Václav je vesnický outsider, který ve svých 40 letech žije s maminkou pod jednou střechou. Přestože je Václav vnímán jako místní šašek, hlupák a problematický nezvladatelný kluk, my v něm (spolu s maminkou) uvidíme citlivého, vnímavého dobráka s klukovskou duší (a hlavou plnou milých lumpáren). Ostatní (téměř celá vesnice) v něm vidí jen problém. Dokonce i bratr František, který celý život soupeří s Václavem o lásku matky a otce. Tyto dva světy na sebe neustále naráží, a tak Václav lítá z jednoho průšvihu do druhého. Drama vrcholí soubojem bratrů o lásku Frantovy milenky Lídy, který končí trestným činem. Václav se ocitá ve ... (zobrazit celý text)
Ivan Trojan dělá dvě hodiny bordel na obyčejné české vesnici = Ivan Trojan dostane Českého lva. Jezdí totiž na fichtlovi, hraje si s vysokozdvižným vozíkem a střílí z pušky, tak aby nakonec skončil tam, kde skončit musí (film přeci vznikl "díky" amnestii Václava Havla). Ve vyspělých zemích by to stačilo na poloviční a ryze průměrnou televizní inscenaci, u nás se razí do kin. Plakátových moralitek, které pohladí po srsti, totiž domácí divák schroustá libovolné množství. Ukáže si na netolerantní sousedy, pokochá se hezkými českými babami, zasní se nad poetickými záběry z venkova, dojme se nad hereckou exhibicí a v uších si nechá rozeznít líbeznou hudbu, aby ta vlezlá poetičnost byla ještě vlezlejší. Furt to samé. Stejná plochá nuda, stejná předvídatelná šeď. Kdo o ní má zájem, nechť si užije. Pak ať se ale vlastenecky nebije v prsa a nediví se, že český film jako celek ve světě nikoho nezajímá. 50% P.S.: Pan režisér by si mohl uvědomit, že je rozdíl mezi jiným pohledem na věc, resp. jiným názorem na dílo, a lží. Věty, jakými vítal na projekci, patří do slovníku Pomejů, Trošků a Paroubků a ne sem.
Václav na mě působil z jedné strany tak, že byl natočený proto, aby mohl Ivan Trojan dostat dalšího Českho lva. Přesto jde i jinak o na naše poměry poměrně zajímavý film, přecházející u počáteční tragikomedie ke skutečnému, citlivě natočenému dramatu. Kromě excelujícího Trojana zaujme i zbytek hereckého obsazení, skvělá kamera a velmi zajímavá hudba Jana P.Muchowa... 60%
Češi jsou od doby "Slunce, sena, čehokoliv" zvyklí se převážně smát při tom, když někdo někam spadne, nebo když se někdo někde legračně fackuje. Nic proti tomu - ale měl bych vědět, na co jdu a co točím. Protože při projekci Václava v kině, kde jsem byl, se někteří lidé smáli i u vysoce intimních a sofistikovaných scén (vana), kterážto byla + - na počátku vážné části filmu. A tvůrci? Je mi jasné, že se snažili téma odlehčit, i na začátku snímku občas tragika probleskla, ale sami filmaři si pod sebou podtrhli stoličku v podobě scén na koncertě či s močůvkou. Některé diváky totiž zmátli. Taky z toho důležitého důvodu, že se film odehrává na vesnici. A Ivan Trojan IMHO předvedl svůj standartní výkon. Nicméně závěr byl silný. 70%.
Rainman nutí své okolí stát se citlivějšími, Forrest Gump je metaforou průměrného stádního člověka. Václav jenom škemrá o milost a pod diagnózu L(ehké)M(ozkové)R(etardace) ukrývá libovolnou právě se hodící schopnost, či neschopnost. I František z Gedeonova Návratu idiota je hlavně spasitelským podobenstvím a zrcadlem ostatních, „normálních“ lidí. Václav však není nevinný a spásu hledá u jiných. ________ Paradoxně tak jde spíš o příběh věčné nedospělosti a nezodpovědnosti než o tom, že většinová společnost nectí odlišné jedince. Je otázka, jestli tento skrytý symptom nedospělosti přiřknout nejenom hlavnímu hrdinovi konkrétního jednoho filmu, nebo zobrazení jeho životní podstaty chápat jako jistý vrchol přehlídky pošahaných a chcípáckých českých mužů, jimiž je naše kinematografie posledních dvou desetiletí přehlcená. ___________ Samozřejmě, takto si autoři Jiří Vejdělek a Marek Epstein svůj snímek nevykládají. Raději jej fanfarónsky srovnávají s Vesničkou mou střediskovou, kde prý byl Otík Rákosník moc hodný a roztomilý, zatímco Václav.je prý více potřeštěný a je třeba si k němu hledat vztah, což by mělo značit jakousi větší komplexnost jejich dílka. Představitel Otíka, János Bán však byl u nás neznámý, a proto mohl být přijat jako „zavostalej“. _______ Pokud tu původně byl zájem udělat film s nesympatickým retardem, který opravdu ani na chvíli nevypadne z původní diagnózy do pozice zbitého plyšáčka chudinky, měl být pro autory laťkou vynikající jihokorejský titul Oáza (Oasis, 2003) Leeho Chang-donga. Film, který bohužel až příliš nepříjemně ukazuje, na co u nás nemáme kapacity.
