Subjektiv

Příjemné překvapení. Přistupoval jsem k filmu s určitými předsudky, nicméně režisérka je dovedla rozptýlit předvedením vztahů uvnitř jedné rozsáhlé indické rodiny, které se zpočátku jeví ploše, ale postupem času skrze vcelku přirozeně rozehrávané situace dostávají jasné tvary, nejednou překvapivé. Svatba tu slouží jako příležitost dostat celou společnost na jedno místo v jeden čas a tím katalyzovat spory a příkoří, ale i lásky a přátelství. To vše v neokázalém, civilním až komorním stylu netypickém pro indické filmy, jež jsem dosud viděl. Silné ***.

Monumentální pomník. Gándhí jako osoba vytržená z prostředí a postavená na peidestal. Jakožto proponent idey nenásilí inspirující, ale jako osoba usilující o ta nejlepší řešení již méně. Řadu problematických aspektů filmu a osoby samotného Mahátmá napsal ve svém komentáři uživatel Maq. Byť si myslím, že je přehnaně přísný k filmu i jeho tématické postavě, doporučuji jej k přečtení. Sám doplním jen pár drobností... Gándhí usiluje o nezávilost Indie na Británii, ale zároveň by chtěl, aby se muslimové zřekli nezávislosti na Indii. Pokud mají být muslimové a hinduisté schopni žít v jednom státě, proč by v takovém státě nemohli žít britové? Není vítězství nenásilí možná dáno tím, proti komu ho bylo použito? Gándhí hovoří o boji s Hitlerem a důvěře, že i proti němu by to zabralo, byť za cenu velké bolesti. Židé Hitlerovi moc nevzdorovali, ale nepomohlo jim to vůbec... +++++ Ani se tu příliš neventiluje možnost, že Británie se vzdala svého panství prostě proto, že si její politici uvědomili, že je nadále absolutně neudržitelné. Osoba Gándhího jim nakonec mohla přijít vhod, neboť na ně mohl vrhnout alespoň stín svého humanismu. Portugalci se Goy, Damanu a Diú vzdát nechtěli a tak jim byly v roce 1961 prostě a jednoduše odebrány. +++++ Attenboroughův film se nesnaží nám Gándhího představit a dát nám jej pochopit, prostě jen vytahuje některé linky a přimalovává mu svatozář. V rámci tohoto cíle si vede dobře... ale já jsem slepou oslavu vidět nechtěl.

Kde se vzal ten Steiner? Jak tam může být? Vím, je to možná divná otázka, ale... Steiner očividně nenávidí válku a důstojníky. Nenávidí je tak moc, že je vysoce nepravděpodobné, aby byl vojákem z povolání z éry předmnichovské. Zdá se jisté, že je donuceným odvedencem. Tahle osoba se v boji, který nenávidí, osvědčí takovým způsobem, že je v miliónové armádě považována za málem nenahraditelnou. Může se ovšem osvědčit, když se vzpírá rozkazům? Mimochodem, lidé, kteří odmítali boj opravdu ze zásady, končili v koncentrácích. Byli to především Jehovisti. +++++ Steiner nicméně nějak získá uznání a nadřízení mu odpustí nevymáchanou hubu. Podřízení ho milují, protože jim zachraňuje kejhák, vlastně i některým nadřízeným. Tau důvěrou neotřese ani to, že jim nedopřeje trochu násilné soulože či odsuzuje své svěřence k roztrhání tlupou sovětských soudružek. Dokáži Steinera přijmout jen jako postavu, která chce, aby se bojovalo podle jeho pravidel, nikoliv jako pacifistu. Ale zároveň jako postavu, která se nejspíše nemohla dostat do své situace. Snad je to hnidopišské, ale velká díla by tímto trpět neměla. +++++ Pokud jde o Peckinpahovu režisérskou práci, mohou se mi líbit jeho sekvence rychlých střihů v halucinačních stavech Steinera. Přijal jsem jeho drsnou ironii, s jakou pojal scénu hostiny v lazaretu. Již mě ale netěší jeho zpomalovačkový trademark, jenž si tak užívá především když skrze někoho létají kulky či jej vynáší do vzduchu exploze. Spíše než pietností a napínáním to zavání hledáním krásy v zabíjení a mutilaci. Při zabití Triebiga je tato krása konečně nalezena. Dialogy se plní ne zrovna přirozeně filozofováním o životě, válce, míru a politické situaci. +++++ Nakonec se zdá, že film není protiválečným poselstvím, nýbrž oslavou chlapáctví a výsměchem strachu. Proto může Steiner směle pohodit (nejspíše) nabitou bouchačku směrem k sovětskému klukovi a být nepotrestán, ač ohrozil nejen sebe, ale i své "Kameraden". Proto se Steiner může smát svému soupeři, když nedokáže nabít. Pravý chlapák nepotřebuje odznáček, který bude říkat, že je chlapák, posera ho potřebuje. Při sledování takových filmů si cvhílemi říkám: "Ať žije strach," protože spíše on, než odvaha nám brání, abychom se nepobili. Dobře, tak jen "vhodně dávkovaný strach". Jen málo slávy přejme síle užité v konfrontaci dvou mužů. Když o tom tak přemýšlím, bojím se, že v dalších Peckinpahových filmech uvidím ženy jako trofej pro sílu... Ale to už sem nepatří... Ta třetí hvězdička patří Coburnově charismatu - Peckinpah si jej vybral opravdu dobře.

