salalala

Takhle přesně to vypadá, když evropská kinematografie ztratí svůl půvab a svéráznost a snaží se otrocky napodobovat Hollywood. Žánrově naprosto čistý snímek, který ale rychle vyšumí a nepřináší absolutně nic nového. Všechno jsme už viděli mnohokrát a lépe. Od začátku jede vše v zavedených kolejích a neuhne to z nich ani o píď. Je tu nesourodá dvojka policistů, která si nemůže přijít na jméno, spiknutí sahající do vysokých politických míst a pokus o špičkování hlavních hrdinů. Zásadní problém je právě s ústřední dvojkou - Omar Sy je vlastně jediný důvod, který film drží v průměru. I ten sebelacinější fórek dovede tak nějak prodat, že se člověk aspoň pousměje. Nechybí mu charisma a umí i hláškovat, což se počítá. Chemie mezi ním a Lafittem ale nefunguje a úplně bije do očí, jak je Lafitteho postava nesympatická a protivná. Sám Lafitte navíc není dobrý komik a jeho snaha o vtip se mění v křeč. Charhon sice určitý talent má a třeba akce v jeho podání vypadá sympaticky a adrenalinově, jenomže s ryze průměrným a nedotaženým scénářem neudělá nic ani on a výsledek je, jaký je. 50%

Svým způsobem zajímavý film, s kterým mám jeden zásadní problém - ani jeden z hrdinů mi nebyl sympatický. Dominik je klasický příklad rozmazleného "fracka", který má všechno a už neví coby, tak se dá na emo. Ano, je to i o šikaně, jenže ta je tu podaná tak zvláštně, že to příliš nepůsobí (alespoň na mě). Všichni jsou tu navíc hodně afektovaní (zejména Gierszal, který to sice zvládá, ale je toho až moc), což je taky ke škodě věci. Jan Komasa má nezpochybnitelný talent, protože to, jak kombinuje klasický film s animovaným, je obdivuhodné a přechody z reality do počítačové hry jsou naprosto přirozené a do celkové nálady filmu tak nějak pasují. Je tu hrozně moc zajímavých momentů (rozhovory rodičů s psychiatry, nápad s místností sebevrahů), ty ale zanikají v množství zbytečně emočně vypjatých scén a těžké deprese, která se na diváka valí a nenabízí vydechnutí. Všichni hrají solidně, pokud se tedy zrovna po nich nechce tlačit na emoce, to pak přehrávají, většinou jsou ale velmi dobří. Ani poselství filmu jsem nepochopil - má být odsouzením sebevrahů a jakýchsi "emařů", nebo jejich obhajobou? Opravdu nevím. Ze všech zmíněných důvodů zůstávám na průměru a 50%.

Film silných momentů, který trpí přílišnou roztahaností. Je sympatické, že Audiard netahá z diváka laciné emoce, ale působí skrytě, jenomže všechno moc natahuje a tak ten účinek není takový. Silných momentů je tu poměrně dost (záchrana syna z vody, klíčová nehoda), ale trošku zanikají v unylém a nevyrovnaném tempu. Cotillard je výborná, Schoenaerts taktéž a ta zvláštní chemie, která tam má být, funguje bez problémů. Někomu může vadit, že hrdinové jsou záměrně ne úplně sympatičtí (ona povrchní a provokativní, on jednoduchý a záletnický), přesto si tak nějak srdce diváka svým způsobem získají. Je opravdu škoda, že to má dvě hodiny, protože minimálně dvacet minut mohlo skončit na podlaze střižny a nic by se nestalo. Naštěstí to má působivou hudbu, krásnou kameru a řemeslně je to vydařené, takže pod průměr to nikdy neklesne. Je ale pravda, že to mohlo být intenzivnější, silnější a působivější. Ve výsledku tak jde o lehce nadprůměrné drama s výbornými herci a zajímavým, i když ne zas tak objevným příběhem, který se nevyhýbá určitým klišé, ale dovede s nimi dobře pracovat. 60%