Rozhodování mezi třemi nebo čtyřmi hvězdičkami nemám rád. Protože když je film na pět tak je dokonalý, ale když na dvě a níže, tak je to nuda. Václav není ani jedno z toho, tím pádem zbývá rozhodování u nerozhodného filmu, který možná ani nevěděl co chce. Protože Václav by mohl být vydařenou komedií, kdyby nebyl celou dobu tak moc pesimistický a svým způsobem hodně smutný. To jediné mu značně ubližuje, ale na druhou stranu neskutečně vyvyšuje I tak je to velice zajímavý příběh na české poměry což potvrdí konec kde se dozvím, že je vše podle pravdy. Tak nějak mi to připomnělo i samotné Bobule, jen ty měly co do humoru o pořádný krok na před. Každopádně Ivan Trojan Václava zahrál výtečně a je vidět, že herec je to dobrý. Těch česká kinematografie potřebuje jako sůl. Každopádně jsem se u tohoto filmu bavil. Sice mu dávám tři hvězdičky, i když jsem se rozhodoval a rozlišoval pro a proti. To, že smutná atmosféra je z něj znát už z prvních pár minut, ale u mě vyhrálo. Mám rád filmy veselé a příjemné i když snesu i těžce depresivní a hlubokomyslné. Václav se ztratil někde mezi oběma variantama. Každopádně na české poměry, řekl bych, více než vydařené. --- Všechno bude!
Tenhle film má výborný námět, opravdu jsem se bavila pohledem na Ivana, který ze sebe udělal totálního idiota, u mě tohle zahrál na jedničku a takovej Honza Budař mu výborně sekundoval, role vesnického traktoristy mu sedla, stejně tak jako každá jiná role...
Z Jiřího Vejdělka přímo čiší, že touží natočit snímek, který bude mít velkou výpovědní hodnotu. Snaží se nám sdělit něco o pokrytectví, opovrhování či přehlížení, ale zkrátka to nefunguje, tak jak by mělo. Problém není v hercích ani ve scénáři, ale v samotném Vejdělkovi, který prostě není, tak kvalitní režisér, aby zvládl něco takového natočit (má silná averze k němu trvá i nadále). Ivan Trojan předvádí solidní výkon a z těch nominovaných výkonů co jsem zatím viděl, je i zasloužený. Za pochvalu určitě stojí výkony Jana Budař (zasloužený lev) a Emílie Vašáryové. Václav není vůbec špatný snímek a věřím, že do kina si na něj najde cestu spoustu diváků, ale dostat se do rukou lepšího a zkušenějšího režiséra mohl by být výsledek mnohem lepší. Tři a půl hvězdičky.
Hloupý film o debilovi, který by měl sedět v blázinci a né mít za prdelí věrné ochránce a ještě dostávat od Vašíka milost - nedík. Kolega dobytek to vystihl dokonale.
"Všecko bude. Všecko." Ani chudá televizní vizáž kde jediným puncem filmovosti je hudební složka Jana Muchowa, ani tradičně famózní Trojan, natož pak stále nijaká režie rutinéra Vejdělka, nejsou hlavními klady Václava. To čím tento film triumfuje je scénář Marka Epsteina. Mít ho v ruce zručnější režisér s větší talentem, tak věřím, že mohl vzniknout nejen na tuzemské poměry takřka výjimečný počin. Takhle je to ve výsledku jen dobře odvedené řemeslo s velice zajímavým tématem a nevyrovnaným průběhem. Ze začátku jde o klasicky hřejivě milý český film, který vás tak trochu ukolébá až otupí, aby následovala scéna na koncertě kde si film šáhne na naprosté dno trapnosti. Ovšem zároveň tato estrádní scéna působí jako odraz ode dna a poté již následuje nejlepší část, která plně emocionáně funguje aniž by diváka citově vydírala. A to se počítá. Herci jasně naznačují do kterých domovů, že se to Čeští lvi nastěhují tentokráte. Trojanův výkon je v jejich rámci jen pomyslná třešnička na dortu a o to více bych vyzdvihl výkon Jana Budaře, který nezůstává ani na chvíli v jeho stínu. Být Václav uveden jako původně zamýšlený pilot volné řady inscenací spojených tématikou prezidentských milostí, tak by se jednalo o nejlepší televizní počin posledních let. Takto je to ve výsledku průměrný film, který začne fungovat za minutu dvanáct. Na té naší veřejnoprávní obrazovce by to Vašíkovi prostě slušelo nesporně lépe.
