salalala

Hodně zvláštní drama, které je formálně zvládnuté výborně a zaujme velkým množstvím scén, kde není v podstatě žádný střih. Netzer vypráví příběh o současné době, vyšší společnosti, která nemá morální zábrany a věří tomu, že peníze všechno vyřeší. Je škoda, že film je nevyrovnaný. První polovina se rozjíždí velmi pomalu a nechybí v ní takový ten jemný a přitom cynický humor, druhá půka je poté jednou velkou emocionální smrští, která strhne a nenechá diváka chladným. Otázka je, jestli se diváci budou chtít prokousávat onou první polovinou, která je někdy úmorně dlouhá. Malinko mi ovšem vadilo to, že tu není naznačeno rozřešení a film prostě skončí, aniž by jakkoliv naznačil, co se dělo dál. Zrovna v tomto případě mi to přišlo dost škoda. Film každopádně táhne Luminita Gheorghiu, která nesnesitelnou a extrémně sobeckou matku zahrála famózně a na to, že nesleze z plátna, je její výkon ještě obdivuhodnější. Ostatní už jsou hodně upozadění a nepříliš výrazní, což byl ale asi záměr. Měl-li bych to shrnout, tak k plnému hodnocení mi chybí lepší tempo, menší stopáž a alespoň nějaký konec. Takhle je to za čtyři hvězdy a 70%.

V podstatě stejná úroveň jako jednička. Gosnell to natočil skoro jako přes kopírák, takže tu jsou vlastně stejné chyby a zápory. Opět je to cílené hlavně na děti, takže humor je primárně infantilní, pořád se vyluzují různé zvuky, někdo někam padá, zpívají se jednoduché a otravné písně atd. Také je tu unylý a stále nevýrazný Harris, který podle mě neumí prodat jediný vtip, protože se tváří pořád stejně. Naštěstí nechybí Hank Azaria jako Gargamel, který si roli užívá pořád stejně a je charismatický a alespoň u něj se dospělý dobře pobaví. Tvůrci tentokrát přidali Brendana Gleesona, který je velmi dobrý, ale je svým způsobem smutné, že se musí objevovat ve filmech podobného typu. Dost otravné je poselství filmu, které je triviální a tak zdůrazňované z několika stran, že to prostě nudí. Oproti předchůdci se výrazně vylepšila snad jen kooperace živých a digitálních herců, na druhou stranu 3D nebylo vůbec výrazné a vlastně zbytečné. Hodnocení tak zůstává na dvou hvězdách a doufám, že trojky už se nedočkáme. 40% PS: Ocenit musím vydařený český dabing, který je více než snesitelný a netahá za uši.

Bohapustá režijní rutina, která jede po dvě hodiny v jediném tempu. Mangold není špatný režisér, jen tomu všemu nedodal nějakou osobitost, ale spíš se snažil naplnit žánrovou šablonu. Jackmanovo charisma toho utáhne hodně, i když mu scénář předepisuje jen dvě polohy, přesto všechno nezachrání. Filmu chybí výraznější záporák (Viper v podání Chodčenkové je vynikající, jenže má málo prostoru) a taky nějaká zapamatovatelnější scéna a pořádný finální střet. Scénář moc nefunguje a kromě Wolverina nabízí samé ploché postavy bez hlubší motivace, to je pak těžké pořízení. Na druhou stranu tu jsou solidní atmosféra Japonska, přehledná akce se slušnou choreografií a několik vtipných momentů vycházejících ze střetu kultur. Nepříjemně mě překvapilo, jak viditelně digitální jsou všechny bitky. Wolverine není úplně špatný film, jen prostě nemá moc co nabídnout a doplácí na rutinní a možná trošku bojácnou režii. 60%

