Subjektiv

Všichni budou mrtví, Dejve... Coo, i Todd Hunter?...Všichni budou mrtví, Dejve... A co Selby?... Mrtvý, všichni budou mrtví, Dejve... Petersen, ale ne, že ne?... Všichni budou mrtví, Dejve... Chen snad ne!?... Gordon, Ben i Chen, všichni, všichni budou mrtví, Dejve... Rimmer?... Bude mrtvý, Dejve. Bude mrtvý. Všichni budou mrtví, Dejve... A můj syn taky?... Všichni budou mrtví, všichni, opravdu všichni budou mrtví, Kate.

Možná bychom to měli hodnotit až podle výsledku voleb, co? Edit (14.8.2018) - Tak tu jednu hvězdičku bych asi mohl dát, kdyby... si i Witowská takový krutý odsudek zasloužila. Jenže si ho nezaslouží.

Kosmo sice není bůhvíjaký skvost, ale strkat ho kvalitou pod The Big Bang Theory, jak zde mnozí činí? Jasně, TBBT je profesionálněji natočený. Úplně nejprofesionálněji používá "laugh track", předtočený smích publika. Bez smích-stopy ale jeho vtipy nefungují prakticky vůbec. Kosmo tuhle stopu nemá, ale vtip poznáte - horší i lepší. Kosmo také umí skončit. Tohle umění je cizí prakticky každému americkému seriálu a tak prakticky každý americký seriál (ne)skončí neustálým nastavováním právě jak ta klišovitá nastavovaná kaše. +++++ Osobně si myslím, že sen Reného Hejla, Čarlštejn, Poliak v nebezpečenstwie či sebeobětování za účelem zkažení radosti Kábrtovi patří k nevtipnějším momentům televizní zábavy loňského roku. Bábovky!

Seriál o skutečných účtech na ČSFD. Některé lidi mají v TOPce. Mě nemají v TOPce. Mám je také nemít v TOPce nebo se mstít seriálu? Koho z vás mají v TOPce? Jste na to hrdí? +++++ Je poměrně realistický. Je to moje cesta do práce. Je to můj oběd. Je to můj nákup. Je to můj rozhovor s kolegy. Je to moje návštěva hospody. Jsou to moji studenti na zkoušce. +++++ Ale ne tak docela. To moje moje je ještě o kousek realističtější. Moje není tak typické. Moje není tak modelové. Moje se nesnaží hledat padat do škatulek. Na moje se hůře lepí jednoslovné nálepky. Moje je plné náhod bez významu. Není to prohnané skypem. Není to lajknuté na facebooku. Není to proklikané skrze webí. +++++ Když to je nejrealističtější, mnoho to neříká. Když to říká víc, stává se to tezovitým. Ale občas... Solidní ***.

Málo naplat, Pořad je zbytečnost v podobě vcelku trefných i vtipných poznámek, které by napadly kdejakého neloboTVomizovaného jedince, kdyby se náhodou díval na to, nač se dokáže dívat Luděk Staněk. Což díky němu nemusí. Naopak, směle se může utvrzovat v tom, že z telky lezou samé hovadiny, které může dál ignorovat, což už vlastně dávno dělá. Divák Pořadu tak může jen doufat, že mu sedne Staňkův humor pro účely prostého zasmání se, nebo, méně pravděpodobná situace, Staněk demaskuje skrytější nemravnost, absurditu či nějaký jiný negativní rys TV produkce. Já se směji tak napůl a pocity "aháá, to to pěkně postavil z hlavy na nohy, a zvlád to jako jeden z prvních" zažívám u Pořadu velmi výjimečně. Co tak nějaký pořad o tom, na co má v TV smysl koukat? Já vím, není to taková bžunda, ale... na co teda kurva mám koukat?!

