NinadeL

S oficiálem Tříškou jsem si nikdy nerozuměla, ok, všichni víme proč se ty filmy po roce 1945 tak změnily, ale tohle je exemplární příklad toho, jak lehký námět může zakrnět. Uvědomit si, že v práci je síla, to jsme uměli už za Protektorátu. Ale tehdy jsme se nemuseli spokojit jen s těmi Vrchoty a Vostrčilovými, protože jiné eye candy tady opravdu není.

Je v tom veliký kus pravdy: "Jak je asi dámám?" - "No, asi hezky. Dvě sebou řízly ještě v kuchyni. Tři na schodech. A vostatní dělaly takovej kravál, že nás asi domácí vyhodí." Nicméně budu se muset více do toho Skružného začíst, neb s němou verzí scenario tohoto filmu má pramálo společného. Ve své době ovšem bylo daným faktem, že zde Věra Ferbasová zvítězila (viz poprémiérová Filmová tisková korespondence) a Zdeňka Baldová se rozehrála v obou svých polohách velmi hezky (například Filmové zajímavosti hovořící o vynikajících charakterisačních schopnostech). Leč chybí mi poněkud dobový pohled na kreaci Evy Gerové, která tu vyloženě zdobí, co scéna, to model, skvělý účes, pusa jako malina... což je z dnešního pohledu velmi zajímavé také proto, že šlo neplánovaně o její roli poslední. Za mě tedy ideální film z kolekce "po 15. březnu do kina jedině za zábavou".

23/23 Jedno z největších zklamání z kabelovky. #hbo

Začalo to jako průměrná teen duchařina, ale nakonec nám tu Guillermo Grillo představil poměrně zajímavý nápad. Aneb jak pořešit násilnou vraždu z roku 1920 a zároveň dodat teenagerovi dostatek sebevědomí k oslovení jeho první lásky. Vkusné, zábavné, ironické. Velmi obstojný debut. #cineargentino

Další zbytečný film z kolekce On a jeho pes. Čili bílá doga je sladké žvižátko, kino jihne při každém štěknutí, to problém není, ale vše, co se děje kolem toho pejska je tak tuctové, až běda. Snaha byla. #cineargentino

Maratónec, Hoši z Brazílie a nyní Německý lékař. Aneb vynikající kapitola ze života doktora Josefa Mengele na útěku po roce 1949. Pokusy s růstovým hormonem, experimenty na dvojčatech a skutečnost, že v roce 1960 měl před sebou ještě dalších "pěkných" 19 let na svobodě. Skvělá volba španělsko-německých dialogů a paralela s vírou k vytvoření dokonalého člověka a mechanické hračky. #cineargentino

Divoké historky se staly povinným filmem číslo jedna letošního roku. Od Cannes nebylo prakticky slyšet o ničem jiném, celé pražské/brněnské filmové léto hrálo ten zpropadený trailer před každou projekcí, i ČSFD projekce proběhla, takže dobře, rezignuju. A ono to vlastně ani nebolí, je to série historek, které zpracovávající anekdotické situace, ve kterých hlavní hrdinové ztratili nervy. Čili pointa je jasná, každý by někdy chtěl zažít pomstu na své bývalé učitelce, dopravním podniku nebo podvádějícím manželovi. Přímočarost je v dnešní době ceněna jako genialita. #cineargentino

Nejklasičtější Méliès, jen málokdo odolá. Ty měsíčňany bych nechtěla potkat ani ve snu.

Oddělit od sebe Chaplinova Kida - položku z učebnice a Chaplinova Kida - celovečerní film, to může být problém. Na druhou stranu kdo se kdy nedojmul nad herectvím malého Jackieho Coogana a půvabné Edny Purviance? Tak či onak, s Chaplinovou hudbou je možné se ke Kidovi vracet a nemít pocit znásilněné divácké svobody.

Explicitnosti a úchylárny nevadí, ale pokus o sociálně mravokárnou selanku ano. Škoda, že spouštěcím mechanizmem pro většinu úletů v dospívání je něco tak přítomného až banálního jako je rozvod rodičů.