Uhlazené válečné drama téměř oprostěné od všech válečných hrůz a strachu. Válka zůstavá po většinu filmu schovaná kdesi v pozadí, aby si hlavní hrdinka mohla budovat vztahy s okolím, romantický s vedoucím odbojové skupiny, vřele, otevřeně přátelský s jeho otcem a mateřský ke dvěma židovským dětem. Válka pak tyto vztahy narušuje nebo naopak buduje, podle toho, zda se v jistě situaci musí postavy semknout a pomáhat si či se mají šanci obviňovat. Válka se tak pro Charlotte stává ryze osobní záležitostí, její boj neřídí londýnská centrála, ale její srdce. Drama přechází v melodrama. Stále více se zaměřuje na diváka-cíťu, až jej nakonec zasahuje. Dopisem! Polibkem! Transportem! Nečekaným setkáním! +++++ Smutné, vždyť v řadě chvil scénárista předvede neočekávané a chytré řešení a příčiny řady situací. JIndy se ale režie pase krásou vláčků a venkova v plakátové estetice "Navštivte..." Nevadí mi, že je film tak "psychologicky osobní" se sklonem ukazovat city mezi lidmi, v žánru jde o relativní vzácnost. Chybí mu však v tomto přístupu hloubka a příliš často se poddává přílišnému vnucování lásky, ve finále pak nepřirozenými, přepatetizovanými situacemi mačká slzy dojetí.

Nová země má scénář tak neúpravný, až to hezké není. Člověk pojme podezření, že slouží jen tomu, aby se v něm mohla vynořit komunita ultranásilných věznů za podmínek nepřejících přežití. Skupina trestanců samozřejmě nebuduje Utopii, nýbrž autoritářskou, násilnickou společnost, která se dík nedostatkům zdrojů požírá navzájem, a to prosím doslova. Film se raduje, že může ukazovat ztrápené ksichty, podřezaná hrdla, různé propichování, sekání, tlučení apod. Nedá se říci, že by se táborníci chovali zcela nedůvěryhodně - oni se jen chovají nezajímavě. Kdyby se film nesnažil vysvětlit, jak a proč se v arktické pustině objevili a nechal v nevědomosti diváky i vězně, šlo by zřejmě o docela průměrnou, možná i nadprůměrnou vězeňskou šoxploataci (což pro mě osobně obvykle znamená podprůměrný film). +++++ Bohužel jsme informováni, že vězni jsou na ostrov deportováni v rámci jakéhosi experimentu. Jeho účel nám sdělen není a smím-li hádat, tak se v jeho rámci usiluje především o smrt vězňů (kteří zřejmě nemohou být kvůli veřejnosti normálně popraveni). Ovšem na odpravení pár desítek již pozavíraných lidí má hokus pokus poměrně velký rozpočet, který zaplatí rotu mariňáků, torpédoborec a satelit. Škoda, že taková štědrá grantová agentura nepůsobí u nás v Čechách, to by se to zkoumalo. +++++ Kdyby občas některý z věznů nepronesl větu, která zaváněla použitým mozkem a lákala ke zkoumání možných významů, byl bych ještě přísnější. Takto alespoň slabé **.

