Tsuki

Asi bych se na starší japonské seriály měla dívat častěji. Protože tohle byla opravdu trefa do černého a sama jsem byla překvapená, jak moc si mě tenhle příběh a jeho postavy získali. Především to byla hlavní postava Nacuo, který je dost možná nejkladnější postavou, jakou jsem do teď v japonských seriálech viděla. Zkrátka dobrák, kterého si nelze nezamilovat. Zároveň je to však pouze obyčejný člověk, který není dokonalý. Ale právě jeho snaha dělat věci, jak nejlépe dovede, a pomáhat druhým, to je to, co je na něm nejvíc sympatické. Je škoda, že Dómoto Cujoši moc nehraje, ale očividně se víc věnuje hudbě, protože bych ho ráda viděla v jiné větší roli. Na to, že je to především zpěvák, hrál až překvapivě dobře. A ostatně celý seriál měl vynikající herecké složení - mladá Hirosue Rjóko, mladý Oguri Šun... plus mnoho dalších, kteří byli podle mého názoru velmi dobře herecky obsazení. Byla na to radost pohledět. A příběhově taky velmi poutavé - jde o množství životních problémů, se kterými se potýká hlavní postava (Nacuo), jeho rodina a jeho přítelkyně, která bojuje s těžkou srdeční nemocí. Vážnou tématiku však krásně vyrovnává optimismus a nadhled hlavní postavy. I proto jde o tak příjemný seriál. Prvotně totiž vůbec není pozitivní a idealistický, právě naopak je (co se týká životních obtíží a lidských vztahů) velmi realistický. Pozvedává ho však ta perspektiva, přístup postav a pouto, které mají mezi sebou. Každý díl navíc v dobré náladě završuje písnička Natsu no Osama, která k hořkosladké atmosféře seriálu výborně sedí. Až do úplného konce seriálu bych na něj pěla jen samé ódy. Poslední díl má však jednu drobnou vadu na kráse. Nebudu nic spoilovat, ale jen řeknu, že tam jde o jistou snahu o dvojznačnost, která mi nepřišla úplně dobře zvládnutá. Vyobrazení některých událostí a sled scén zkrátka podle mě nebyly šťastně zvolené. V rámci celého seriálu to však byl pouze detail. I tak jsem se neubránila slzám (a to nejen na konci, ale i v průběhu seriálu). Tento seriál se nepochybně zařadil mezi mých TOP 10 japonských seriálů. ~(4,6★)~

Pokud jste fanoušky Hanzawy Naokiho, tak je tento film jednoznačně pro vás! Samotnou mě překvapilo, nakolik tento film navazuje na úspěch seriálu Hanzawa Naoki. Odehrává se sice v jiné realitě a s úplně jinými postavami, ale očividně byl cílený na stejnou sortu diváků. Nejde totiž pouze o to, že samotnou předlohu napsal stejný člověk (spisovatel Ikeido Jun), ale dokonce byla do hereckého obsazení vybrána většina herců, které známe právě z Hanzawy Naokiho. Masato Sakaie zde sice nenajdeme, ale jinak nás filmem provází Kagawa Teruyuki, Oikawa Mitsuhiro a mnoho dalších výborných herců, které jsme si mohli oblíbit v Hanzawovi. Tématika je taky podobná, pouze hlavní postava je charakterově hodně odlišná od Hanzawy. Ale ve výsledku má stejně dobré cíle. A příběh je skutečně velmi hutný, napínavý a vše se nám odkrývá hezky pozvolně. Konec je k zamyšlení obzvlášť pro Japonce (ale nepochybně i pro spoustu jiných lidí), jelikož naráží na otázku, zda člověk někdy nepřikládá až moc velkou důležitost práci a firmě, pro kterou pracuje, na úkor jiných součástí života včetně lidských vztahů, férového jednání vůči lidem, a vůbec lidskosti obecně. Závěr se mi proto hodně líbil a celkově musím říct, že jde nejen o příběhově a herecky kvalitní film, ale zároveň o film obsahově hodnotný. Z toho důvodu, ačkoli jsem váhala mezi 4 a 5 hvězdami, se nakonec lehounce přikláním k vyššímu hodnocení. Pokud tedy máte dlouhou chvíli při čekání na druhou sérii Hanzawy, rozhodně tento film doporučuju. (Viděno na palubě letadla společnosti Lufthansa.) ~(4,5★)~

