salalala

Příjemný animák, který splní svůj účel - pobaví se celá rodina. Děti se budou bavit u toho, jak je všechno krásně barevné, má to spád a ani chvíli nenudí, dospělí zas u druhého plánu, kterým je velmi jemná parodie na monstrhorory a found footage. Možná, že těchto fórků tu mohlo být i víc, ale ono to zase tak nevadí. Má to slušné tempo, nedrhne to a plyne přesně, jak má. Neoriginální příběh je u animáků asi očekávatelný, takže ho zřejmě nelze moc kritizovat. Malinko horší je to s nezbytným morálním poselstvím, které je ke konci podáváno už moc okatě a otevřeně. Je tu taky až moc postav, takže některá má jen epizodní roličku a pokud by se tu neobjevila, nic zásadního by se nestalo. Ocenit se ale musí zdařilý český dabing, který se se ctí popral s několika evidentně nepřeložitelnými hláškami a také originální a vtipné závěrečné titulky, při nichž prostě nelze odejít. Ve výsledku jde o zdařilou záležitost, která nabízí dost vizuálních nápadů a jen minimum hluchých míst. 70%

Vskutku jedinečný zážitek, který je nutno vidět v IMAXu, protože Cuarón využívá možností největšího plátna na maximum a možná víc. Několik minut trvající souvislé záběry jsou dechberoucí a jde o nádhernou podívanou, která nemá obdoby. Kamera je prvotřídní a vytváří krásné obrazy. Cuarónova práce s hudbou a minimalistickým střihem vydá na samostatnou studii, protože je evidentně dokonale promyšlená a všechno tu má své místo. Těžko cokoliv psát, protože tohle je potřeba vidět už jen kvůli tomu, že je i dnes možné natočit sci-fi, které má co nabídnout a jde na hranici komerce a artu. Možná, že té dokonalosti je tam na mě trochu moc, protože všechno nejde hned zpracovat, pokusy o humor byly chvílemi nucené a malinko mi tam chybí větší emoce, ale pořád je to setsakra výborný film. Škoda, že tam není více výtečného Clooneyho a méně přesné, ale pro mě pořád afektované Bullock, která mi lehce brání se její postavě přiblížit. 85%

Colette dojíždí na špatný scénář, který přivádí na scénu mnoho postav, které se tu mihnou a zase zmizí, tím pádem je nějaká identifikace s nimi prakticky nemožná. Osobně se mě zhostila taková zvláštní apatie - ani smrt, ani vznikající vztah dvou hrdinů se mnou nedělaly absolutně nic, a to je špatně. Jestli zemře ten nebo ten, mi bylo vlastně jedno, a to není dobré. Z herců stojí za zmínku jen a pouze Mádl, který má jako jediný co hrát a pere se s tím se ctí. Jinak tu opravdu nikdo neutkví. Nepovedený dabing bohužel sráží výsledek dost, protože dialogy znějí studiově a nedůvěryhodně. A ona jazyková jednota je taky dost k smíchu místy. Asi bych dal lepší průměr, nebýt onoho vyvrcholení, které mi přišlo za vlasy přitažené a natolik spoléhající na obří náhodu, že ho nemůžu akceptovat. Ambiciózní film, který bohužel selhal v příběhu a až příliš věří tomu, že tématika koncentračního tábora a jméno Arnošta Lustiga k úspěchu stačí. Nestačí. 50%

Je jasné, že tenhle film není divácky jednoduše stravitelný a názory se na něho budou hodně různit. Tyc natočil atmosférické a velmi depresivní drama, v němž se zdánlivě nic neděje, jenže pod povrchem jsou skryta tajemství a traumata, která není radno závidět. Kamera je vskutku výborná a vytváří poetické obrazy, které v kontrastu s dějem a postavami působí hodně zajímavě. Samostatnou kapitolou budiž herci, protože ústřední trojka je famózní a kdyby se udělovaly ceny za kolektivní výkon, tak tihle by ji museli získat. Špalková s Medveckou výtečně vystihly charaktery svých postav a dokáží odlišit velmi jemné rozdíly mezi rivalitou, porozuměním a možná začínajícím přátelstvím. Schmitzer zase minimalisticky a uvěřitelně ztvárňuje člověka na konci svých dní, který někde hluboko uvnitř má lásku, jenže ji nedokáže dát najevo a tak je nesnesitelný a protivný. Je pravda, že kamerových exhibic je tu někdy moc a některé scény jsou odděleny příliš ostře, to ale nic nemění na tom, že Jako nikdy je pro mě osobně zatím tuzemským filmem roku. Bojím se ale, že budu v menšině. 80%

