NinadeL

Oscarová koláž na téma ztráta panictví v Protektorátu nikdy nebyla mým filmem snů. Vždycky mě deprimovala ahistoričnost kostýmů a líčení všech těch Urbánkových, Bendových, Zelenohorských, Fialových a spol. Naprosto mimózně působí všechny ty scény z fotoateliéru, kde na pozadí zní slavný šlágr z operety Na tý louce zelený. Neckář je sice príma nezralý, Somr zase obšourník a Ježková klasicky na zabití, ale takový Protektorát zkrátka neznám a nevěřím té iluzi ani minutu a pokud do těch solitérních výstupů suverénně nakráčí Brodský s těmi svými proříšskými proslovy, je to jak z jiného filmu, který měl natočit někdo jiný a úplně jinak.

„Na tento chrám se kdysi nadávalo velmi urputně, neboť jej stavěl hýsek, který měl dosti drzosti, aby pozměnil půdorys proti pravidlu. Znali jsme tohoto stavitele a můžeme říci, že se nám líbil jakkoli byl poněkud prostopášný.“ aneb co se nám to vlastně urodilo po té, co měl Menzel za sebou Ostře sledované vlaky a nebyl nijak zvlášť nadšený, že by měl hned zase točit? Takto prakticky mimochodem se nám zrodil celkem rozkošný Vančurův přepis, který je překrásný svou bohatou češtinou, atypický v užití barvy v roce 1967 a přinášející na plátna kin čerstvé půvaby Jany Preissové, tehdy ještě Drchalové. Není to sice tak uvolněné a fajn jako Menzel ve spojení s Hrabalem, jako například v Postřižinách, ale ta moudra pronášená Brodským, Hrušínským nebo Myslíkovou jsou absolutní. To pak mohu zamhouřit oka i nad Řehákovým natrženým uchem. „Je dobře míti veselou přítelkyni, znám to. Jejich ouška a jejich tlamičky jsou malé a růžové. Pravím, že to znám, avšak čas míjí a věci se zapomínají.“

Pamatujete na první sólovku Gwen, kterou postavila na Alence? Tentokrát se stala Dorotkou z Čaroděje ze země Oz a kráčí si to ve svém novém typickém černobílém outfitu po žluté cihlové cestě. Song je chytlavý, video halucinogenní, těžko říct, kam na ty nápady se Sophie chodí.

Božský Hitch a jeho božská Tippi Hedren? Je to barevné, je to zábavné, budiž.

...a tehdy jsme se s Truffautem rozkmotřili a nepomohlo tomu ani vysvlečení Michèle Mercier pro pianistu.

Příhody prostého dívčího clowna Gelsominy a kočovného cirkusáka Zampana aneb Fellini atakuje Ceny akademie.

Film, který z rekvizity mouchy a okoralého chleba vytvořil nový ismus.

Poslední tango v Paříži patří mezi oblíbené polarizační filmy, po kterých se vždycky ukáže, jestli z vás bude mladý cinefil nebo ne. Takže dokud vám nebylo dvacet, jen se dívejte, přidejte si Saló a Zrůdy a budete mít pocit revolučně rebelujícího intelektuála. Pak vám sice dojde, že stejný příběh se opakuje každou generaci, ale nevadí. Podstatné je, že máslo není dostatečně kvalitní lubrikant.

Jméno Bernardo Bertolucci není z těch, kvůli kterým bych si sedala na zadek. Poslední tango v Paříži byla manýristická masturbace, která se snažila vychovat diváky pro anální sex, Poslední císař je vhodný film pro každého vyspělého diváka, budiž, nicméně Malý Buddha už opět cílí jen k selekci zájemců a populární otázky ve stylu "Jaký má život smysl? - Je odpovědí náboženství?" ... takže proč nechat toto všechno stranou a nechat se líně unášet letním pobytem v Toskánsku, když se jen každý touží dostat do kalhotek Liv Tyler? Konečně, proč ne. Ale tyhle namyšlené panny mě osobně nudí. Já si dávám raději dostaveníčka s takovými, jako je Rachel Weisz. ___ V počátcích české verze HBO byl tenhle film hodně fetišizován, ale i tehdy šlo více o to Toskánsko.

...Arnoštovi roli nabídl Bartoška a ten mu za to slíbil volňásek do Varů. A Marie celý film myslela seriózně, což bylo zjištění za všechny peníze.