Mám za to, že představení Čtyři dohody má obrovskou přidanou hodnotu. Nejenom, že představuje samotné "dohody", se kterými přišel autor knihy Don Miguel Ruiz, ale zachází i mnohem dál. Jaroslav Dušek z tématu dokázal vytěžit to nejlepší a z představení vytvořil doslova studnici moudrosti týkající se lidských vztahů, výchovy dítěte i odpuštění... A co víc - to vše v podstatě zábavnou metodou, kdy se člověk od srdce zasměje. Není vlastně divu, že se tohle představení drží v klubu Lávka dlouhé roky a stále si nachází své diváky. Nebo možná spíš především posluchače. Já samotná jsem se s tímto záznamem setkala nejdřív jako s audio záznamem, který mě velmi oslovil. Ostatně, slovo je na tom právě to nejdůležitější. Poté jsem se v roce 2016 představení přímo zúčastnila a udělalo mi radost, jak se očividně jeho obsah po letech stále proměňuje a není stejný. Důležitá tématika samozřejmě zůstává, ale je k nevíře, co všechno dokáže Jaroslav Dušek divákovi improvizovaně předat a jak stále přichází s novými příběhy a promluvami, které se tématiky týkají. Když divák přijde s otevřenou myslí a srdcem, nedokážu si představit, že by ho to vnitřně nezasáhlo. Mě to zasáhlo velmi a upřímně mě to dojalo. Nyní jsem měla možnost konečně vidět i původní záznam včetně videa, nejen audia. Jak říkám, vizuální stránka na tom sice není to nejdůležitější, ale ráda jsem to viděla jako celek. A co se týká obsahu, ten se neomrzí snad nikdy. Již zažité věty jako "okamžitě se uklidni" a "vrať se až budeš normální" (plus mnoho a mnoho dalšího - např. "ty jsi mé druhé já") se člověku zkrátka vryjí do paměti. Jsem hrdá na to, že takové představení vzniklo právě u nás. ~(4,5★)~

Je mi jasné, že se nejedná o film, který bych snad v životě chtěla vidět mockrát (nejsem velký příznivec válečných filmů a přiznám se, že mi svou krutostí nedělají dobře - už první scéna tohoto filmu, tj. vylodění v Normandii, mi svým autentickým naturalismem vháněla slzy do očí). Na druhou stranu ale uznávám, že Zachraňte vojína Ryana je skutečně výjimečným filmem, který má hloubku a mnoho toho vypovídá. Především se také věnuje psychologii jednotlivých postav a to mi přijde důležité. Tím spíš, že být součástí války, to je něco, co člověka zákonitě uvrhne to složitých situací, které vyžadují nějakou těžkou volbu. A ne každý je schopný se vždy zachovat "správně". Tím spíš byla zajímavá právě postava kapitána Millera (Tom Hanks), která ztělesňovala jakousi vnitřní integritu, ale přesto to byl jen obyčejný člověk, který se snažil pouze jednat, jak nejlépe dokázal. Zachraňte vojína Ryana je z těch filmů, kterým nelze upřít velkou vnitřní hodnotu a které dokážou člověka zasáhnout jak svým nepřikrášleným (co nejvíce autentickým) vyobrazením situací, tak i důrazem na lidskost. ~(4,5★)~

