danliofer

Nádherný íránský film s prvky metempsychózy, kdy se duše krávy po její smrti přesune do těla jejího majitele... anebo se majitel krávy po její smrti žalem zbláznil? Toto tajemství se vine celým filmem, vše zůstává jen v divákově mysli... I proto lze tento snímek hodnotit velmi vysoko. Jinak velmi silný snímek i z hlediska obrazu, hudby a celkově hereckých výkonů.

Velmi citlivě natočený snímek, v němž se všechno krásně prolíná, a konec je pěknou tečkou, kdy si jeden chce ověřit, zdali hádal dobře...

"Já neumírám, já jen splývám s vesmírem..." Nádherný film a Omar Sharif je na stará kolena stále impozantní...

Kuskus je film "k nakousnutí"... nejen že se v něm prolíná doslova vůně moře, mořských ryb, kuskusu s arabskou hudbou a kulturou, ale scénář několikrát "nakousne" ožehavé problémy maghrebské komunity ve francouzském prostředí... vše staví do určitého kontrastu, který člověka donutí zamyslet se na klady i zápory... zkrátka je to takový dobře a chutně namíchaný kuskus, jejž stojí za to ochutnat a nechat se unášet jeho rozmanintou chutí...

Film trochu svým stylem připomíná mozaikovité příběhy Alejandra Gonzáleze Iñárritu. Je stejně emotivní, přičemž dává nahlédnout do každodenního soužití Židů a Arabů v tak trochu jiném světle, než jsme zvyklí. Není to o žádném politickém boji, nýbrž o běžném klanovém soužití, kdy za chybu jednotlivce platí celá rodina... kde nestačí peníze ani vliv starších, nastupují nekonvenční řešení vedoucí třeba i k prodeji drog, to vše na hraně zákona a rodinné cti, aby byl zachráněn aspoň jeden lidský život... Snímek nedává jasné odpovědi, neukazuje prstem na viníky, ani je neklasuje podle arabské či židovské příslušnosti... přesto lze cítit vzájemné sympatie i antipatie na obou stranách. I proto bych si přála, aby anglické titulky seděly časově. Bohužel jsem film viděla ve zvláštním načasování, takže orientace byla náročnější. Myslím, že po druhém zhlédnutí a nastudování titulků ještě pár detailů vypluje na povrch. I tak hodnotím tento film vysoko... Vím o něm už pár let a nezklamal má očekávání.

Trochu mi to připomíná Van Goghovo Interview - hlavně těmi neustálými zvraty ve stylu kdo s koho - jen je to ještě o něco ostřejší v práci s napětím...

Nejlépe je začít koncem filmu, kde se píše, že turecká armáda je vlastníkem největšího pornoarchivu na světě... Ve filmu se pak postupně skrze nádhernou obrazovou a taneční mozaiku prokousáváte k tomuto tvrzení, abyste si na konci uvědomili celý ten paradox. Další zvláštností tohoto nádherného snímku je to, že dlouhou dobu netušíte, kdo je hlavním hrdinou -- tedy pokud si nepřečtete o filmu více předem. O to zajímavější je celkový pocit. Stejně jako se cibule svléká ze slupek, a přitom vám tečou slzy, tak působí Zenne Dancer.

Naprosto souhlasím s názorem Sandiega. Kdybych těsně předtím neviděla pro mě dechberoucí izraelský film Ve tmě, tak by mi ta trocha tragikomičnosti v tomto filmu nepřišla skoro až na hraně sebeparodie. I proto o jednu hvězdičku méně než pět. Ale třeba se mi to časem ještě rozleží v hlavě.

Tak nesporně je skvělé, že se točí takovéto filmy. Hlavně v oblastech, kde může člověk vzhledem ke své sexuální orientaci přijít i o život, a to rukou vlastní rodiny. Snímek Ve tmě je svým způsobem hranou obdobou dokumentu Neviditelní uvedeného na letošním festivalu Jeden svět, mapujícího postavení palestinských gayů v Palestině a následně v jejich provizorním útočišti - Izraeli. Izrael jim však vzhledem k jejich palestinské příslušnosti neposkytuje stejná práva jako např. homosexuálům z jiných arabských zemí -- a v tom tkví můj údiv, že se může politika odrážet v osobních vztazích více, než je zdrávo. I zde zazněla myšlenka vytvoření "precedensu nároku na zabraná území" - něco ve smyslu, že kdyby začal Izrael více napomáhat palestinským homosexuálům v rámci vlastní jurisdikce, mohlo by to jednou třeba vést k tomu, že by se Palestinci v rámci boje uchýlili k hromadnému "homosexuálnímu exodu" do Izraele a tímto si vynucovali zpětně zabraná území. Tedy takto prý smýšlí izraelská vláda... To mě ale podrž! Pokud jsou palestinští muslimové schopni zabít své dítě jen proto, že je homosexuální, tak je to možná vyšší zájem, pro který by určitě nezvolili mírně absurdní taktiku boje k navrácení svých území... To je prostě postavené na hlavu a Izraelci už fakt musí být dost paranoidní... Jinak snímek Ve tmě pracuje velmi citlivou formou v zachycování intimních scén. Oba hlavní protagonisti jsou naprosto přesvědčiví a rozhodně filmu přidali na autenticitě, která dýchala z dokumentu Neviditelní, jenž zachycoval životy skutečných homosexuálů...

Chcete natočit film o pohybu obyčejných Palestinců mezi Gazou a Západním břehem, tak se připravte na notnou dávku razítek, papírů, izraelských zákonů postavených na hlavu a hlavně pocit silné bezmoci, že si nemůžete vybrat, ve které části se narodit a ve které žít a vůbec volně se pohybovat... Pokud se Izraeli něco podařilo, tak je to vytvořit skoro informační vakuum mezi Palestinci v Gaze a na Západním břehu... Novináři si pak přihřívají hezky svou polívčičku tím, že nám Gazu servírují jen jednostranně... tento film by mohl klidně trvat i několik hodin, aby jeden pochopil bezvýchodnost situace a měl chuť s tím něco dělat... Je prostě třeba točit více takových filmů z vícera úhlů a tepat a tepat, protože jinak se situace obyčejných Palestinců nezmění a extrémisti si vždy najdou cestu, jak toho zneužít na obou stranách. Režisérka filmu byla krásná a silná duše...