Tak Jiřímu Vejdělkovi se to konečně podařilo. Natočil film, který alespoň z části naplnil své vysoké ambice a nezůstal stát někde napůl cesty, jako se to stalo v případě sice tématicky neotřelého ROMingu či prestižní adaptace Viewegových Účastníků zájezdu. Režisér Vejdělek poprvé natočil film nejen profesně zdařilý, ale především s nějakým alespoň v zásadě přijatelným poselstvím, kde chtění nenahrazuje reálnou kvalitu, jako tomu bylo u předešlých dvou snímků. Vejdělek není ale bohužel TEN natural born director, jakým je třeba Jan Svěrák či Saša Gedeon, jeho režie je pouze rutinérská a z dané látky spíše mnohé prohospodařuje, než aby těžila maximum, neřku-li rezonovala s diváckými žilkami v mozku, k vyvolání katarze má Vejdělkova režijní práce hodně daleko. Co se mu však daří skutečně znamenitě, to je synchronizace jednotlivých tvůrčích složek, mezi nimiž vyniká především skutečně vynikající scénář Marka Epsteina (třeba jen slepě prognózuji, ale možná nám tu roste nový Zdeněk Svěrák...), který ve své naraci nikdy nesklouzává k lacinosti či nedejbože k lascívnosti, i když je plakátově jednoduchý a až ukázkově modelový, což ale není vždy na škodu (viz Levinsonův Rain Man), dále vynikající herecké výkony, zvláště ústřední herecké persony, Ivan Trojan je znamenitý a part duševně zaostalého Václava jsem mu bez výhrad věřil, stabilně skvělá je i Emília Vášáryová či Jan Budař... Dalším skvělým střípkem Vejdělkovy umně poskládané mozaiky byla skutečně stylová kamera Jakuba Šimůnka a někdy až příliš minimalistická hudba Jana P. Muchowa, v některých pasážích až překvapivě nepatetická a neemocionální... Václavovi chybělo skutečně jen málo, aby vznikl nezapomenutelný film a je velká škoda, že neměl sílu a expresi svého závěru....ten silným a expresivním byl...
Mě se líbil! VÁCLAV je snad první český film co mě dojal k slzám (ovšem v půlce, ne na konci) a k zamyšlení. Navíc je to krásný, dobře natočený, venkov malebný a celkově je filmem protnutá zvládnutá melancholická nálada, kterou nejvíc ucítíte ve scénách kdy se Václav vidá s tátou. Parádní výkony tu podává hlavně starší generace (výborný Lábus, kterého scénář nenutí k sebeshazování a Vašáryová), Trojan a další jsou standardně dobří.
To, co tu předvádí Trojan, se za kvalitní výkon může považovat vážně jen u nás – všude jinde by se mluvilo o líbivé exhibici, která je odtržená nejenom od celku, ale snad i od původní psané verze postavy. Z Vejdělka přímo čiší snaha natočit něco, co bude mít nějakou výpovědní hodnotu, jenže dojíždí na to, že neumí přimět to vděčné spojení komiky a dramatu, aby fungovalo, a tak prostě má ve snímku scény, které jsou čistě komické nebo čistě dramatické, soudržný celek ale netvoří. Anoncované drama o vesnické xenofobii, netoleranci a neschopnosti vnímat jinakost se vůbec nekoná, neb tím, že celou první polovinu tvoří Václavovy vpravdě debilní eskapády, se docela dobře daří vzbudit dojem, že mládenec prostě jen sklízí, co sám zasel (nehledě na to, že za xenofobní se taky dost těžko dá označit postoj vesničanů, kteří se jen hrozí, co ten debílek seshora zase provede). Ve výsledku je „Václav“ filmem, který nedokázal naplnit ani standard koukatelné hladivé české tragikomedie, kterou evidentně vůbec nechtěl být.
Gratuluji polistopadovému filmu k 19. narozeninám. Jak známo, je to věk post-puberty, a tím lze vysvětlit nutkavé humpolácké shazování autorit (Vesničko má středisková) i sebestředné producírování se (Ivan Trojan). Je to však i věk mládí a s ním spojených nadějí.