Má být umělec člověkem, který vidí dále než průměrní? Pokud si myslíme, že ano, pak by neměl sdělovat (prakticky) totéž, co průměrný článek z ženského magazínu. I když to umí trochu zajímavější formou.

Každý, kdo slibuje ráj na zemi, by nám měl být automaticky podezřelý, tedy i filmaři Základního příjmu, jenž se dopouští několika přehmatů jednak proti férovosti, druhak proti logické důslednosti. Část své argumentace staví na "přeformulování paradigmatu", přičemž předkládá k problému irelevantní, leč v minulosti plodné příklady takového přeformulování - kulatost země, koperníkovský model sluneční soustavy. Nicméně, spousta snah posunout lidské poznání či žití vede... ano, tam. Kam tedy vede základní příjem, se musí zdůvodnit jinak. Naštěstí i o to se film snaží. +++++ Námitku, že lidé by přestali pracovat, řeší dotazníkovou metodou. Většina lidí odpoví, že ano, pracovala by dále a nejspíše i na stejném místě. Bohužel, i v případě upřímné odpovědi je tu značné riziko sebeklamu. Podle knihy jistého Thomase Giloviche si 94 % univerzitních profesorů myslí, že pracují lépe než jejich kolegové. 25 % vysokoškolských studentů věří, že patří k 1 % těch nejlepších, pokud jde o schopnost jednat s lidmi, 70 % těchto studentů se vidí býti nadprůměrnými vůdci, pouze 2 % podprůměrnými. Dotazník je v takovém případě na... ano, na to. +++++ Osobně si nemyslím, že při zavedení základního příjmu by lidé přestali pracovat, na to je v Evropě práce příliš kulturně zakořeněná. Očividně nepracující člověk by čelil odporu ze strany společnosti (ale nejspíš by se nakonec naučil sdružovat se sobě podobnými). Jiná otázka ovšem je, jakou práci by si zvolil. Možná takovou, která by jej naplňovala a již by považoval za užitečnou. Co ovšem považuje za užitečné pracující a co spotřebitel může být diametrálně odlišné, a to i když jde o jednu a tutéž osobu. Většina lidí si to možná neuvědomuje, ale ceny nejsou jen zlými kapitalisty vybranými číslíčky, ve skutečnosti nad nimi zase až tak velkou moc nemají. Ceny jsou také (možná především) signálem podnikatelům (v tomto smyslu je i pracovník nabízející na trhu práci podnikatelem), co lidé chtějí. Rostou-li ceteris paribus ceny aut, nejspíš to znamená, že lidé chtějí více aut. Zrovna tak mohou vzrůst mzdy pracovníků v automobilovém průmyslu, protože více aut musí někdo vyrobit - tak jsou přetahováni z jiných oborů. +++++ Základní příjem tento cenový (mzdový) mechanismus neničí, ale silně jej deformuje. Není pochyb o tom, že povede k podzásobování výrobky a službami proti současnému stavu, pokud je musí zajistit špinavá či nebezpečná práce. Je možné, že právě to chceme, protože spotřeba je již na dostatečně vysoké úrovni, respektive že potřeby spotřebitele plynou především z touhy trumfnout spotřebitele jiného. Turista nejezdí do Thajska, protože ho kdovíjak zajímá Thajsko, ale protože získá větší obdiv než turista, co jel do Španělska a i ten si udělá větší renomé než návštěvník Karlštejna - o soutěživé spotřebě psal už před 100 lety rozsáhle Veblen. Tyto sociální jevy mohou (ale nemusí, kdo ví) zeslábnout. +++++ Film chvílemi naznačuje, že člověk tím, že pracuje, činí dobro společnosti. To je v jistém ohledu (možná nebezpečný) omyl. Pokud člověk není podvodník, činí dobro především tomu, kdo mu za práci zaplatí. Ve společnosti množství transakcí nakonec skutečně vytváří jakýsi spontánní řád (ne nutně dokonale stabilní). Nicméně platí jednoduché: "Já chci TOHLE, ty chceš peníze. Udělej tohle a dostaneš peníze." Základní příjem z téhle životní nutnosti vyvazuje. +++++ Dále