Pro nefanouška skupiny nezáživný dokument, který ničí jeho nekonfliknost a neustálé točení v kruhu - příjezd do nějakého města - způsobení šílenství - odehrání koncertu a znovu totéž, které spěje odnikud nikam. Přitom Spurlock v první třetině prokazuje, že je schopný filmař a třeba taková stylizace členů do komiksových postaviček je poměrně nápaditá. I samotný úvod, kde rychle a efektně vysvětlí, co jsou One Direction zač, je efektní a svěží. Jenže pak už to upadne do zmíněné nezáživnosti a bohužel se to nikam neposunuje. Tvorba téhle skupiny mě nebaví, tudíž nechápu, co na ní kdo vidí, ale to už je asi generační problém a otázka. Jelikož 3D není nikterak zásadní a je vidět jen v pár chvílích na pódiu a při závěrečných efektech, nemá vlastně film jako takový příliš co nabídnout. Má opravdu smysl jen v aktuální chvíli, protože za pár měsíců a let už nebude sloužit vlastně vůbec ničemu. 30%

Pro Kingovu tvorbu klíčová novela se dočkala obstojné adaptace, která se nemá zač stydět. Je tedy pravda, že postavy jsou tu zploštělé a některé i jednorozměrné, jenže s tím se setkáváme i u těch nejlepších adaptací. Taktéž tu chybí typicky kingovské manýry v podobě jemných spoilerů a náznaků a možná se tu příliš nuceně pracuje s motivem telekineze, ale to už není nikterak zásadní výtka. Jinak se ale De Palma vyznamenal a natočil atmosférickou záležitost, která brilantně funguje i po letech. Spacek i Laurie jsou vynikající a své role ždímají na maximum a působí přesně tak, jak mají. Ostatní (včetně mladého Travolty) jsou už dost upozadění, takže film stojí víceméně jen na těchto dvou herečkách. A samozřejmě na De Palmovi, který tu potvrzuje svoje režijní mistrovství. Scéna ve sprchách a zejména ta na plese jsou ukázkou geniálního řemesla, které se prostě neomrzí. Rozdělení obrazovky na dvě části, výborný střih, zpomalovačky, práce s hudbou, která v případě potřeby úplně utichne, naprosto dokonalé řemeslo, na nějž je radost pohledět. Stejně tak závěr v domě s matkou je hodně inspirován Hitchcockem a funguje to perfektně. Jediné, co mě vysloveně mrzí, je poněkud uspěchaný konec a snaha v závěru udělat z hutného thrilleru horor, což je malinko zbytečné a na efekt. Ve výsledku ale výtečná záležitost, kterou si milerád zopakuji. 80%

Svým způsobem velmi podobné loňským Horrible Bosses, což je jedině dobře. Thurber natočil poměrně chytrou komedii, která v rámci svého žánru funguje a hlavně pobaví bez toho, aniž by si pomáhala fekálním a prvoplánovým humorem. I vtipy se sexuální tématikou dokáží tvůrci prodat poměrně vkusně a neurážlivě. Samozřejmě je nutno se smířit s tím, že scénář se někdy opře o dost vyšroubovanou náhodu, ale naštěstí těchto momentů není tolik, takže se dají s klidem přejít. Obsazení je velmi dobré a ne tak provařené tváře (vyjma výborné Aniston) výsledku jedině pomáhají. Všichni navíc dokáží načasovat a prodat humor tak, aby fungoval a nepůsobil trapně. Je vidět, že Jason Sudeikis je poměrně schopný a charismatický komik, který zřejmě dokáže improvizovat a podle toho i výsledek vypadá. S hodnocením jdu dolů zejména kvůli délce, která je opět přetažená (takřka dvě hodiny jsou na komedii moc) a bohužel se díky ní dostane i na pár vyloženě hluchých míst. Celá druhá polovina po slibném a velmi vtipném rozjezdu malinko upadne a už jen zdařile plní žánrovou šablonu a předvídatelný děj, k němuž vše začne směřovat. To ale nic nemění na tom, že We´re the Millers je svým způsobem originální a hlavně vydařená komedie, která splní svůj účel a oproti jiným laciným hollywoodským kouskům nabízí příjemný zážitek a dokazuje, že dobrá komedie se dá natočit bez většího užívání vulgarismů a fekálního humoru. 70%