Neškodná akční komedie, která doplácí hlavně na obsazení. Ono totiž mít vedle sebe Sandru Bullock a Mellisu McCarthy není žádná výhra, protože obě patří v současnosti k těm nejotravnějším herečkám vůbec. Chemie mezi nimi sice jakás takás je, jenže obě hrají pořád to samé a za chvíli to začne úděsně nudit. Nešťastné je i ono policejní prostředí, protože všichni strážci zákona jsou extrémně hloupí a mnohdy jsem si říkal, jak vůbec mohli projít testy. Ano, je tu pár vtipných momentů a nápadů a Feig se sympaticky snaží, jenže je to k ničemu, když zápletka je chatrná, předvídatelná a ústřední duo otravné. Opět se nepovedlo pohlídat délku a dvě hodiny jsou zkrátka moc, proto tu je několik zbytečných a samoúčelných momentů. Rutina po všech stránkách a nic z ní nevytrhne. Rozhodně to není takové utrpení, jaké jsem při pohledu na synopsi a casting čekal, ale výhra taktéž ne. Drsňačky (český distributor měl naštěstí soudnost a na původní název evokující geniální dílo Michaela Manna se vykašlal) jsou nezajímavou komedií, která občas pobaví, ale po většinu času uvede do letargie. Horko těžko průměr. 50%

Perfektní žánrovka, která je přiznanou poctou starým hororům (Vymítač ďábla jednoznačně vede) a naprosto dokonale funguje. Wan je hororový polobůh a přesně ví co a jak divákovi naservírovat, aby ho parádně vyděsil. Lekačky jsou učebnicově zvládnuté a napětí natahované až k prasknutí. Od prvních momentů zkrátka víme, že tady se budou dít nepříjemné věci, ale nejsme schopni se odtrhnout. Práce s kamerou je v rámci žánru až geniální a kooperace s hudbou to všechno jen dokresluje. Povedlo se i obsazení, z něhož mě nikdo neiritoval (což se u současných hororů prakticky nestává), ba naopak bylo všechno skvěle vyvážené a ne tak známé tváře jen dovršily pocit autenticity (který nastoluje výtečná ruční kamera). Škoda, že poslední třetina se mění na přehlídku efektů a už se malinko zvrhne, ale je fakt, že už několik let jsem po dokoukání hororu neměl takhle intenzivní pocit fyzického zážitku. Plusové body platí také za perfektní retro stylizaci a kostýmy. Velice sympatický počin, z kterého mám jako hororový fanda velkou radost a proto dávám silné čtyři hvězdy a 80%.

Strašlivě hloupý film, který sice je chvilku zábavný (zejména začátek je v rámci možností velmi dobrý), jenže chvílemi se bere strašně vážně a to ho zabíjí. Kdyby se Emmerich vykašlal na patetické záběry a momenty a soustředil se na hlášky, mohlo to alespoň v mých očích dopadnout lépe. Takhle je to ale zbytečně dlouhé (tři konce filmu hodně ubližují) a jelikož to striktně drží žánrovou šablonu a je to hloupé i v rámci letního blockbusteru, absolutně tu chybí napětí, protože tak nějak víte, kdo může umřít a kdo ne. Akce je sice slušná, ale dost rutinní, takže nenabízí nic moc originálního a brzy omrzí. Lehký problém je i v obsazení, neboť Foxxovi jsem bezbranného prezidenta moc nevěřil (i když hraje dobře a je cool) a Tatum ač je sympatický, tak tenhle film ještě sám neutáhne a pokusy o hlášky a variaci na Die Hard jsou vysloveně trapné. Dál už asi není moc o čem mluvit. Záporáci jsou poměrně zábavní (a taky od první chvíle je jasné, kdo je řídí), ale to je tak všechno. Pro mě lehký podprůměr a snadno zapomentuelná záležitost. Olympus Has Fallen poráží Emmericha o třídu. 40%

Hodně silné drama, které by se mělo dostat k co nejvíce divákům, protože odkrývá, jak propastný rozdíl je mezi východní a a západní kulturou. Doueiri velmi citlivě znázorňuje, jak to chodí v arabském světě, kde je nepřátelství mezi kulturami vskutku velmi silné a brutální. Navíc nabízí i zajímavý přesah o tom, že nikdy nevíme, kdo žije vedle nás a že se jen těžko vysvětluje ostatním, že o určitých věcech nemáme tušení. Režisér volí ruční kameru, která perfektně funguje a dostává se tak hlavnímu hrdinovi pod kůži a zachycuje všechny jeho emoce. Emocionálních momentů je tu nepočítaně a všechny jsou dost působivé a někdy až "nepříjemné". Výkony u nás neznámých herců naprosto perfektní a jen dokreslují pocit autentičnosti. Jen škoda, že někdy není jasné, co je flashback a co představy, protože hranice tady není úplně daná. Jinak ale jde o výtečný kousek, který má co nabídnout a mnohým možná osvětlí, proč nikdy nelze porazit islám a jakkoli se s jeho přívrženci domluvit. 85%

