MarekT

Originální, leč úplně nedotažený nápad - dle mě by prospěla lepší úroveň scénáře, jelikož v tomto stavu mi povídka přijde hodně roztříštěná, spíše se jedná o takovou exhibici potravinářských, spotřebitelských či televizních logotypů, mimochodem nápad s oživlou reklamou z mého pohledu lépe zpracovali Simpsonovi v jednom z čarodějnických dílů... Svým (mimochodem docela ležérním) podtextem mě Logorama také přijde jako taková pozvánka na (v době psaní komentáře) připravovaný film podílejícího se Davida Finchera.

Se znalostí tuzemského "Zaniklého světa rukavic" není tento výtvor příliš originální, i tak se jedná o příjemnou humornou poctu různým filmovým žánrům, byť se mi zdá, že jednotlivá témata mohla být více propletená (zajímala by mě třeba návaznost ze sci-fi na komedii, nebo z porna na horor :-)).

Nevím, jestli se to byl jen můj dojem, ale zdejší batole mi charakterem a výrazem v obličeji až podezřele připomínalo Sida, zlé dítě ze sousedství z "Příběhu hraček".

Zatím nejslabší film z dílny Pixaru, na kterém mi ani tak nevadil silný odklon od humorného pojetí příběhu, jako spíš zpracování, které neodpovídalo ani tehdejším animátorským možnostem (naproti tomu u starších počinů jsem obdivoval již tehdy tak solidní stylizování).

Uloudaná druhá polovina bohužel hodně ubírá z kvalit tohoto snímku, který je i na poměry pana režiséra výborně napsaný a především vypointovaný - závěr je jednoznačně tím nejbrutálnějším, co kdy Hitch natočil. Marlene Dietrich sice nevzpomínala na natáčení moc ráda, přesto herecky jednoznačně kraluje, navíc na svůj věk byla stále půvabná... Svým výkonem dává zapomenout na zbylé dva hlavní představitele, kteří mi nesedli tak, jak bych očekával. Onehdy zde kolega Oskar shrnul tvorbu A.H. jako odrůdu černé komedie. Tato myšlenka mi na první pohled přišla jako zvláštní, nicméně Stage Fright dokazuje, že se v tomto směru nemýlil - hláškování je zde celkem četné, záměna komorných také navozuje komediální pocity a Hitchcockovo cameo je tentokrát velmi nečekané (Hitch sám také hodnotil tento výstup jako jeden z nejhumornějších vůbec). 70%

Zní to neuvěřitelně, ale tento film asi nejlépe spolu s disneyovskými komiksy asi nejlépe vystihl atmosféru vězení obecně... Pravda, Luke a Shawshank jsou na stejné úrovni, nicméně tento film stavím ještě výše, jelikož s místním nápravným zařízením se dá lépe ztotožnit, jelikož je mnohem pravděpodobnější dostat se do Bohunic než do proslulého Alcatrazu. Výborný Henry Fonda v jednom z nejpříjemnějších překvapení z Hitchcockovy tvorby, už jsem si myslel, že mi s přibývajícími zkušenostmi jeho filmy nesedí (hned čtyři snímky za poslední dobu získaly pouze průměrnou známku), ale naštěstí tomu tak v tomto případě nebylo. Hodně se zde zmiňuje neotřelá stylizace, ale v tématu je vidět určitá podobnost s "North by Northwest", tudíž bych tento film tolik neodlišoval od ostatních od Hitchcocka, byť k tomu označení "pravdivý příběh" svádí. 90%

Jednopokojová dramata mám rád, osobně je beru jako vzdor vůči současnému přehnanému navyšování rozpočtů ve filmu, jelikož zde se musí soustředit na to v uměleckém světě nejdůležitější - příběh, postavy, myšlenka... a tak dále. Na sledování "Lifeboat" jsem se proto celkem těšil, i z toho důvodu, že už jsem měl opakovaně čest s tímto druhem příběhů pod Hitchcockovou taktovkou. Bohužel, zde selhává jedna ze zmíněných nosných stránek - charaktery. Nebyly úplně špatně zahrané, a obsazení neznámých tváří je rozhodně plusem, nicméně daleko zajímavější postavy byly třeba v Kostce (která je tomuto filmu asi nejvíce podobná - jestli jsem o ní řekl, že je filmovým "Big Brotherem", zdejší plavení beru jako inspiraci pro reality show Survivor - důraz na realitu, řešení vztahů...). Napětí i přes solidní konec dokázal lépe natočit i sám Hitch v pozdějším Provazu a Oknu do dvora, z tvorby ostatních byl scénář zdařilejší třeba v Čekej do tmy... Z tohoto výčtu se nakonec dokázalo vylouhovat i jedno podstatné pozitivum. Z těchto formou divadelnějších inscenací je Lifeboat asi nejstarší, a jakoby náhodou i nejšablonovitější, tudíž při zpětné vzpomínce mnou jmenovaná díla nezapřou inspiraci právě tímto filmem. To je sice pěkné, ale snímek samotný není ničím natolik přelomovým, abych mohl konstatovat více než jen "celkem zdařilý film, moc neurážející..." a podobně. 60%