Dlouhé roky jsem anime seriály nesledovala a více jsem se soustředila na japonskou hranou tvorbu, protože mi přišlo, že je oproti anime tak nějak bližší realitě a reálnému zobrazovaní emocí a že má prostě obecně víc co nabídnout. Když jsem tedy po dlouhé době zasedla k anime seriálu, byla jsem zpočátku trochu skeptická. Kaleido Star obzvlášť zpočátku působí jako klasický roztomilý seriál o holce, která se rozhodne jít za svým snem, a setkává se přitom s nejrůznějšími problémy, se kterými se vyrovnává po svém a s velkou dávku humoru. Jenže tenhle seriál klame tělem - po několika dílech, které mají spíš epizodický ráz a které ještě nemusí působit nikterak výjimečně, se postupně začnou odkrývat skutečné kvality tohoto seriálu. Čím déle jsem to sledovala, tím víc se ukazovalo, že se tvůrci s touto tématikou nepotýkali jen povrchně, ale naopak velmi do hloubky. Seriál předkládá zásadní otázky ohledně toho, co to skutečně znamená být umělcem a performerem, jaká je jeho zodpovědnost vůči divákovi a publiku, jaký vztah si budovat s publikem, jaký vztah si budovat s hereckým kolegou/partnerem a co to všechno obnáší... A konečně - co obnáší stát se performerem na té nejvyšší úrovni. Z mého pohledu tento seriál dokázal pokrýt celou škálu témat a problémů, které se týkají jak tvorby představení, tak i herectví či umělecké činnosti obecně. A to říkám z pohledu někoho, kdo sám studoval hereckou školu. Tento seriál rozhodně není povrchní a naivní dětskou záležitostí, jak tady na csfd můžou napovídat některé komentáře (které možná napsali někteří, kteří viděli pouze několik prvních dílů). S postupem dílů sledujeme i vývoj hlavní postavy Sory, která sama přichází na to, co pro ní samotnou znamená kariéra, kterou si vybrala, a která se čím dál víc potýká s většími a většími překážkami (natolik, že v druhé sérii dokonce svůj sen vzdá a vrátí se k rodině do Japonska, než si uvědomí, co je pro ni skutečně důležité). První série (prvních 26 dílů) sama vrcholí něčím tak náročným, že by to mohlo napovídat, že už není kam směřovat dál, ale druhá série (díly 27-51) nás vyvede z omylu. Sora totiž na sobě jako člověk a performer pracuje dál a zjišťujeme, že má před sebou další zdánlivě nepřekovatelné bariéry, které působí velmi uvěřitelně. Věřím, že každý, kdo by se rozhodl jít životní cestou podobnou té Sory, by se potýkal s podobnými překážkami. A většina lidí by to dost možná vzdala. Jak seriál ukazuje, všechno není jen legrace, ale je třeba mít obrovské odhodlání a správný (pozitivní) vnitřní přístup. Jsem si jistá, že stejné věci jsou uplatnitelné i v reálném životě, a to i na jakoukoliv jinou kariéru, pokud člověk chce dosáhnout úspěchu. Kaleido Star beru tedy jako seriál veskrze pravdivý svými myšlenkami. Má v sobě mnoho i z jiných znamějších a novějších filmů - například myšlenka podobná titulní větě z filmu La La Land: "Here's to the fools who dream." - okolí totiž často může zrazovat ty, kteří se rozhodnou jít za svým snem, a může je nazývat "blázny". Ale jen takový "blázen", který vytrvá v tom, čemu věří, může nakonec všechny svým úspěchem překvapit. Dále se tenhle seriál věnuje i myšlence plného soustředění na činnost, kterou člověk dělá (ponoření se do činnosti) bez zbytečných pochyb a myšlenek na případný úspěch či neúspěch. V tomhle ohledu se například setkává s myšlenkou filmu Pokojný bojovník z roku 2006. Zkrátka, nestačila jsem žasnout nad tím, co všechno tento seriál zvládl v padesáti dvacetiminutových dílech obsáhnout, a nakolik mě dokázal vtáhnout. V neposlední řadě má taky na anime hodně dobře propracovanou psychologii postav, každá postava je jiná, každá má něco svého a prochází svým vlastním vývojem. I proto snad tak snadno přirostly k srdci. A mnoho mě dojalo takovým způsobem, jakým se to žádnému jinému anime nikdy nepovedlo (snad až s výjimkou některých Ghibli filmů). Stojím si proto za tím, že tohle na první pohled nenápadné anime, která se skoro ztratí ve změti mnoha jemu podobných, je ve skutečnosti skrytým skvostem. Uznávám proto svůj velký předsudek člověka, který v posledních letech zanevřel na anime - i anime může totiž svou vnitřní hodnotou předčít jiná díla. Tomuhle se to povedlo mnohonásobně. ~(4,7★)~

