nekritický, übermegafanouškovský nerdgasmus sestávající z desítek stran. Nevyrostla jsem na tom, ranou pubertu mám dávno za sebou, vad jsem si vědomá, a stejně k tomu hořím podobnou upištěnou láskou jako neodpaněná dvanáctka k One Direction. Zmůžu se tudíž pouze na jediné objevné zdůvodnění, proč na to čumět stále dokola jako naprostý retard, a sice že je to jeden z nejlépe napsaných, nejzábavnějších, nejoriginálnějších, nejkomplexnějších a obecně nejlepších animovaných počinů, na jaký jsem kdy narazila. PS: no dobrá, Slepý bandita je boží a Jack DeSena by měl pracovat častěji.

Sebeobětování vs. mamon. Já ten Hollywood prostě žeru.

Michael Jordan plays ball, Charles Manson kills people, I talk. Pokud se chceme zorientovat ve složitosti dnešního světa a desítkách protichůdných zájmů, nesmíme nikdy zapomenout, že všichni musíme splácet hypotéku. Krásně cynická komedie otevřeně se šklebící do tváře těch „správných“ hodnot. Jestli chcete snadnou práci, jděte k Červenýmu kříži.

Tragicky nedoceněný klenot postkoloniální kinematografie, na tuhle debatu ale svět není připraven. Nejspíš proto, že ten film je totální sračka.

Nemusím rozumět úplně všemu.

Jestli existuje seriál, který je prodchnutější americkým folklórem než Supernatural, tak už to musí být přírodní úkaz. A folklórem nemyslím jenom typické městské a historické legendy typu Krvavá Mary či windigo, ani ústřední roli náboženství, a dokonce ani záměrnou stylizaci do moderní verze hrdinské kovbojky podbarvené klasickým rockem (za oře v podobě Chevroletu Impala 67 bych upsala duši na křižovatce), ale především typicky americkou myšlenku soběstačnosti, individuality a utváření vlastního osudu. V současné televizi snad neběží jiný seriál, který by tolik zdůrazňoval důležitost rodiny a zásadovosti, přítomnost kterýchžto hodnot nás staromódní zaprděnce vždycky potěší. Hodnocení původního seriálu: 5*. Přestože z pozdějších sérií, především z šesté, mnohé oceňuju, SPN pro mě tvoří výhradně prvních pět sezón a jejich uzavřený příběh, a tak bez ohledu na to, do jakých výšin má nasranost na nové epizody vystoupá, zůstane těch pět hvězd neměnných. Udělejme tedy za pravým SPN tlustou čáru a mrkněme se na pozdější přívažky.

Dad’s on a hunting trip and he hasn’t been home in a few days. Pokud chápeme původních pět sezón jako ucelený příběh, pak první série plní svoji roli expozice dokonale. Chytře odkládá hlavní dějovou linku na později a pomocí zaběhnutého schématu „monster of the week“ nás vtahuje do nového světa a představuje postavy a jejich vztahy – právě pomalý rozjezd dal základ pro emocionální a dramatickou nálož v následujících sériích, a na rozvolněnost tedy nemá moc cenu si stěžovat. Je rovněž fajn pozorovat, jak původní černobílé vidění „my vs. oni“ v průběhu série šedne a na přetřes čím dál víc přicházejí hlubší morální úvahy. Nejlepší epizody: Pilot, Faith, Scarecrow, Asylum, Nightmare, Hell House, Devil’s Trap. Nejhorší epizoda: Route 666 (obecně nenávidění Bugs jsou ve srovnání s touto srágorou naprosto v pohodě). Nejlepší postavy: duo (třebaže Samova charakterizace chvílemi lítá sem a tam), Impala (jen to zkuste popřít), Meg, Missouri, Ghostfacers. Nejlepší hudební momenty: In-A-Gadda-Da-Vida; Hey Man, Nice Shot (vysvětlení netřeba); Bad Company; Laugh, I Nearly Died; Don’t Fear the Reaper; Carry On My Wayward Son; Bad Moon Rising (nejlepší narážka na budoucí vývoj vůbec - to kdyby chtěl někdo stále tvrdit, že zápletku čtvrté a páté série si Kripke v záchvatu tvůrčí krize zničehonic vytáhl z prdele). Nejhorší hudební moment: She Brings Me Love (z nějakého podivného důvodu SPN neumí pořádné – čti neuslintané – postelové scény. Přimět mě zívat při minutové scéně s polonahým Jensenem Acklesem, to už chce opravdového umělce).

Celkem devadesát minut důvodů, proč si raději doma o samotě pustit vánoční album Twisted Sister (neb dneska znamená metal snad všechno kromě Katy Perry) než se na jediný moment zapojovat do metalové subkultury. Jestli dokument něco dělá opravdu výborně (a zjevně neúmyslně), tak je to odhalování zející propasti mezi (příležitostnou) kvalitou hudby a stupiditou komunity, jinak je ale shrnutím zcela samozřejmých postřehů, které jsou známé každému, kdo se o věc aspoň povrchně zajímá. Mysleli jste si, že metaláci jsou nerdi bez sociálních schopností neschopní přijmout sociální vyčlenění, kteří si vytvářejí vlastní rigidní sektu připouštějící ve svém rámci minimální míru odlišnosti a mající ke svobodomyslnosti a originalitě stejný přístup jako ona zavrhovaná majoritní společnost? Metal a metalisté vám to rozhodně vyvracet nebude, spíš vám dá nové důvody smát se metalové verzi maskulinity („Hromadné sešlosti stejně vypadajících klonů jsou jediná místa, kde si můžu připadat jako chlap“), předvídatelnému programovému pozérství a všudypřítomné stereotypnosti, která je snad ještě horší než u toho nejploššího popíku. Bylo by to fajn a vtipné, kdyby to nebylo předkládáno jako důkaz oné úžasné metalické orygynaliti.