Nakonec ty čtyři dám, ale je to hodně těsně. Začátek je zajímavý a atraktivní, jenomže pak se to zlomí a všechno se ukrutně vleče. Dvě a půl hodiny jsou vskutku dost a zejména první hodina se táhne hrozně moc. Chápu, že Bigelow chtěla být asi realitě co nejblíž, ale tohle je už lehce za hranicí snesitelnosti. Zero Dark Thirty stojí a padá na fantastické Jessice Chastain, která je celou dobu neuvěřitelně sexy a charismatická a ona to celé táhne. Když je slabší a nudnější pasáž, stačí se dívat na Chastain a utíká to tak nějak rychleji. Ostatní vedle ní jsou velmi slušní, přesto zanikají. Hodnocení zvedám o hvězdu hlavně kvůli závěrečné půlhodině, která je nabitá adrenalinem a je ukázkou precizní akční režie. Bigelow je opravdu v současnosti jediná žena, která je schopná konkurovat mužům v ryze chlapském žánru a dělá to moc dobře. Úvahy o tom, zda film vznikl brzy, nebo právě včas, si nechám, protože by asi nic moc nevyřešily. Zero Dark Thirty je velmi dobrý film, který doplácí hlavně na délku a možná až přílišnou snahu o autentičnost. 70%

Překvapivě zábavné béčko, které si na nic nehraje a tím je sympatické. Wirkola dobře ví, co točí a podle toho to taky vypadá. Scénář nedává moc smysl, logických děr i náhod je v něm přespříliš, ale ono to vůbec nevadí, protože Wirkola servíruje parádní a zběsilou akci podbarvenou říznou muzikou, která baví po celou dobu a navíc parádně využívá 3D, které tedy vůbec není objevné a používá se tím nejlacinějším způsobem, nicméně to funguje. To pak milerád odpouštím i některé příliš tmavé a chaotické akční scény. Renner válí a roli si evidentně užívá, Arteton je nehorázně sexy a s bouchačkou jí to moc sluší. Na ústřední dvojku zkrátka radost pohledět. Stormare i Janssen jsou fajn, i když nemají moc prostoru. Takhle si představuju ideální béčkovou zábavu 21. století, při které si člověk oddechne a nemá pocit promarněného času. Wirkola prokázal, že stačí jen talent a trošku odvahy. Za mě rozhodně palec nahoru. 70%

Russellovi tvůrčí pauza jen prospěla, protože se vrátil ve velkém stylu a vyšvihl se v naprostou extratřídu. Před tím, jak dokázal natočit vlastně tuctové romantické drama, se skláním a smekám pomyslný klobouk. Silver Linings Playbook (opět další film, který zabil český překlad) má grády a skoro po celou dobu jede ve velkém a svižném tempu. Russell si tu pohrává a když je třeba, zapojí ruční kameru nebo zvolí zajímavý záběr, čímž scénu povýší na jinou úroveň. Obsazení je naprosto famózní a nikdo nehraje špatně. Bradley Cooper jde úplně proti typům, v jakých jsme ho viděli a je to jedině dobře. Jennifer Lawrence je nádherná a hraje fantasticky (škoda tedy jen zbytečného makeupu, ale to je detail), mezi nimi to celou dobu jiskří a tak to má být. De Niro ve vedlejší roli otce taktéž fantastický a je vidět, že si to dokonale užívá. Je tu taky strašně moc emocí, které jsou nesmírně působivé. Za všechny můžu jmenovat třeba moment, kdy se De Niro jde Cooperovi omluvit za špatnou péči - neskutečná síla a zároveň velké herectví. Jediné, co vytýkám, je snad přehnaná délka a pár hlušších míst. To, že je tu tuna klišé a vše skončí vlastně happyendem, mi nevadí, ba naopak. Ani poselství tohohle filmu, které může na papíře vypadat lacině, nejde přehlédnout a možná leckomu pomůže v důležitém životním rozhodnutí. 85%

Šílená nuda, kterou nespasí takřka nic. LaGravenese sice nabízí solidní vizuál a efektovou stránku, ale to mu absolutně není nic platné. Moc se mu nedaří vytvořit ta správná tajemná atmosféra a nedokáže ani zajímavě a uspokojivě vysvětlit celou mytologii a fungování Zaklínačů. Po celé dvě hodiny opravdu ničím nezaujme a není se čeho chytit. Všechno působí zmateně a divně. Obsazení se moc nepovedlo - Alice Englert je roztomilá, ale chemie mezi ní a Ehrenreichem nefunguje, protože on je zoufale nevýrazný a křečovitý. Irons a Thompson jsou výteční, co ale dělají v tomhle filmu, nechápu. Jednohubka pro teenagery, která opravdu není ničím víc, ač se o to hodně snaží. Bohužel zklamání. 30%

