Václav

Kvalitně natočené i zahrané melodrama, kde se ale prakticky nic neděje. Vynikající Trojan v celém filmu zlobí své spoluobčany, ti se pak zlobí na něho a tak pořád dokola. Václav sice slibuje, že ,,všechno bude", ale nakonec i film zůstal jen u toho slibování. Ke konci už si tvůrci s příběhem neví moc rady, a tak film vyšumí do ztracena. Nicméně je to škoda, protože první polovina je skutečně výborně rozehraná. (01.01.2009)

„Žádný problém. Všecko bude, mami. Neboj se. Všecko bude.“ Ivan Trojan sa predstavuje ako neovládateľný Václav: starnúci muž, ktorý sa v dedinskom prostredí vymyká kvôli duševnej poruche spod kontroly. Je ako bomba, u ktorej je len otázkou času, kedy vybuchne. Bomba, ktorá mala byť dávno zatvorená medzi štyrmi stenami, ale pre hlúpu dobrosrdečnosť okolia behá po slobode. Toto nie je žiadny FORREST GUMP, toto je skôr druhý SMRTIACI BUMERANG. Avšak napriek dobrým hereckým výkonom (Trojan, Budař, Norisová, Vášaryová) zostáva VÁCLAV nerozhodne stáť uprostred cesty. (02.01.2009)

Tak Jiřímu Vejdělkovi se to konečně podařilo. Natočil film, který alespoň z části naplnil své vysoké ambice a nezůstal stát někde napůl cesty, jako se to stalo v případě sice tématicky neotřelého ROMingu či prestižní adaptace Viewegových Účastníků zájezdu. Režisér Vejdělek poprvé natočil film nejen profesně zdařilý, ale především s nějakým alespoň v zásadě přijatelným poselstvím, kde chtění nenahrazuje reálnou kvalitu, jako tomu bylo u předešlých dvou snímků. Vejdělek není ale bohužel TEN natural born director, jakým je třeba Jan Svěrák či Saša Gedeon, jeho režie je pouze rutinérská a z dané látky spíše mnohé prohospodařuje, než aby těžila maximum, neřku-li rezonovala s diváckými žilkami v mozku, k vyvolání katarze má Vejdělkova režijní práce hodně daleko. Co se mu však daří skutečně znamenitě, to je synchronizace jednotlivých tvůrčích složek, mezi nimiž vyniká především skutečně vynikající scénář Marka Epsteina, který ve své naraci nikdy nesklouzává k lacinosti či nedejbože k lascívnosti, i když je plakátově jednoduchý a až ukázkově modelový, což ale není vždy na škodu (viz Levinsonův Rain Man), dále vynikající herecké výkony, zvláště ústřední herecké persony, Ivan Trojan je znamenitý a part duševně zaostalého Václava jsem mu bez výhrad věřil, stabilně skvělá je i Emília Vášáryová či Jan Budař... Dalším skvělým střípkem Vejdělkovy umně poskládané mozaiky byla skutečně stylová kamera Jakuba Šimůnka a někdy až příliš minimalistická hudba Jana P. Muchowa, v některých pasážích až překvapivě nepatetická a neemocionální... Václavovi chybělo skutečně jen málo, aby vznikl nezapomenutelný film a je velká škoda, že neměl sílu a expresi svého závěru....ten silným a expresivním byl... PS: A za Vypsanou fixu dík... (10.05.2008)

Úvodní „afektovanost v seně“ mi úplně nesedla, ale postupně jsem si začal na hlavní postavu zvykat, brát ji takovou jaká je, sympatizovat s ní a naplno jí fandit. Václava litujete (tedy, jistě ne každý), jde o hrdinu dojímavého a takový je i film (stejně jako hudba Muchowa). U tohoto typu vyvolávaných emocí nezřídka hrozí, že se divák dojímá a najednou si začne uvědomovat, že je citově vydírán (nebo to ani nepostřehne). A určitý kalkul je zřejmě přítomný i ve Václavovi, mě to však nijak nerušilo, necítil jsem se filmaři citově znásilňován. A příběh mi nepřišel ani tak moc pohádkový (tedy, dění ve vězení působilo uměle a dovětek celkový dojem lehce pokazil, ale ne až tak moc, okolnost ohledně petice diváka zase vrátila zpátky do reality). Zřejmě nadhodnocuju, avšak film mě dokázal pobavit, nenudil a nabídl mi perfektního Trojana, takže to vidím na slušné 4*. (09.06.2014)

Ivan Trojan hraje výborně, ale hraje postiženého, přitom je zdravý. To mi vadí, přijde mi to vůči duševně nemocným nefér. Cítil jsem se trapně, když se diváci v kině smáli Václavovým projevům duševně chorého. Nelíbilo se mi to, a proto dávám dvě hvězdy. Film byl celkem krátký, přesto mě to stihlo nudit. HUDBA Jan P. Muchow se stává českým Hansem Zimmerem. Tvoří hodně, kvalitně, ale pořád stejně. Radši by se měl věnovat kapele, to mu jde o mnoho líp. (13.12.2007)