Jsem na rozpacích, protože Revival je veskrze příjemný film, který si na nic nehraje. Jenže je silně nevyrovnaný. Na jednu stranu je tu několik vtipných situací a hlášek, kterým se lze smát, aniž by se člověk nějak zvlášť styděl, na stranu druhou je tu hodně zbytečných a doslovných scén, které to všechno jen zdržují. Nezvládnutý product placement už je bohužel tradiční bolístkou českých filmů a ani Revival není výjimkou. Sasazu je nám podstrkováno snad v každé druhé větě a ani ostatní sponzoři na tom nejsou o moc lépe. Místy se mi zdálo, že se jelo "na první dobrou", protože hercům není absolutně rozumět. Obsazení je ale výborné a ústřední čtveřice toho odtáhne dost a dost a jejich společné scény patří k vrcholům filmu. Ostatní tu naštěstí nejsou tolik, aby něco výrazně pokazili, i když všudypřítomný Vojta Dyk už mi začíná lézt krkem, ale to je můj problém. Filmu by asi nejvíc prospělo prokrátit a vyhnout se zbytečnému moralizování a rýpání do bulváru, protože to působí mnohdy samoúčelně. Ve výsledku jde ale o to lepší, co letos u nás vzniklo a v televizi půjde nepochybně o lepší film. V kině jsou nedostatky vidět víc. Zatím 60%, ale nevylučuji, že pokud se odhodlám k dalšímu zhlédnutí, půjdu o chloupek výš.

Tady asi nemá moc smysl se sáhodlouze rozepisovat. Výtečná jednička, která byla na hraně politické korektnosti a nabízela syrovou akci, překonat takřka jistě nešla. Odplata je tak pouhým nepodařeným béčkem, které je bohužel strašlivě tupé a nedává smysl. V momentě, kdy jsou Bryan a jeho bývalá žena unášeni a on stihne ještě zavolat dceři (a únosci se na to dívají), je jasné, že tohle bude špatné. Megaton navíc není dobrý režisér a veškerou akci zabíjí zběsilým střihem a nesmyslně blízko umístěnou kamerou, takže je mnohdy nejasné, kdo právě dostal ránu a kdo vyšel ze souboje jako vítěz. Neeson jede na volnoběh a místy je dýchavičný, přesto on jediný udržuje snímek na "koukatelné" úrovni. Jinak tu totiž není vůbec nic. Chybí tu pořádný záporák, adrenalinový závěrečný střet (který tady navíc končí velmi zvláštně a není jasné, proč únosce zemřel) nebo napětí. Maggie Grace hrát moc neumí, proto je její pobíhání po střeše a házení granátů spíš k smíchu, ale uznávám, že to je dáno hlavně hloupým scénářem. Taken 2 (v tomto případě vlastně český název 96 hodin postrádá smysl) se nepovedlo a jen dokazuje, že tohle téma se vyčerpalo jediným filmem. Ohlášené trojky se dost bojím. 40%

Velmi syrové drama, na které se nekouká zrovna příjemně, ale filmařina je to brilantní. Lindholm od začátku nastoluje hutnou a zkličující atmosféru uzavřené společnosti, která nemá kam uniknout. Rozehrává brilantní drama, které sleduje očima dvou lidí - na jedné straně lodního kuchaře, na straně druhé ředitele společnosti, který je zvyklý na tvrdé jednání, ale nastalá situace je pro něj úplně nová. Precizně vybarvené charaktery jsou tím hlavním lákadlem filmu. Oba dva představitelé navíc výtečně hrají, takže není o čem diskutovat. Lindholm volí ryze dokumentaristický styl a používá ruční kameru, čímž se hrdinům dostává až pod kůži a o to silnější je pak celkový dopad. Možná by neškodilo ukázat ono přepadení, protože jeho samotné provedení znázorněno není, ale je otázka, jak by zapadlo do celkové koncepce. Jinak závažnější výtky nemám. Je jasné, že tohle pro většinového diváka není, ale ten náročnější bude ve většině případů spokojen, protože Únos je silné drama, které rezonuje dlouho po skončení. 85%