Svěží, delikátní a úsměvný film o dětství, dětských snech a také o vztazích v rodině. Hodně mi to padlo do noty a líbilo se mi i zasazení na Kjúšú, které jsem dokonce minulý rok sama navštívila. Ve filmu se podíváme na Kagošimu, do Fukuoky a taky částečně do Kumamota. Všechna tato místa dnes propojuje trať vysokorychlostního vlaku šinkansen, ovšem příběh filmu je zasazen do období před několika lety, kdy tam tato trať byla úplnou novinkou a právě to dokáže velkou měrou ovlivnit životy několika školáků základní školy a částečně taky životy dospělých. Pro děti z toho vznikne příležitost vydat se na cestu za "zázrakem"... Zkrátka další skvost z pera Hirokazu Koreedy. Pro mě rozhodně nezapomenutelný zážitek. ~(4,6★)~

Za mě opravdu významný seriál, který stojí za pozornost. Má totiž co říct, obzvlášť mladším lidem, ale ve skutečnosti vlastně všem bez rozdílu. Každý z nás totiž v životě dělá chyby a ne vždycky se vůči druhým chováme příkladně a s pochopením. A co hůř, ne vždy si to vůbec uvědomíme - jaký dopad můžou mít naše slova a činy na druhé. Tento seriál nám ukazuje právě ten potenciální dopad a snaží se o jakousi osvětu nás všech, abychom byli schopni žít co nejvíce empaticky vůči ostatním. To všechno navíc tento seriál sděluje napínavou a poutavou formou, včetně výborných výkonů mladých herců. Nemyslím si, že by hlavní hrdinka Hannah byla nějaká hloupá husa, i když to tak možná může působit obzvlášť z počátku seriálu a obzvlášť pokud se na to díváme jen povrchně. Je třeba si uvědomit, že na teenagera mají věci mnohem větší psychický dopad, že je vidí jaksi zveličeněji. A tudíž na ně mnohdy reaguje přehnaně. Sama si vybavuju řadu situací ze svého mladšího věku, které jsem tehdy viděla jako jakýsi srdcedrásající "nepřekonatelný" problém a dnes se tomu všemu jen směju a kroutím sama nad sebou hlavou. :) Co se pak týká konkrétně tohoto seriálu, začne to jako "slabý čajíček" běžných problémů středoškoláků, ale vyhrocuje se to do šokujících mezí, které člověka dokážou zanechat v slzách a v čirém zoufalství a lítosti. A přitom je to celé velmi autentické a podobné věci se bezpochyby dějí. Zkrátka a jednoduše, je to velmi silný seriál, který je třeba vidět. Oceňuju jeho mnohé kvality, které se mi jen potvrdily po zhlédnutí filmu o filmu "Beyond the reasons". Také mě překvapila propracovaná a uvěřitelná psychologie jednotlivých postav. Snad jediné, co mi vadilo, byl neuzavřený konec. Tohle totiž potřebovalo silnou tečku a ne otevřená vrátka do druhé série. Ale to je vše - jinak na mně seriál zanechal hluboký dojem. ~(4,5★)~