se mi úplně nelíbí tvrzení "pracovali jsme 100 let proto, abychom pracovali méně, ale nepracujeme méně." Copak osmihodinová pracovní doba, částečné úvazky, dvoudenní víkendy, delší dovolené, fakt, že v Německu je ekonomicky aktivních jen 41 % obyvatel, péče o domácnost se značně zjednodušila atd. atd. neznamená, že ve skutečnosti už dávno opravdu pracujeme méně? +++++ Problematické bude i zavedení základního příjmu až u lidí jistého ročníku, až tito lidé vstoupí na trh práce, dojde k zásadním strukturálním změnám v ekonomice, možná změnám šokovým. Ale i rodiče těch dětí se začnou na pracovním trhu chovat jinak. Co tak ty lidi vylosovat, nepatrné procento z nich a sledovat, jak se chovají na pracovním trhu, který při svém počtu nedokážou deformovat? Byl by to zajímavý experiment. Byl by schůdný. Dal by jakousi, byť neúplnou odpověď. Je otázka, zda by byl dlouhodobě politicky průchozí. +++++ Dokument se ani příliš neptá na migrační tlaky, tlaky na pohyb kapitálu atd. Dojde opravdu k nastartování tvůrčího potenciálu lidí, čímž se znásobí inovace, jak nám film tvrdí? Nebo budou lidé vymýšlet blbosti? Pozitivum: Základní příjem alespoň není zeleně luddistický. Byť ta otravně vesele naladěná kytárka jakoby tím směrem ukazovala. Je ovšem sociálně konstruktivistický, příliš sebevědomý, ač již máme z historie mnoho zkušeností s tím, že i drobné změny mají často nechtěné, negativní následky, často až za mnoho let. Ba čím více let než přijdou uplyne, tím hůře se odstraňují. Základní příjem je změna zásadní. Naše společnost má mnoho chyb, ale stále ještě si nemyslím, že jsou takového charakteru, že vyžadují revoluční změnu. Změnu podmínek života a tím i jednání všech lidí. Základní příjem dost možná přivodí mnohé pozitivní změny, ale dokument se tváří, že za to nebudeme muset skoro ničím platit. Cena tu ale bude, možná velmi vysoká. Budeme ochotni nutné oběti učinit? Slabé ***.

S filmem Dobré ráno, Vietname se v mé hlavě pojí tolik problémů, které ani netradiční nápad zobrazení vietnamské války z pohledu dídžeje v podání jindy mě vcelku oslovujícího Williamse nedokáže zastínit. Předně je pro mě záhadou, že postava žvanícího, meloucího moderátora může někomu připadat vtipná. Jeho žvanění je sice pohotové, ale jalové. Komedie pointy obvykle nestaví na postavách se smyslem pro humor, často právě naopak. Jeho postava, Cronauer, je neskutečně otravná. Nejenže ji hraje komik Williams, ona sama je komikem, ale ne povoláním, pořád! Člověk, co všechno, resp. prakticky všechno obrací v žert, je nesnesitelný. Film to ale nereflektuje, Cronauer je dobrými lidmi bezvýhradně milován. Je jen pár momentů, kdy se Cronauer vzepře tomuhle strašnému povahovému rysu. +++++ Dle distributora nabízí film "lidský příběh", dle Subjektiva "příběh tak lidský, že už v něm není prostor pro lidi." Sluníčkový Cronauer se snaží být na každého taaak hodný, nedomýšlí ale důsledky svých činů a film se jimi nijak nezabývá. Může tedy vesele zvyšovat morálku vojáků, kteří možná nevědí, zač bojují, balit vietnamskou dívenku, pochopit kluka z vietkongu a učit vietnamce anglické idiomy, včetně sprosťáren. Umožňuje vojákům zapomenout na útrapy války, takže si nikdy nemohou říci jako Rostov z Vojny a míru: "Proč já jsem sem vůbec chodil." Jednou se pokusí prolomit cenzuru, ale v dalším momentu už zase dělá vojákům radost a pozvedá morálku. Srovnejte jej s rozkladným Švejkem říkajícím: "Lidi nestřílejte, dyť tady jsou lidi." Cronauer se nesnaží věci pochopit, snaží se je obejmout a z filmu jako by vyplývalo, že je to tak vlastně správně.

