Hal_Moore

Pilot: Intelligence mi po první epizodě připadá jako mix Chucka a hry Watch Dogs. Možná teď budu trochu nadhodnocovat, jelikož jsem se ke sledování tv tvorby vrátil po poněkud delší době, ale pilotní epizoda hi-tech seriálu se Sawyerem v hlavní roli mi sedla jako už dlouho nic. Podle reakcí to však vypadá, že to teď kvalitativně půjde strmým pádem dolů, a tak první ochutnávce trošku provinile napaluji plnou. 10/10 ----- Red X: Seriál si k mému překvapení drží nastavenou laťku na téměř té samé pozici, na které byla zavěšena po pilotní epizodě. Čínu vystřídal Afghánistán a tím druhá epizoda získala aktuálnější rozměr. Vzhledem k vývoji děje jsem nesmírně zvědav, kudy se budou následující události ubírat. 8/10 ----- Mei Chen Returns: Bohužel je sledovanost seriálu mizerná, a tak bude s největší pravděpodobností zrušen. Určitě je hlavním faktorem téměř totožná premisa jako u Chucka, který navíc hraje více na komediální notu. Mírně klesající kvalita jednotlivých dílů tomu také příliš nepomáhá. Třetí epizoda je prozatím nejslabším výletem do Sawyerovy hlavy. Hlavní postava začíná alespoň více hláškovat a potěšila i účast Lance Reddicka (velitel útvaru Fringe) a Tomase Arany (Bourneovský velitel CIA). 7/10 ----- Secrets of the Secret Service: Ty úvodní titulky už mi začínají lézt na nervy, horší nápad snad tvůrci mít nemohli. Samotný děj ve třetím nejdéle obydleném městě na světě je zlepšením oproti ději předchozí epizody, která se zaměřovala spíše na děj uvnitř elektronické součástky. Něco podobného pro příště úplně vypustit a raději se soustředit na děj mimo elektronické obvody, bude to alespoň o bit lepší, stejně jako tato epizoda. 7/10 ----- Cain & Gabriel: Po pilotní epizodě je zatím nejlepším dílem ten pátý. Nechybí mu drive, docela reálná zápletka a tentokrát i tajemno. Mám takové tušení, že pokud sledovanost rapidně neklesne, půjde o jeden z nejzábavnějších seriálů roku, kterému budu přát odklepnutí druhé série. Naštěstí se sledovanost pro tuto chvíli ustálila a naděje umírá poslední. 8/10 ----- The Rescue: Výborné představení, letos již druhý televizní výlet do Mexika, tentokrát ještě povedenější. Jen tak dál. 8/10 ----- Patient Zero: Kdyby se seriál zaměřil více na nepřátele zevnitř systému a na militantní stránku věci, byl bych rád. Pacient Nula tohle splňuje tak nějak na půl. Tentokrát chybí tah na bránu a postavy jsou spíše nuceny reagovat na okolnosti než že by příběh a jeho vývoj samy tvořily. 7/10 ----- Delta Force: Osmý díl je dílem nejslabším. Osobní rovina tu postavám chybí od pilotní epizody, ale vše vyvažoval místy výborný děj, místy GP zábava. U Delta Force se zkouší vážná atmosféra, ale s mizivým účinkem, a tak musí vše zachraňovat Josh Holloway, který si jako jediný drží standard celých osm dílů. Mimochodem v Delta Force jde nejspíš o nejlepší zpracování Hledání min. 6/10

Podobně jako Telefonní budka, Pohřben zaživa, 127 hodin nebo Wrecked se Freezer snaží odvyprávět příběh na několika metrech čtverečních. Dylan McDermott bohužel nedisponuje podobným charismatem jako Colin Farrell, James Franco, Ryan Reynolds nebo Adrien Brody, ale alespoň se snaží hláškovat a zůstat nad věcí, což se mu při většině one-linerů daří. Ani McDermott mi však nezabránil v tom, abych se při nudnějších scénách nezačal v mysli šťourat nad nadcházejícími twisty. Nad množstvím dějových zvratů by si hlavu ukroutilo i Zelené peklo, ale minimálně ve dvou případech mě tvůrci donutili tu hubu otevřít. Atmosféra místy nefunguje, místy funguje fifty/fifty. Určitě "Mrazáku" nepomohly ani okolní venkovní teploty, u kterých se prostě člověk netřese jak u pravé lednové zimy. Bohužel jde poznat, že na film nebyl poskytnut větší obnos peněz, mínusové teploty jsem nežral v dobré polovině scén. Tvůrci si měli vypůjčit něco z těch osmi melounů, aby bylo alespoň na plynné skupenství vody, které vzniká náhlým snížením teploty vydechovaného vzduchu. Ale tady se spíš než na realističnost hrálo na několikanásobné závěrečné překroucení předchozího děje a já to klidně budu respektovat. 5/10

Jen hvězdné obsazení nestačí, což nedávno potvrdil snímek Mládeži nepřístupno. Officer Down má k dispozici také astronomické obsazení, nicméně herci patří do o dvě ligy nižší hvězdné kategorie. Proto se dala očekávat příjemná "direct to video" oddychovka. Zůstalo však jen u očekávání. Brian A. Miller měl pár "hvězd" sice k dispozici už ve svém předchozím filmu Dům u vycházejícího slunce, ale u obsazování Officer Down šel ještě dál. Dosáhl tak alespoň o něco lepšího výsledku. Pokud to podobnou cestou půjde dál, za několik let by už opravdu mohlo jít o příjemnou "direct to video" oddychovku.