Přiznám se, že miluju filmy jako tento - takové, které zkrátka mají co říct a dokáží inspirovat k lepšímu životu. Pokojný bojovník není jen film o síle přítomného okamžiku, ale je to film o vnitřní síle člověka a o životní cestě, na které můžeme narazit na zdánlivě nepřekonatelná úskalí, ale měli bychom pamatovat, že ve skutečnosti jsou to právě ta úskalí, které nás mnohdy dokáží navést správným směrem a nakonec nikdy nejsou nepřekonatelná. Film nabízí velkou spoustu drobných mouder, které se ve výsledku propojují v jednu životní filozofii. Co mi ale udělalo o to větší radost, je fakt, že tuhle tématiku zpracovává hodně kvalitně (včetně hereckých výkonů), bez zbytečných klišé a okatého podsouvání názorů divákovi. Často mě totiž mrzí, že filmy, které mají podobná skrytá moudra, jsou mnohdy zpracované tak, že je každý sebemenší cynik šmahem odsoudí, a to je škoda. Proto jsem měla radost, že Pokojný bojovník jen stěží spadá mezi podobné béčkové filmy. Rozhodně se zařadil mezi tituly, ke kterým se vždycky ráda vrátím. ~(4,7★)~

Silný příběh, který je třeba vyprávět, aby se historie neopakovala a abychom plně docenili lidský přístup v těžkých časech, kdy je tak snadné být zmanipulován okolím. Není to však pouze příběhem samotným, ale především zpracováním a výbornými hereckými výkony - to je to, čím film vyniká a proč je vůbec tak silný. Spielberg odvedl skvělou práci, což je na filmu vidět, protože působí velmi realisticky bez zabředávání do klišé a nucené dojemnosti. Oceňuju, když je příběh vyprávěn co nejvíc přirozeně včetně toho, že ani samotná hlavní postava není stoprocentní filantrop, ale má v sobě kus sobeckosti a poživačnosti. Ve výsledku do sebe všechno krásně zapadá a přes tříhodinovou délku filmu není nic zbytečné. Dokonce i volba film natočit černobíle má své opodstatnění. Za tím vším je zkrátka vidět velká snaha dotáhnout film k dokonalosti, kde nejde o prvoplánovost (která se bohužel ve filmovém světě hodně rozmáhá), ale o vyšší cíl ukázat lidem skutečný příběh, který dokazuje, že "láska" opravdu vítězí - jak ostatně řekl i sám Spielberg v úvodu k tomuto filmu, který byl natočen k jeho 25. výročí. Jsem moc ráda, že jsem v rámci tohoto výročí měla možnost vidět Schindlerův seznam v kině na velkém plátně. ~(4,5★)~

Další velké překvapení. Čekala jsem, že druhý díl bude přece jenom slabší, ale ono ne! Ze světa arkádových her se přesouváme na internet, který ovšem opět nabízí velký prostor pro nápaditost a vtip. A naštěstí je tento prostor maximálně využitý, což mě více než potěšilo. Miluju, když si tvůrci vyhrají s různými detaily a vytěží z nich spoustu gagů. Neříkám, že by všechno bylo stoprocentní, ale zkrátka to fungovalo a užila jsem si celou tu "jízdu" filmem od začátku až do konce (včetně finálního vtípku s teaserem, který nebyl ve filmu použit... nebo byl?? :)) Co se týká námětu samotného, rozvíjí se zde tématika přátelství, která vznikla už v prvním díle - tentokrát jde o to, co vlastně skutečné přátelství obnáší, což mi přijde jako fajn téma, které je pro animák dostačující. Nemám v podstatě co filmu vytknout (i český dabing byl kvalitní - vadil mi jen hlas Veroniky Žilkové, který mi na Vanilopku neseděl... ostatní hlasy v českém znění ale zvoleny na výbornou!), takže ve výsledku nemám problém dát filmu stejné hodnocení jako prvnímu dílu. ~(4,5★)~