Trocha pravda, trocha lži, trocha mluvy, trocha mlčení, trocha srdce, trocha mozku - báječný recept na lektvar pro lidi, kteří chtějí... vlastně ani nevím, co chtějí. Najít viníka mizérie světa? Nebo svojí mizérie? Zanadávat si? Mít pocit, že dělají něco užitečného pro budoucnost? Něco pochopit? Netuším, ale obávám se, že se jim dostane pocitu toho posledního, aniž by se jim pochopení dostalo doopravdy. +++++ Mají korporace obrovskou ekonomickou moc? Říkám: "Ano." Mediální moc? Ano. Politickou moc? Ano. Poškozují svým jednáním někdy někoho? Nepochybně. Hledí na morálku? Asi moc ne. Je dobře, když se natočí film, který poctivě uchopí toto téma, ptá se po příčinách stavu, jeho možných důsledcích, souvislostech, hledá cestu z problémů... Z mnoha různých důvodů se domnívám, že Korporace takovým filmem nejsou. Zkusme si to rozebrat po kouskách, co nám předkládá k uvěření. +++++ Začněme třeba nesmyslnou personifikací korporace. Možná, abych to "našim" lépe přiblížil, bych měl říkat akciová společnost, akciovka. Taková akciovka je právnickou, jaké to peklo, OSOBOU. No vážně, osobou. Dokument se nás snaží přesvědčit, že si snad ty zlé akciovky nějak osobovaly právo lidství! Hrůza! Ale moment... Můžou jít akciovky k volbám do parlamentu? Můžou se stát poslancem? Můžou dostat řidičák? Mají nárok na bezplatné vzdělání? To je ale blbost, viďte... Jasně, můžou vznikat, zanikat, vstupovat do spolků, vést soudní spory, kupovat a prodávat - samozřejmě prostřednictvím nějakého zastupitelského orgánu (lidí či jednoho člověka)... Proč se nad tím někdo pohoršuje, je mi záhadou. Zásadní otázka totiž je... Která práva korporací jsou OK a která ne. +++++ Jenže tady jde přeci o to, že nyní lze udělat akciovce rozbor osobnosti. Stačí pár návodných otázek a máme psychopata jak vyšitého. Počkat, akciovka není člověk! Jakou povahu má asi armáda? No, nejradši by, aby jí stát nakoupil spoustu zbraní, měla velkou vážnost a zmydlila jinou armádu. Armáda je psychopat! Co parlament? Všem říká, co můžou, co nesmí, hlasuje o tom, o kolik peněz lidi přijdou. Normální psychopat. Co fotbalový tým? Pro vítězství udělá cokoliv, o nic jiného mu nejde, žádné city ho nezajímají, ruka a faul, které se podaří utajit, se počítají. Lže, nic necítí, chce být na vrcholu. Prostě psychopat! +++++ Přejděme k problematice externalit. To je skutečně oříšek, o tom žádná. Osobně se domnívám, že neexistuje tržní akt, který by neprodukoval nějakou externalitu. Někdy je maličká, jindy obří. Pozitivní nás většinou tak netrápí (ale měly by), zaměřme se na ty negativní. Ekonomie se na ně dívá různě. Obvykle se považuje za problém nedostatečné definice vlastnických práv. Kdyby byla práva jasně definována, poškozený by šel k soudu a žádal náhradu - tím by se náklady akciovce vrátily a ona by se musela rozmyslet, jestli se jí její činnost dále vyplatí. Něco na tom možná je, milí pravičáci, ale co s případy, kdy jsou vlastnická práva prakticky nedefinovatelná? +++++ Nebo je tu Pigouova daň - ok, produkuješ externality, zvýšíme ti daně tak, že to zaplatí škody. Má to výhodu, když je milión lidí poškozeno maličko. Kdo by je sháněl, aby každý dostal korunu, že? A náklady na vyplacení té koruny by nejspíš byly šílené. Ale je otázka, zda se jim ty prachy vrátí. Ale co, vždyť škoda byla malá. Co když je ale spousta lidí poškozená malinko spoustou akciovek, dohromady pak hodně? Podstatně komplikovanější. Kdo vůbec stanoví, kdo škodu způsobil, jak byla velká a podle čeho? Eticky i ekonomicky ďábelsky složité. +++++ Zajímavý problém je