Velice originálně pojatý příběh o středoškolském pisálkovi a "jeho" školním plátku. Originální nejen ve způsobu draftování spolužáků do svého magazínu, nýbrž i v tom, že vypravěč je vlastně mrtvý po zasažení bleskem. Tento fakt se však jeví pro zbytek stopáže absolutně zbytečným (snad až na posledních pět minut), nikam příběh neposunuje a samotná pointa zásahu je tak laciná, že to snad ani tvůrci nemohli myslet vážně. Zbytek však funguje téměř na výbornou a já si tento netradiční příběh z americké střední školy užil.

Abych řekl pravdu, moc toho o historii Dánska nevím a ani jsem se po ní nijak nepídil. Královská aféra mi však alespoň jednu epochu přiblížila, a to tak, že jsem se v žádném případě nenudil (alespoň po většinu stopáže). Dlouho se mi nestalo, abych u dvouhodinového historického filmu neklimbal, ale Královská aféra mě do sebe vtáhla hlavně díky perfektním výkonům tří hlavních představitelů (Mads Mikkelsen, Alicia Vikander a hlavně Mikkel Boe Følsgard v roli nesvéprávného krále). Mads Mikkelsen se spokojuje už poněkolikáté s minimalistickým herectvím a já už si ho ani v jiné podobě představit nedokážu. České prostředí v zimě dodává celkovému vzezření chladnou atmosféru, čemu jen dopomáhá chladnokrevnost šlechty. Klidně v budoucnu snesu i více hodin dějepisu z dánské historie.

Akční film s rádoby filozofickým nádechem, hloupoučkým scénářem a neexistujícím motivem hlavního hrdiny. Dragon Eyes může děkovat jen akčním scénám, krátké stopáži a Jean-Claude Van Dammeovi za dvě hvězdičky. Z ActionFest filmů společnosti After Dark a Joela Silvera zatím vychází vítězně Transit.

Danny Trejo poprvé (u mě - Machete jsem neviděl) v hlavní roli a člověk by čekal, že se ho Bad Ass bude snažit prodat přes zjizvenou tvář, ta však překvapivě zůstane po celou dobu zarostlá a Danny si tak musel vystačit se svými hereckými schopnostmi (charisma tam zůstalo i tak). Evidentně béčkový scénář si místy možná hraje trochu na víc, než na co producenti při schvalování rozpočtu byli schopní vynaložit peníze a je to hodně vidět, ale celkový obraz působí průměrně (čti lepší béčko) a krom přepáleného závěru a několika znásilněných hlášek nemám důvod zbytečně stahovat hodnocení dolů.

James Caviezel ve své nejvýraznější (filmové) roli. Škoda jen, že jde o malý, silně podhodnocený film, který však dělá svému subžánru čest. Klasická ohraná zápletka ze sebe hned v první polovině začíná otřepávat některá klišé a dokáže téměř v každém patnáctiminutovém úseku překvapit netradičním vývojem děje. To však divákovi nezabrání, aby (skoro většinou) úspěšně předem odhalil, co se bude dít. Transit je klasickým příkladem tříhvězdičkového filmu, který si v budoucnu určitě ještě pustím. Za jeho nízké hodnocení však přidám tu hvězdičku navíc.

Samuel L. Jackson už nějaký ten pátek střídá menší role v megalomanských produkcích s hlavními rolemi v menších filmech, a to se střídavým úspěchem. Role v Samaritánovi je jeho lepší (z těch menších produkcí), postava Foleyho je uvěřitelná a dialogy či děj nešustí papírem. Hodinka a půl je pro podobné menší thrillery tak akorát odpovídající stopáž, kdy se při sledování nestihnu nudit. Přiznám se, že podobný finální zvrat jsem nečekal, ale to je jen dobře, že se Samaritan vydal proti proudu a dokázal mě alespoň v něčem překvapit. Za to alespoň hvězdička navíc.

Překvapivě příjemně rychle strávených 89 minut. Hodina a půl utekla hodně rychle, hlavně díky první třetině, kdy se prakticky neděje nic jiného, než krádeže hlavního hrdiny. S přibývající stopáží už tempo radikálně opadá, ale na hodinky jsem se nepodíval ani jednou. Peter Facinelli ani Jaimie Alexander se na mém radaru nikdy neobjevili (a to se po Loosies také nezmění), ale jejich pasáže byly překvapivě o mnoho líbivější než části s Williamem Forsythem a Michaelem Madsenem, u kterých se nedá hovořit ani o "cool faktoru", který se většinou s přítomností podobných osobností dostavuje. Na Loosies se určitě rychle zapomene, tu hodinu a půl ukrojenou z mého volného času ale nelituji.