I když by mělo jít o pohádku, naštěstí to tak není a pokud ano, inspirace tvůrců pramení zejména z Grimmovské verze (dějí se tu hodně nepohádkové věci včetně vražd a sadomaso sexu), což se mi moc líbilo. Celý příběh je přenesen do moderní doby, což mu dodává punc nadčasovosti a celkové uchopení mě oslovilo moc a jsem rád, že jsem tenhle film viděl. I když je němý, má opravdu výbornou atmosféru (místy až hororovou) a vskutku pohltí. Nedílnou součástí je i hudba, která skvěle kombinuje tradiční španělské motivy s těmi dramatickými a je výrazná, což je u němého filmu důležité. Výteční jsou i herci, kteří až na malé výjimky zvládají ono expresivní přehrávání a nepůsobí u toho směšně. Zejména Maribel Verdú jako zlá macecha je fantastická a roli si užívá. Škoda, že film je trošku delší, protože o deset až patnáct minut méně by neškodilo a alespoň by tempo bylo rychlejší. Moc mi také neseděl onen potřebný motiv jablka, který se mi tu zdál až moc násilně přilepený. Ale to už jsou jen detaily, protože Sněhurka: Jiný příběh je vynikající pocta němé kinematografii, která možná vznikla na popud chváleného The Artist, ale osobně se mi zdá o kousek lepší a formálně ucelenější. 85%

Že se hlavní hrdinka odvolává na Allena mi přijde jen jako alibi. Možná, že Sophie Lellouche chtěla natočit poctu slavnému neurotikovi, u mě ale moc neuspěla. Alice Taglioni je sympatická a charismatická, jenomže její postava je strašně nezajímavá a váhává, což já nemusím. Stejně tak Patrick Bruel hraje ňoumu, jehož činy mi byly absolutně cizí (kdo z vás, pánové, by pomáhal s pátráním po rodinném tajemství čerstvě zamilované slečně?). To se pak není čeho chytit. Pár vtipných cynických hlášek toho moc nezachrání. Ač je film krátký, subjektivně se mi zdál delší a neskutečně se táhl. Lellouche tu řeší zbytečně moc vztahů a zápletek, které zákonitě na tak malé ploše prostě nemůže adekvátně rozvinout a všechno vypadá tak nějak polovičatě. Je to možná tím, že nejsem fanoušek Allena a znám od něj všeho všudy pět filmů a nedovedu ocenit určitou poetiku. Každopádně Paříž -Manhattan mě absolutně neoslovil a ani zjevení samotného Allena na konci to z celkové bídy moc nevytrhne. 40%

Moc mě mrzí, že se budu opakovat, ale nejde to jinak. Stejně jako většina zdejších komentářů i já říkám, že jde o promarněný potenciál. Co je Solanasovi platné, že vizuál je fantastický a dokáže ho několika epickými záběry prodat, když vypráví triviální a milionkrát viděný příběh, který prostě nic nového nepřinese. Navíc si podkopává nohy tím, že na začátku vytyčí tři zásadní pravidla (která tedy mimochodem jsou tak rychle vyřčena, že je divák ani skoro nestačí přečíst, natož se v nich zorientovat), aby si s nimi v průběhu filmu hrál tak, jak se mu to hodí. Přiznám se, že to, jak funguje gravitace, jsem absolutně nepochopil, protože mi přišlo, že je to pokaždé jinak. Konec to bohužel všechno dost pohřbí a je nechtěně směšný, protože opravdu působí dělaný hodně narychlo, aniž by někoho zajímalo, co se dělo předtím. Naštěstí tu jsou kvalitní herci, kteří dělají, co mohou. Sturgess je sympaťák a oplývá slušným charismatem, Dunst si uhraje svoje, i když je tu na můj vkus moc nalíčená a chemie mezi nimi nefunguje úplně dokonale, pořád umí. Timothy Spall je asi nejlepší a nejzábavnější. Dvakrát škoda nedomyšleného příběhu, protože je vidět, že Solanas si věří a vizuál dokáže naservírovat famózní. Celkově vzato jde o průměr, nic víc, nic míň. 60%