nakousnut, ale pouze proto, aby se mohlo konstatovat, že akciovka je externalizační stroj. Uměle si snižuje účetní náklady tím, že je přenáší na třetí stranu. V podstatě je to asi pravda (resp. skutečně tak může činit a nejspíš i velmi často činí) a je třeba dohledu, snad státu, snad spotřebitelů, snad nadšenců, aby se škody omezily. Eliminovat je se asi nepodaří nikdy. Bohužel. +++++ V onom tématu však film něco podstatného zastírá. Řekněme, že jste Nor a rádi byste letěli do Ameriky. OK, takže si koupíte letenku a letadlo vypustí nějaký ten oxid uhličitý do vzduchu. Řekněme že věříme na globální oteplování. Lidi na Maledivách nejsou rádi, ale Vám to neva, žijete v Norsku a máte teplo rádi. Budete chtít lítat dál. Takže co uděláme? Zestátníme leteckou společnost? Uděláme z ní zaměstnanecké družstvo? Bude stát externalizovat méně? Pokud si to myslíte, jeďte se mrknout do mostecké důlní pánve. Družstva nejspíš nebudou lepší. Prostě se vám zakáže létat do Ameriky, beztak byste tam jen zevlovali. Nebo stát řekne: "Hele, sorry zaplatíš Pigouvu daň." Tím se zvedne cena letenek a "zakáže" se tak létat do Ameriky jen těm chudším nebo těm, kteří tam zase až tak moc nechtěli, ale měli nějaké prachy navíc. Já jen... Jsou externalizačním strojem chamtivé firmy nebo chamtiví spotřebitelé? Kdo z vás neví, že létání dělá obrovskou uhlíkovou stopu? Všichni to víte a nejspíš skoro všichni vesele létáte. Takže akciovka může být externalizačním strojem, ale spotřebitel jej pěkně promazává, někdy nevědomě, ale velmi často vědomě. +++++ Potom přijde Chomsky a sdělí nám, že stát, kdyby chtěl, tak by třebas mohl platit ocelárně, aby zaměstnávala lidi. Podle něj by to měl udělat. Stát, kdyby chtěl, tak by jistě mohl. Jak by to ale udělal? Jednoduše, trošku by vám zvednul daně a dal je té ocelárně. Že vám malé daně navíc neva? Jasně že ne. Ale dohromady budete mít trochu méně peněz a koupíte si toho méně. O něco více si koupí lidi z ocelárny, lidi z dolů a úředníci, co to administrují. Taky by si stát mohl půjčit (buď "vezme" věřiteli nebo budoucím generacím daňových poplatníků, podle toho jak chce platit) nebo prachy natisknout, to obírá lidi, co mají našetřeno (což ale může být z hlediska společnosti podle některých teorií dobře). Pravděpodobně bude levnější ocel a výrobky z ní. Pravděpodobně zdraží uhlí a elektřina (ocelárna zvyšuje poptávku). Elektřinu berou všichni, takže zdraží všechno. Sníží se poptávané množství při vyšších cenách a bude se propouštět jinde. Výsledkem je v podstatě to, že nyní si můžete koupit více ocelových věciček, než jste předtím chtěli a méně ostatních věciček, než jste předtím chtěli. Ale může to být i složitější a pro Chomského pohled příznivější (pokud věříte na podspotřebu - ti, co věří na přirozenou míru nezaměstnanosti asi souhlasit nebudou). +++++ Jasně, hodně jsem to zjednodušil, ale skutečně to tak může dopadnout. Nezaměstnanost je problém, bez pochyb. Ale je třeba si dobře rozmyslet, jak ji řešit. Proč by měl stát podporovat zrovna ocelárnu? Předpokládá se, že tenhle selektivní dumping podvazuje dlouhodobě ekonomický rozvoj a vznik nových oborů. Ale pořád ještě to je námět k diskuzi. Třeba s tím Friedmanem, jehož si tam pozvali. Ten by jistě rád pohovořil o tom, jak se mu subvencování nelíbí. Ale oni ho přeci nepozvali kvůli polemice, ale aby řekl pár frází, on, exponent opačných názorů, které se hodí tvůrcům do krámu. Podívejme se ale na témata, jež jsou V Korporacích uchopená ještě pochybněji. Opět bez diskuze. +++++ Růstový hormon firmy