Gilmour93

Chlórem nacuclý Poltergeist, aneb můžete být třeba synem Kurta Russella a stejně nepoznáte, že vám doma v bazénu řádí nebezpečná věc.. Režisér pochází z Floridy, takže jeho strach a úcta směrem k vodě jsou pochopitelné (koneckonců, kde jinde můžete mít v bazénu aligátora, co není nafukovací). Moc možností nenabízející téma „sinister swimming pool“ pluje v obstojném technickém provedení a bez nějaké výraznější snahy děsit až ke svému podivnému konci. Nešel tam udělat skatepark..?

Vysoká letová hladina klaustrofobického thrilleru vs. přízemní lacinost Vřískotového nahánění, jazýčkem na vahách budiž Cravenův smysl pro odlehčenost a Murphyho oční herectví, které vám během snímku zasadí 36 bodných ran. Otázkou je, jestli by podobný psycho teror zkusil ten srábek Cillian třeba na Seagala. Já myslím, že ne.. Před pětadvaceti lety by skončil nenávratně zamotán v servírovacím vozíku a nyní by byl bez šance úplně. Steven totiž cestuje zásadně nákladními letadly a co je nejpodstatnější - sám. Další náklad se už tam totiž nevleze..

Upír a česnek? To nejde moc dohromady, ale co takhle upír a Cessna? Kingova povídka o bezskrupulózním dělníkovi bulváru na stopě krvesaje s leteckým průkazem má 40 stran, takže to prodloužení do celovečerního formátu (třeba Jimmym Olsenem v sukni) přináší pochopitelně nedostatky. Ty sebou bohužel nese i vizuál, který mi připomínal jistý mysteriózní seriál, při kterém nás držel na vážkách Jonathan Frakes. No nic, alespoň jsem poprvé viděl, jak to přes zrcadlo vypadá, když jde vampýr s pískem..

E.T. telefoniert nach cvokhause! Úzkost mládeže ze sociálního odmítnutí? Psychická choroba? Očistec? Když zahrneme odkazy na Kubricka a inspiraci ve Fuseliho olejomalbě, interpretací je tolik, že by je ten zdegenerovaný ňuňu plod bůhvíčeho nespočítal na prstících jedné ruky. Asi se ale shodneme, že největší monstrum byl ten jednonohý fialovovlasý kříženec Hermanna Göringa a Lizina bavorského spolužáka Ütera.. Je to čistě subjektivní věc, ale když se sází spíše na prožitek než význam, musí to první být o něco více hypnotické..

Ani z Jilmové ulice, ani před Vánocemi a podle originálního názvu to dokonce není ani instruktážní video Rogera Federera, jak odvracet servis soupeře. To jen S.M.Gellar má vidiny, jezdí sem a tam autem, čas pomalu plyne a díky kamerovému filtru jsou všichni bledí, jako by zrovna darovali 4 litry benzínu hraběti Drákulovi. Deset minut před koncem mohl být střih na Jonathana Frakese a jeho:„Trpěla Joanna opravdu halucinacemi a nebo vám je pouze vyvolaly pera našich scénáristů? Více se dozvíte na konci pořadu..“ načež by poté s úsměvem pravil:„Ano, tenhle příběh se opravdu odehrál v 90.letech na americkém jihozápadě a kdo tomu věří, tak si o mně doteď myslí, že dělám komandéra na vesmírné lodi..“ Když pominu utahanost vydávanou za plíživé mysteriózno, nebylo to zase tak špatné, ale to by si zvláště ke konci nesměl scénář pomáhat z prstu vycucanými berličkami - co berličkami, to byly přímo King Kongovy francouzské hole..

