Z0MBi

Podobný film: Requiem za sen (ten dostává ovšem plný počet - je komplexnější)

Bát se zvuku houslí? To dokáže jen pan Alfred Hitchcock. Převratný a legendární film.

Francouzský film v angličtině, místy v albánštině. Je to klasický příběh klasického amerického akčního hrdiny, kterému se kvůli jeho (bývalé) práci rozpadla rodina. Jeho 17letá milovaná dcera chce jet s kamarátkou do Evropy (není řečeno odkud, ale jistě z USA). Protože není plnoletá, potřebuje k cestě souhlas rodičů. Přesto, že otce přemlouvá dcerunka i jeho bývalka (matka), zdá se být neoblomný a nechce k cestě svolit - deformovaný z práce vidí všude padouchy a je přesvědčen, že už svou dceru po odjezdu nikdy neuvidí. Nechá si to projít hlavou a rozhodne se, že souhlas dá za podmínky, že se mu bude neustále telefonicky hlásit. Pár hodin po příletu se však stane to, čeho se hrdina bál - dcerka se nehlásí, a tak ji zavolá sám a stane se svědkem únosu její kamarádky a v zápětí i jí samotné. Po analýze hovoru zjišťuje, že ji unesli obchodníci s bílým masem, a že na její záchranu má dle statistiky 96 hodin, déle nevydrží. Náš hrdina se vydává na misi ne nepodobnou akčním počíačovým hrám - začíná pátrat po stopách, které ho přes "pěšáky" a menší bose přivádí až k ochrance hlavního bose a vyvrcholí kulkou v čele šéfa nejvyššího. Nikoho už nezajímá, jak se sakara dostali z té (ne pomalu jedoucí) lodě uprostřed Sieny, hlavně že vše dobře dopadlo. Ve filmu se můžeme těšit na infiltrace typu Prison Break a bojové scény podobné Okrsku 13. Hrdina je natolik sympatický, že nás těší každá rána, kterou někomu vrazí a fandímemu podobně jako Johnovi McClainovi ze Smrtonosné pasti - zvlášť když vymlátí 6 mafiánů v kamrlíku ne větším než 3x3 metry. To odhodlání stojí za ocenění. Podobný film: Muž v ohni

Znal jsem toto představení už několik let jen z audiozáznamu a byly to 4 * možná 5 *. Po zhlédnutí videozáznamu představení hodnotím "jen" 3 *. Chtěl jsem nejdřív dát 4 *, ale: Je to hlavně proto, že krásnému scénáři (a to "semináře" i hry) obraz absolutně nepomohl. Možná záměrně statické projevy herců, jak je u Cimrmanů zvykem, se mi moc nelíbily. Pustit někomu toto, aby se mu začalo líbit divadlo a'la Cimrman, může způsobit, že už si nic z této tvorby nepustí a nenavštíví. Amatérsky zpívané písně s doprovodem piana mi připomnělo dětstí, kdy jsem "hrával" v ochotnickém spolku - proto zpěv hodnotím kladně, i když je to jen z důvodu nostalgie, která je ale velmi subjektivní. Dokud jsem to představení znal jen z poslechu, líbilo se mi více. Vnímat hrátky s češtinou jde i bez obrázků. Zřejmě stejný problém, jako je se zfilmovanými knížkami. A proto budu toto i nadále raději jen poslouchat. P.S.: Obávám se, že jednoho krásného dne uvidím i Fantoma...

"Co to jíš? Nudlovou polívku s knedlíkem? To by nežrala ani naše Agáta..." nebo "...a ne, abys šel zítra ráno do školy!" "Neboj che, babichko, to by me ani nenapadlo." nebo "Kde je Monty?" "Děda je s nervama pryč." nebo "To bude mít děda radost že jsem se vrátila, co?" "Ale on nic takového nečekal..." Já nevím, mě se ten film líbí.

...za babičku.

Wrestler sice není taková pecka, jako Requiem za sen nebo Pí, rozhodně však nezklame. Původně jsem byl k tomuto filmu velmi skeptický, protože většina sportovních filmů se snaží vzbudit v divákovi hrdost na to, co tento film prezentuje. A divák nemůže být v podstatě hrdý na nic jiného, než to, že je ze stejné země, jako hlavní hrdina. Což je všechno špatně, protože hlavní hrdina je většinou z Ameriky. Aronofsky však použil sportovní prostředí jen jako pozadí příběhu. Příběhu chlápka, který díky špatnému zdraví přišel ze dne na den o to jediné, co v životě měl. Najednou začne objevovat, že je sám, že nic neumí a vše co dělá ho vytáčí k nepříčetnostem (Strkat prsty do nákrojáku? To se přece nedělá...). Vrátit k rodině se mu nepodaří a vysněná "partnerka" ze stripbaru si uvědomí, že ON není jen platícím zákazníkem až v okamžiku, kdy je ten chlápek už na cestě na jeho (možná) poslední zápas. Zda je poslední si už divák má možnost při závěrečných titulkách domyslet sám. Darren si opět pohrál i s kamerou - celý film provází hlavního hrdinu za zády, takže to budí dojem počítačové hry a pomáhá vcítění se do postavy. Takže Randymu koukáme více na záda než do obličeje. I tímto je tento film unikátní. Nelze opomenout ani opět vynikající hudbu. Vřele doporučji i těm, které sport nezajímá a jen chtějí vidět pěknej film. 90%

Patří spolu s Chalupářema a Bylo nás pět k mým nejoblíbenějším Československým seriálům. Dodnes mi běhá mráz po zádech kdykoli se Malina "zasní" v tušení smrti. Jako malý jsem snil o práci v cirkuse - vyléčil mě až kamarád (shodou náhod Vašek) se svou zahradou plnou dobytka. Vaškchů...! 90%

Nejlepší hláška? Asi: "Zlatý prciny..."

Dokonalá Werichovina! Forbíny jsou prostě mazec: ...čas si vymyslel člověk, aby věděl od kdy do kdy a co za to... a ...budou se dívat z jejich novověku na náš novověk - jejich středověk - takhle a budou říkat "no no no"...