Ryzí zlo a pro mě případ té nejhorší americké komedie vůbec. Pořád se tu krká, prdí, škytá, někdo někam padá, do něčeho vráží a tak dále. Humor je laciný a prvoplánový a vskutku by ho vymyslelo i malé dítě. O ději nemá smysl dlouze mluvit, protože tu žádný není. Jde spíše o sled epizodek, které jsou víceméně trapné a pro mě zoufale nevtipné. Nic tu nedává smysl a jen se divíte, proč v tomhle musí hrát Hayek, Bello nebo Buscemi, kteří tu jsou jen do počtu a musí se pitvořit nebo přehrávat. Sandler, James, Rock a Spade mi prostě nesedí a tak už to asi zůstane. Všichni jsou křupani a jejich humor je opravdu dost oplzlý a trapný. Dugan sice občas kouzlí kamerou, to ale nikoho nevytrhne. Jedinou hvězdičku dávám za konec, v němž jelen sežere varlata Taylora Lautnera, který je příšerný jako celý film. Očistec a dost možná trestný čin ublížení na zdraví. 10%

Do zhruba poloviny relativně napínavý film s výtečnou a na naše poměry hodně hutnou atmosférou, který přímo vybízí domýšlet, co bude dál. Když se ono tajemství a zvrat odhalí, celé to tak nějak malinko upadne a ani tempo už není tak strhující. Hřebejk ale už poněkolikáté ukazuje, že režisér je excelentní a dovolí si vytvářet vskutku výtečné a nádherné kompozice, které i díky famózní kameře fungují dokonale. Technicky je film takřka bezchybný a není mu de facto moc co vytýkat. Jak už je u Hřebejka zvykem, obsazení je taky perfektní a opět přichází s neokoukanými tvářemi, které bez výjimky hrají precizně. Geislerová jede na jistotu, což bohatě stačí, to její charisma je vskutku až nadpozemské. Problém je právě ve scénáři, který je ke konci na můj vkus příliš doslovný a možná z diváka tahá zbytečné emoce. Škoda samoúčelné erotické scény, která je tu opravdu navíc a zbytečně ruší. Ve výsledku ale musím říci, že se mi to z poslední doby od Hřebejka líbilo asi nejvíc a dovedu si představit, že bych si to zopakoval. Ne úplně čisté čtyři, ale tenhle film si je zaslouží. 70%

Nemůžu jinak, protože Moře nestvůr je nudný film, kde je divákovi absolutně jedno, co se bude s kým dít a co bude vůbec následovat dál. Mytologie tu nefunguje, kdyby se nemluvilo o nějakých bozích, ani bych nevěděl, že tu mají být. Všechno je navíc tak strašně sterilní, až je to směšné. Postavy, které se milují, si to kvůli korektnosti nemůžou říci, natož se políbit. Herci jsou všichni nevýrazní, zaměnitelní a v podstatě nezajímaví. Stanley Tucci tu je bohužel jen chvilku, takže toho moc nezachrání. Freudenthalova režie toho zas moc nemůže dělat, i když se sympaticky snaží o sem tam zajímavý kamerový úhel nebo alespoň jakž takž zvládnutou akci. Jinak tu ale není vůbec nic - monstra vypadají dost digitálně a vlastně všechno působí dojmem lepší televizní záležitosti, která by se vyjímala o víkendu dopoledne na komerčních programech. Bavit se o 3D nemá smysl, protože to tu prakticky není a navíc je samozřejmě zkonvertované, takže některé scény opravdu dobře nevypadají. Celkem zbytečná záležitost, na které toho není moc k chválení. 30%