Fingon

Nuda, napůl odehraná před renderovaným pozadím a napůl v jediném reálném setu na poušti, kde si holky dávají do tlamy a krev cáká.

Zatím čtyři, ale brzy se na to podívám znovu.

Vidět v jednom dni originál i remake snímku, jako jsou Ženy, byl docela záhul. Pro ty, co neradi čtou dlouhé texty rovnou říkám, že originál byl daleko lepší a zábavnější než tato verze. Sice měl barevnou pouze jednu scénu (a to módní přehlídku - v módě se nevyznám, ale řeknu vám, nudnější hadry než ty předvedené v nové přehlídce jsem ještě neviděl) a neměl terminátorskou scénu na začátku filmu (mám jen pět minut na nakupování:), ale snad všechno bylo v té staré černobílé verzi lepší než v té nové - herečky i herecké výkony (hlavně dcera a matka hlavní představitelsky, ale i mrcha Crystall, kterou zahrála Joan Crawford vskutku dábelsky - a inteligentně zároveň, ať se jde Eva Mendez vycpat), taky mi chyběla kouzelná (a velmi neuctivá a nekorektní) titulková sekvence na začátku, ve které byla každá z žen představena nejprve jako zvíře a následně to zvíře napodobila herečka... Tak snad jen uznání remaku za to, že se točilo v reálu a snímání scény porodu bylo aspoň trochu dynamické.

70% Dabované, černohumorné, protagonista mi lezl na nervy. Chcete-li film s katem, sáhněte raději po Posledním katu, ostatně tamní popravčí i ten zasloužilý zde jsou podobné lidské typy.

Zlý film s uboze provedeným koncem. Trpěl jsem s Isabel a bylo mi od začátku jasné, že to asi dobře dopadnout nemůže, ale zde autoři zvolili konec, který byl nejméně působivý.

70% I když to tak v průběhu sledování nevypadalo, nakonec mě závěr přesvědčil o čtvrté hvězdičce. I když... představoval bych si to lépe...

70% Naivní a děsně šovinistické (už úvodní titulky - "Film pro kluky a holky", holky jsou zaškrtané; dialogy typu "Nebav se s ní, je to jenom holka", děvče se místo pomoci VB rozbrečí, naštěstí je ale schopné omlátit probouzejícímu se padouchovi botu o hlavu), ale na druhé straně strašně roztomilé...

Němý dokument o Praze a dalších blíže neurčených částí tehdejšího Československa.

Krátký dokument o cestě na Island. První zachycení jakéhosi dlouho nečinného gejzíru na film.

Krátký dokument s hraným rámcem. Stařičký Smetana sedí (za zvuků Z českých luhů a hájů) pod stromem, rachitickou rukou trhá krajíc chleba poskakujícímu ptáčkovi a do hlíny kreslí několik taktů čehosi. Pak přijde domů (cestou mu holčička políbí ruku, on jí pohladí po hlavě a pak vytáhne z peněženky minci, kterou holčičce dá), chvíli doma přechází a pak začne psát Vltavu. Vizualizace se bohužel moc nepovedla, jihočeská veselice trpí opakováním stejných záběrů (vůz s chasou vyjíždí ze statku snad třikrát) a nejhůř dopadly rusalky tančící při měsíčku - tak strašnou choreografii snad zplichtili ochotníci jako improvizaci. Dále zvuková stopa trpí syndromem staré přeskakující gramodesky - a přes to, že se filmařům ještě podařilo zachytit jakési proudy, které teď jsou na dně jakési přehrady, je jinak tento dokument dost o ničem. Délka cca 23 min. (z toho samotná skladba Vltavy má délku cca 12 minut).