Předpoklad č.1: Vystupující lidé se neznají a jsou to amatéři. Pokud toto video něco zachycuje, pak skutečnost, že polibek již není pro spoustu lidí až tak intimní. Pozorované rozpaky se mi nejeví konečně ani příliš odlišné od rozpaků letitého páru, který by byl při líbání natáčen na rozkaz. Nejsem schopen se dojmout nad francouzákem dvou úplně cizích lidí, byť mi hudební podkres vehementně manipulativně sděluje: "This is love." Ještě štěstí, že malinká trocha pocitu nepatřičnosti v těch lidech zůstala - smůla, že ji snadno překonají smíchem. +++++ Předpoklad č.2: Vystupující lidé se znají nebo jsou to herci. Pokud si toto divák myslí, předpokládáná a velebená autentičnost pro něj mizí, přesto se dík hudebnímu podkresu nejspíše bude domnívat, že je mu předávána určitá představa o "romantice", "lásce" či rozpačité "roztomilosti". Tak jako tak zůstává pocit vtloukání názoru, že polibek je sám o sobě krásný, když se lidé smějí. Já s tím ale nesouhlasím, ani s kýčovitou formou, jakou se onen názor prezentuje. +++++ Má-li polibek zůstat intimním, musí být i výlučný. Nevolám samozřejmě po zákazu zobrazování líbání, sexu či jiných intimit ve filmech, jen bych byl rád, kdyby se dělo za účelem poněkud jiným než: "Schválně jak by to vypadalo, kdybychom řekli cizákům, ať se zulíbají? Ahaaa, tak takhle, tak to přidáme rozněžněnou písničku." +++++ A ještě ke všemu to je reklama...

Má být umělec člověkem, který vidí dále než průměrní? Pokud si myslíme, že ano, pak by neměl sdělovat (prakticky) totéž, co průměrný článek z ženského magazínu. I když to umí trochu zajímavější formou.

V jistém ohledu jde o docela obyčejný sportovní film, v němž se hlavní hrdina dostane na vrchol dík dřině, potu, tréninku, absolutní oddanosti věci, krvi a uřvanému, sprostému trenérovi (tedy kapelníkovi). Nesmíte holt vzdychat po inspiraci, planě filozofovat, rozněžňovat se a romantikovat - když si máknete, tak i fotrovi dojde, že bubnování je stejně drsná facha jako americký fotbal a pak už se u nedělního oběda nestanete terčem rodinného posměchu. +++++ Tedy... obyčejný sportovní film, zručně střižený, hudbou sešitý, ale... Tím sportem je v něm něco, co si s tak hrubou tělesností normálně nespojujeme - a tím se stává alespoň trochu netriviálním, právě oproti sportovním filmům se sportovní tématikou. Tudíž slabé ****, ač mi kolem hlavy poletují pochybnosti: "Že ono je tak natočeno pro větší diváckou vděčnost. Možná jenom proto. Či alespoň... hlavně proto."

Nelze říci, že by od minula kvalita vtipů nějak zásadně poklesla. Bohužel se však zdá, že pramen inspirace poněkud vyschl a nového přístupu se už asi nedočkáme. Proto končím po čtvrtém díle.

Pozor, Sasami není obyčejná středoškolačka. Sasami v sobě skrývá božskou moc, jež však nekoná podle příkazů Sasamina vědomí a svědomí, nýbrž nevědomí a podvědomí. S tím se pojí mnohé trable. Freud jistě přisuzoval podvědomí velikou moc, ale božskou? To by se, hádám, i jemu zdálo příliš. Svět je třeba před nezvedenými potláčenými touhami po zmrzlinách a maminkách ochránit. +++++ Sasami-san@Ganbaranai se nám dílem vyžívá v možnostech, kterak zobrazit bizarní proměny, božské zásahy a projevy magie, dílem se těší z živelnosti, nikoliv však životnosti postav a konečně se snaží dojímat nebohým osudem přehodné dívenky, které povinnosti strážkyně božské síly odebraly možnost prožít normální dětství s milující maminkou, věrnou kamarádkou, normálním (a snad o něco méně milujícím) bratrem a otravnou školní povinností. +++++ Psychologii postav záměrně redukuje na bazální touhy a projevy. Dík okatému umisťování historek, které formují divákovo vnímaní zdejších mezilidských vztahů však může charakterizace na leckoho působit promyšleně a hluboce. +++++ Zajímavý je seriál především po vizuální stránce. Často se volí neobvyklé úhly pohledu, nečekaně se stříhá, v záběrech jsou časté odrazy a stíny, střídají se vzdálenosti od detailů k velkým celkům. Těkání dává seriálu rytmus neklidu, nervozity, až bláznění, jež sedí s "šílenstvím" postav. Střih, hudba i záběrování dotvářejí emoce, které byly do seriálu vybrány (a bohužel jich řada chybí - seriál má ducha spíše konejšivého). Tento druh řemesla (nikoliv umění) seriálu nechybí. Řemesla, podle kterého lze identifikoval Akiyuki Shinba, tedy řemesla osobitého, leč řemesla, které se již nějakou dobu moc nevyvíjí. A scénář se zdá býti slabší... Končím po devátém díle.