„One, two, new Freddy´s coming for you / three, four, tohle měl být fór? / five, six, Bayova prdel pozná krucifix / seven, eight, další remake šmejd / nine, ten, zase budu blejt…“ Vidím, že touto říkankou by to tady většina z vás shrnula, ale já to rozhodně v tak černých barvách neviděl. Přiznávám se, že z Noční můry z 84´ si pamatuji už jen to, že Johnnyho Deppa snědla postel a Englund ve slušivém svetru od Benettonu lezl do snu (podobně jako Maruška Werichovi v Byl jednou jeden král, akorát s tím rozdílem, že on měl trochu ostřejší nehtíky než Milena Dvorská), takže jsem mohl přistupovat k Bayerovu snímku nezatížen minulostí. Jistě, není to žádný velký zázrak a trpí vleklou nemocí současných hororů pro teenagery, tzn. klipovou režií, rušivým střihem, tisícem laciných lekaček, či pro mě zcela iritujícím sdílením si svých problémů skrz videoblogy, Ksichtknihu atd. a navíc Freddy tady vůbec nevypadá, jak spálený kotelník, nýbrž jako ohořelý dement mluvící šepotem Batmana Balea, ovšem vidět to většina z vás, co tady podlehla davové psychóze dávání odpadu, před nějakými 20 lety, ululávali by jste u toho stejně, jak u Cravenova originálu, vy rozmazlenci nezvedení..

Je tu R.E.M., ale nepůjde se na koncert. To jen jeden zuhelnatělý pederast začne teenagerům lézt do snu, aby jim dosti názorně předvedl, co je to ztráta nevinnosti, bezpečného předměstí a hlavně krve! Legendární Cravenovo dílo těžící z nápaditého prolínání snu s realitou, znepokojivých syntezátorů C.Bernsteina, masky neposedného klienta popáleninového centra a pár skutečně skvostných scén (smrt Tiny, konec s kabrioletem). Objektivní kvality opaku krásného snu z Jilmové ulice jsou i díky ostrému chrupu času na hranici žánrového průměru, ale je potřeba ocenit originalitu, která se, jak ukázal čas, dostává do slasher filmů jen velmi obtížně. Dokonce bych řekl, že je jednodušší donutit Freddyho dát ten svetr do pračky..

„Sleep. Those little slices of death. How I loathe them.“ Už Edgar Allan tak nějak tušil, že stačí málo kofeinu a dojde si vás na malé plátky nakrájet kotelník Freddy.. Badalamenti občas přitlačí na pilu děsu, zaujmou některé bizarní výjevy, na komiksové úrovni se střetne víra s vědou a popálený pederast nešetří sarkasmem, nicméně ten lehký odklon od hororu k fantasy byl někdy na škodu (kouzlení handicapovaného Harryho Pottera), někdy k smíchu (rvačka s kostrou na vrakovišti jak od Raye Harryhausena) a někdy až příliš progresivní (ostrá tužka na kreslení na pokoji pacienta se sebevražednými sklony). Nevím jak vy, ale já se i teď po letech nejvíc bál řádové sestry Mary Heleny..

„Welcome to Wonderland, Alice!“ Majoritní vlastník továrny na Rohypnol zase rozjíždí svá pekelná kola, při architektuře mordů tradičně využívá slabin i koníčků obětí a na konci odejde, i když všichni dobře víme, že nedává své podkoží tak lacino. Jizlivý kotelník Frederick je v pohodě, ale nemůžu se dívat na horor, u kterého se vzhledem k jeho stylu nejvíce bojím toho, že se na place objeví Corey Haim a Corey Feldman. Kostelní finále k napravení dojmu nestačí a tenhle Harlinův dlouhý polibek na špatnou noc je zubem času vybělená kost ve voliéře hororových supů..

„Kids… always a disappointment..“ Freddy si fikaně zvolil novou platformu hned vedle placenty, ale my už tak nějak víme, že jej na konci dočasně přeruší něco jiného než interrupce. Všechny ty gotické, komiksové či dungeon podtóny se snaží působit temně a je tam pár zajímavých momentů (žranice stříknutá legendární scénkou ze Smyslu života a Švankmajerem a nebo grafika připomínající klip Take On Me od A-ha), nicméně uspěchané natáčení, neadekvátní rozpočet a finální sestřihání do méně násilné verze tu režisérskou vizi dosti znehodnotily. Snad bylo pro Hopkinse náplastí, že si tímto vybojoval predátoří dvojku..