Hitchcockův smysl pro humor není špatný, sám ho celkem oceňuji - třeba takové North by Northwest či Rear Window bych částečně označoval i za komedii, díky výborně podaným sarkastickým replikám, nicméně půldruhá hodina, kterou jsem strávil s tímto filmem, mi definitivně ukázala, že Alfredovi sedí mnohem více značkové oblečení z kolekce "Master of Suspense". Celovečerní film odlehčený jako jeden kubík helia je působivý jen tak napůl, jelikož z tohoto snímku jakoby pan režisér odebral půl svého já. Tou polovinou je právě ta zapeklitá záhada, kterou se až na výjimky jeho postavy zabývají. Zde nám ale zbývá jen ten humor a zbytek vyplňují buď hluché, nebo roztažené epizodky. Přesto není snímek záležitostí, kvůli které bych se měl na Hitche hněvat, vždyť se přece jedná o obvyklý tvůrčí oddech, jako když například po procházce s Michalkovem si odpočinete u záchrany světa Dolphem Lundgrenem. Z tohoto úhlu pohledu i přes své tři hvězdy nechám Harryho, aby mi někdy v budoucnu zase přidělal nějaké potíže.

Jeden z nejpropracovanějších Hitchcockových filmů (byť je v podstatě takovým Shadow of a Doubt naruby), a také na své poměry celkem kritický (vůči strážcům zákona), byť taková rovina u něj nebývá vůbec zvykem. Dialogová stránka je sice až moc přebujelá a sráží výsledný dojem, naproti tomu mě mile překvapila romantická část, kterou ani nelze vnímat jako soběstačný celek, jelikož výborně zapadá do oné kriminální skládačky. V poměru dobového úspěchu a mého osobního zážitku je zpovídání se dle mého mínění zatím nejpodceňovanějším kouskem z Hitchovy tvorby.

Sophia Loren coby novopočená milionářka se snaží uhnat indického lékaře Petera Sellerse v adaptaci divadelní hry G.B. Shawa. I přes krátký výčet těchto známých jmen se však jedná o průměrnou dramatizaci. Svým rozsahem by se například více hodila na divadelní prkna (byť Shaw patřil k autorům, kteří počítali se zfilmováním svých děl) nebo jako televizní inscenace. I to obsazení si vybírá slabší chvilku - účast pánské poloviny ústřední dvojice počítá s očekáváním, že náš milý Goon bude zase hybatelem zápletky. Poprvé však platí, že on je tím poddaným a za nitky tentokrát výrazně táhne ta postava, po níž je film pojmenován. Sellersovi ale tohle postavení dle mě moc nesedlo, jelikož nahrávači zpravidla bývají vzhledem k malé dějotvornosti normální, žádnou zvláštností se vyznačující charaktery. Je to možná síla zvyku, ale uměřený Peter nemůže zdaleka pobavit tak, jako běžně. Zde jsem si pohrával s myšlenkou, že by nebylo špatné Milionářku přetvořit na Milionáře, některé situace by dle mého názoru byly mnohem vtipnější. Sophia se ale své ojedinělé příležitosti zhostila celkem dobře, jelikož už od pohledu působí rázně a uvědoměle, což je důvod, proč k ní chovám mimořádné sympatie. Jediné, co mi ale na charakteru její postavy nesedlo, byla aristokratická povýšenost, ale to není ani tak problém jí, jako spíš scénáře. Jako dvojice jsou tito herci hodně sourodí, škoda, že se museli sejít zrovna v tomto projektu a ne třeba v normální sellersovině typu "Hon na lišku", věřím, že by si své party užili. Třemi hvězdami hodnotím především z mimořádných sympatií k zulíbáníhodné Italce a mistrovi akcentů. P.S. Trochu nechápu, proč se ve filmu vyskytovaly arabské nápisy, ač byla postava dr. Kabira původem z Indie.