Monsanto... V mléce prakticky není. Bohužel, skutečně způsobuje krávám problémy, mastitidu. Taková kráva je pro dojení lehce out, neboť se musí léčit a její mléko je znehodnocené - ovšem mléko těchto krav je za prvé ošetřeno, za druhé se na trh nejspíše nedostane. Mléko není produktem Monsanta - to si musí spočítat farmář, zda se mu vyplatí občas nějakou krávu mít nemocnou a léčit/porazit ji nebo to výhody RBGH nepřeváží. Bacha, RBGH ne každé krávě způsobí mastitidu a když, tak to není trvalý stav. Samozřejmě nás kraví mastitida může pobuřovat. Chuděry krávy. To naprosto beru, taky bych raději mléko bez něčeho takového. Jenomže to nezní tak, jako když se řekne: "A tyhle jedy pijí naše děti!" Na děti lid vždycky trpěl, to věděl i Hitler (oni s ním v dokumentu taky takhle účelově pracují, proč bych nemohl já...). Legrační je i argumentace: "EU a Kanada to zakázali dovážet, ti si svého spotřebitele jinak považují. Jistě by to nezakázali, kdyby mléko bylo neškodné." Nabízím jinou argumentaci - říká si evropský politik: "Tak mi ti naši domácí mlíkaři říkali, že nějak nejsou schopni fungovat kvůli těm levným věcem z Ameriky. Hmmm, ale já už vím, RBGH... to všichni v Americe užívají a my řeknem, že ten hnus jedovatý nechceme. To je panečku importní bariéra, s tím si na nás ve WTO nepřijdou. A mlíkaři mi dají tučný úplatek. Nebo aspoň hlas." Nemusí to být nutně mlékaři, i jiným firmám se to možná bude hodit. +++++ Vzhledem k mým zájmům mi možná nejabsurdnější přijde naříkání nad tzv. terminátorovým genem, který se projevuje sterilitou semen. Dovolím si citovat knihu Transgenoze rostlin: "Firma Delta and Pine Land Co. tento patentovaný systém, realizovaný a vyzkoušený zatím jen na modelovém systému tabáku, postoupila firmě Monsanto k jeho dopracování pro jednotlivé druhy a odrůdy kulturních rostlin. Mezitím však došlo ke špatnému pochopení stadia výzkumu sdělovacími prostředky a ke vzniku kampaně ekologických aktivistů (např. zdejší Vandana Shiva) proti terminátorovému systému. Ekologičtí aktivisté se mylně domnívali, že systém je již součástí odrůd, které firma Monsanto již prodala do zemí třetího světa, a tam již byly vysety. Varovali tamější farmáře před geneticky modifikovanými rostlinami, které tvoří neklíčivá semena, že budou nuceni od biotechnologické firmy semena již stále kupovat a stanou se na ní plně závislými. Výsledkem této kampaně bylo zaorání polí s transgenním materiálem. Firma Monsanto se po těchto zkušenostech roku 1999 rozhodla ve vývoji systému Terminátor nadále nepokračovat a toto rozhodnutí veřejně vyhlásila." Na webu Monsanta se tvrdí, že dodnes. Jasně, důvod nepokračovat je téměř jistě PR, ale aspoň je to pravda. Ke všemu by se mělo dodat, že např. v ČR se valná část ne-GM osiva (tzv. heterozní osivo) tak jako tak přesívat nesmí a zemědělci jej musí rok co rok kupovat od semenářských firem/podniků. Co je heteroze už si nastudujte sami... +++++ Paní Vandana Shiva ovšem není prostou ochránkyní chudých, protože to by zřejmě méně bojovala proti tzv. Zlaté rýži, jež díky transgenozi produkuje betakaroten, z něhož "dělá" tělo vitamin A. Článek z technetu: "Každý rok oslepne na světě zhruba čtvrt až půl milionu lidí, protože nemají v potravě dost vitamínu A, odhaduje Světová zdravotnická organizace. Necelá polovina do 12 měsíců zemře. Jde hlavně o chudé obyvatele tropických zemí, jejichž strava bývá poměrně jednotvárná. Velkou část potravy tvoří rýže. Loupaná bílá rýže (neloupaná, "hnědá" se hůře skladuje) neobsahuje látky nutné pro vytvoření vitamínu A v