Ad4mson

No tak tohle bylo moc i na mě. Režisérské prase Wynorski zase jednou upatlal jednu odpornou celuloidovou sr*goru.

Co si budem namlouvat, je to ptákovina. A pořádná. Jenže i přehrávající Bruce Payne je odpuštěn díky prvotřidní hudbě od Stanleyho Clarka (OST dopuručuji), která výborně dotváří atmosféru 90´s. Passenger 57 zkrátka neurazí a celkem i pobaví.

Tfuj, málem jsem se po*lil... Hora nevkusu na jejímž vršku sedí úchylný doktůrek, který vždy všem rád pomůže.

"Zdravim bobařskýho boha." Tuhle pohádku zná každý. O čtyřech jamajských bobařích a jejich trnitou cestou za splnění svého snu. Být na olympiádě, reprezentovat svou zemi, ačkoliv nikdy předtím neviděli sníh a nevěděli co je to bob. Základní premisa příběhu až roztomile jednoduchá. Scénář je prostý jak bulharská striptérka, ale komu to vadí, když film tak skvěle odsípá a nenudí ani vteřinu? Herci jsou do jednoho sympaťáci s velkým S a John Candy (čest jeho památce) je úžasný jako vždy. Škoda tohoto prvotřídního chlápka. Český dabing je geniální a hlášky od Sanky, Yula a spol. doslova zlidověly. Skvěle odvedená práce. Chválit musím i soundtrack od Hanse Zimmera, který je na jeho poměry sice umírněný, ale dovede být v klíčových situacích jak dojemný, tak skvěle gradující. Konec filmu je sentimentální až běda, ale stejně miluji tu scénu jak začně ten protivný Němec tleskat a všichni se přidají. Jen kousek od slzavých očí mám potom při posledním záběru, kdy se v pracovně vyvěšuje fotka, následuje poslední zabrnkání na kytaru a já se cítím býti citově vydírán, ale je mi to úplně jedno. Jon Turteltaub natočil parádní oddechovku, která mě nebude nikdy nudit a vždy u ní rád na "hodinku a třičtvrtě" vypnu. U Kokosů se nebude bavit jen člověk s nulovým smyslem pro humor, anebo úplný suchar. A jsem rád, že nikoho takového neznám. A komu se to nelíbí, ať........Sankovo vejce políbí. 4*/5

Žil byl jednou jeden slavný spisovatel a ten se rozhodne skončit se psaním románů o Misery. Jenže co čert nechtěl, chytil smyka na silnici a měl jediné štěstí, že ho z auta vyprostila jeho vášnivá fanynka a zachránila mu defacto život. Jenže tohle není jen tak obyčejná fanynka. Je to fanynka číslo 1, která se bude jen těžce smiřovat s tím, že její nejoblíbenější románová postava zemřela. To, co se odehrává v tomto snímku je nepopsatelné. Svým způsobem two-men show, která nemá obdoby. James Caan hraje výtečně, i když si většinu snímku poleží v posteli a Kathy Bates je nejodpornější záporačka, kterou jsem kdy viděl. Rob Reiner skvěle buduje atmosféru rostoucího napětí mezi postavami, jehož pnutí nemůže vyvrcholit jinak než úžasným finálem, při kterém jsem měl stochutí skočit do filmu za Caanem, abych mu pomohl s tou mrchou. Vrcholovou scénou je potom souboj o čas na invalidním vozíku. Kdo neviděl, ať si doplní díru ve filmovém vzdělání. Tohle je povinnost.

Naprosto strhující minimalistický thriller s excelentními hereckými výkony. Postav se ve filmu sice vyskytuje asi tolik, kolik je prstů na dvou rukách nešikovného pyrotechnika, ale to filmu jen prospívá. Po krátkém úvodu jsme takřka ihned vrženi na moře a záporák Billy Zane je opravdu skvělý. Hudba od Graema Revella je úchvatná a při závěrečném titulkovém "funícím" songu budete mít ještě dlouho husí kůži.

Asi takhle. Tenhle film je v první řadě neskutěčně neumětelské řemeslo, tudíž se Sipesovi rozpadá pod rukama. Za druhé, scénář je neskutečně tupej a nemůžete tedy očekávat nějaké originální řešení krizových situací. Scéna v hotelu budíž příkladem. Proč tedy tří hvězdičky? Ta první za Cindy, která je fakticky kus (i když neumí hrát) a druhá za skvělý hudební doprovod od Marka Manciny. Úvodní "main title" s běžící Cindy je vynikající. Jinak tedy stěží průměr.

Chytilová natočila skvělou komedii s vážným podtónem, která staví na Polívkově improvizaci. Hlašky dodnes zlidověly a Bohuš je křupan k pohledání. "Tak bych kůpil mašinu a vy byste na ní fakčili. A byli byste tam kde ste.........v prdeli. Jeden z nejlepších porevolučních filmů.

Hrozná srág*ra ve které byla utopena spousta peněz a jejíž vznik je srovnáván s porodními bolestmi. Jakubisko a Jakubisková, co jste čekali, že dostanete za tenhle patvar? U "vážných" scén jsem brečel smíchy a u kreací Polívky a Mádla jsem se zase cítil trapně. Až zas příště budete chtít vyhodit do luftu hezkých pár milionů, věnujte je raději na charitu nebo někam, kde jsou potřeba. Točit totiž opravdu, ale opravdu neumíte.

VELKÝ televizní román. Takovýmto přízviskem se chlubí jeden z největších paskvilů běžících na televizních obrazovkách. Odporné herecké výkony, scénář a repliky šustící papírem. Toto televizní krmivo, jenž konzumuje převážná většina žen (ale i mužský jsou ochotní pozřít tento odpad, ano, je to tak), nemá ve své podstatě jediný klad. První série byla jakš takš koukatelná, ale už tehdy byla hranice mezi sr*gorou a kvalitou velmi tenká. Po jejím zakončení se však TV NOVA rozhodla, že se zavděčí svým "strávníkům" a budou v natáčení dále pokračovat. Zřejmě aby jim do pořadu Volejte Novu nechodily ty stovky a tisíce telefonátů od věrných divaček, které v neděli nemají co na práci a ubíjejí se tímto škvárem. A tady přichází ten zásadní problém. Scénář vaří z vody jako o život, každý spí s každým a usilovná snaha o nějakou originalitu jen končí výbuchy smíchu, které zažívám, když okem spočinu na této sladce ulepené slátanině. Herecké obsazení je příšerné. Miroslav Etzler vypadá jako vysloužilý úchyl po deseti letech, Kateřina Brožová je mi protivná už od první chvíle co jsem ji spatřil (můj osobní problém), Vojta Kotek hraje jak ponocný. Všichni do éteru hlásí všemožná životní moudra, při niž hraje opravdu šílený soundtrack, opakující asi tři melodie stále dokola. Celou tuto šaškárnu hází jednoznačně do odpadu paní Kekulová či jak se ta bába jmenuje. Když se objeví na obrazovce, ovládne mě pokaždé hrozná touha vytrhnout tu proklatou bednu ze zásuvky. Jenže zároveň se ironicky pochechtávám a říkám si: "Jaký mají ti lidé asi vkus, když na tohle koukají?"