lidském těle... Greenpeace ve zlaté rýži stále vidí nebezpečí pro tradiční pěstitele i přesto, že malí pěstitelé v rámci projektů neplatí žádné licenční poplatky a mohou si rýžové rostliny namnožit bez omezení... Rýže se osvědčila a v podstatě dětem měla pomáhat stejně jako podstatně dražší vitamínové kapsle, které jsou pro většinu obyvatel rozvojového světa nedostupný luxus. Z hlediska mediálního dopadu to však byla katastrofa. Zpráva o pokusu byla zveřejněna už v roce 2009 a i tehdy vzbudila nelibost především právě mezi zájmovými organizacemi typu Greenpeace." Výsledek? Lidé slepnou dál. +++++ Jako tečku za GMO si dáme citát ze stejného článku: " Genetická úprava rostlin je také nákladná a časově náročná, takže se tento výzkum stal téměř výlučně záležitostí velkých nadnárodních firem, které se v byrokratické džungli dokáží nejlépe pohybovat. Ty jsou trnem v oku nejen Greenpeace a dalším aktivistům, ale také některým vědcům, kteří si myslí, že genetický modifikované plodiny by mohly nejen vydělávat peníze, ale pomoct řadě chudých a znevýhodněných." Tak to vidíte, boj proti zlému GMO od Monsanta způsobil, že GMO nedělá nikdo jiný než to Monsanto (a samozřejmě nějaké další velké firmy, leč Monsanto je nejznámější). +++++ Boj o vodu v Cochabambě v Bolívii nám také poněkud překroutili. V tomhle městě měli chudí problémy s vodou předtím a pravdou je, že i když nám film ukazuje happy end, zůstaly problémy nevyřešené. Wikipedie: "As late as 2005, half of the 600,000 people of Cochabamba remained without water and those with it only received intermittent service (some as little as three hours a day). Oscar Olivera the leading figure in the protests admitted, "I would have to say we were not ready to build new alternatives."...Water nowadays is available only four hours a day and no new households have been connected to the supply network (stav roku 2005, 2 roky po filmu)..." Rozhodně stojí za to si příslušné wiki heslo "2000 Cochabamba protests" přečíst. Ani konsorcium z toho nevychází bez viny, ale jeví se méně zlounsky, spíš jako chybující subjekt. A ten zákon také zřejmě nezněl tak, jak nám film praví. +++++ Překrouceno je i téma patentování přírodních látek a genů. Bezpochyby zajímavé, kontroverzní, problematické a potřebné. Konečně mě ještě napadá, že pád ENRONu nespočíval v tom, že by lhali akcionáři, ale spíše v tom, že se lhalo akcionářům. Ale už jsem napsal dost, až příliš... Lhát se zkrátka nemá...

Zorro je klasika, ovšem klasika pulpu, braku. Touha po škatulkování nás možná zprvu nasměruje strčit jej někam k Athosovi, Porthosovi a Aramisovi, protože ti také prožívají příběhy plné šermu, akrobacie, koní, žen a intrik. I oni chrání právo, zachovávají věrnost, dbají na čest a nebojí se smrti. Blablabla. Tři mušketýry ale Dumas, hádám, napsal poctivěji než McCulley Zorra. Mají minulost, komplikovanější povahu, zajímavější nepřátele a příběhy prožívají zamotané. Zorro jen tak dlouho štve toho svého, až na něj vyrazí sám, což se mu stane osudným. +++++ Neustálé šermovačky, v nichž Zorro zesměšňuje své protivníky unavují - sekají se svíčky, jezdí se po závěsech, skáče se po stolech... vše, co si žánrová scéna zřejmě žádá. Teprve finální bitka v kapli, v níž kamera konečně zřejměji užívá prostředí, plná obkružování duelantů (mimochodem, kružnice má prý ve španělské škole šermu obzváštní důležitost), závraťových pohledů dolů atd., má moc zaujmout diváka a přimět jej k uznání: "No, voni snad nakonec uměj točit. Proč to sakra nedělali těch 100 minut předtím?" Slabé **.