kchaja

Ze začátku se mi jevil tento film jako vylepšená a více utříděná verze předchozího snímku. Autor jde s myšlenkami více do hloubky, snaží se spekulovanou oblast brát z širšího hlediska a nezabývá se podrobnostmi. Povedlo se mu tak utéct od konkrétních dohadů nad jedním problémem a pustil se do obecné stránky věci. Má za to můj obdiv, protože se tak odtrhl od Moorovského stylu dokumentů, kdy pouze přichází s konspirační myšlenkou a na ní hledá vhodné argumenty. Naopak, film se jeví a divákovy přijde jako učební pomůcka. Pomáhá mu vysvětlit některá fakta a konstruktivně se mu snaží vetknout svoji myšlenku. Je to vcelku zajímavý náhled na svět, ale pouze do poslední třetiny filmu, kdy se snímek snaží o něco více. Snaží se najít řešení předložených problémů (další rozdíl oproti předchozímu filmu). Bylo by stále vše v pořádku, kdyby se najednou karta neobrátila a film se nevrátil k tomu, co mi na "jedničce" vadilo nejvíce - ovlivňování skoro až nucení. Z ničeho nic se z faktů stávají rady jak proti předneseným problémům bojovat a vše je nakonec umocněno "emočním" videem, jak to bude krásné až všichni prozřou. Zjistíme že jediný důvod, proč si film dával takovou práci do nás čerpat informace bylo kvůli tomu, aby nás přesvědčil o Jeho pravdě. Ve výsledku ho jde tedy buď nenávidět nebo milovat. Opravdu nevím kam se přiřadit - za prvé jsem moc líný si daná fakta ověřit, abych v nich našel oporu v dalších názorech a za druhé závěr působí až moc ... ideologicky - dokonce i scientologická církev byla z počátku založena na technologii... Ale jinak celkové zpracování snímku je o řád výše - ztratila se chaotičnost a celý film tak získal zajímavou, starými televizními záběry oprýskanou atmosféru. Dokonce i zašuměných obrazovek ubylo a tak se na to kouká daleko lépe. O to je ale náročnější udržet pozornost nad myšlenkovými "obraty" autora.

Těchto 116 minut dokumentu je ukázková manipulace s divákem, naštěstí ale mířená na amerického občana. Z počátku se mu snaží vyvrátit jedny z nejdůležitějších životních hodnot pro to, aby ho vnutili do stavu kdy se chce zamyslet a vnímat prezentovaná fakta. Nakonec je to vše podtrhnuté monstrózním závěrem kdy je sledující skrze plátno vtrhnut přímo do dění a hraje mu k tomu vybízející hudba. Samotných záběr očí byl snad nejvíc vypovídající, protože přímý pohled do očí může v tomto kontextu znamenat snad jen jedno - mluvíme pravdu, uklidni se, nespekuluj. Nezapírám že některá fakta byl zajímavá, některá pro mě až šokující - ale tento způsob podání informací mi nevyhovuje. Konečně jsem pochopil důležitost přesných citací, aby si každý mohl ověřit správnost údajů. A také montáže komentujících osob jsou z objektivního hlediska nicneříkající - pouze mají člověka přesvědčit o tom, že když to řekla taková spousta lidí, bude na tom něco pravdy. Paradoxně zde tvůrci tedy kritizují sami sebe a používají přesně ty masmediální "cirkusové" prostředky, které tolik kritizují. Dá se jim tedy věřit? Pro mě snad jediné východisko z tohoto cirkusu polopravd nabízí odpověď na otázku: Jaký skutečný cíl předcházel vytvoření tohoto dokumentu?

Korejský válečný epos, který pro mě vynikal hlavně akčními scénami. Celkové ztvárnění bojů svojí ledabylou realističností až vyrážely dech. O to více jsem ale nesnášel srdceryvné momenty, které nepostrádali natolik známou východní patetičnost. Závěrečná scéna nad kostmi padlého bratra mi přišla až směšná. Dokonce i střih u některých z těchto scén byl dost násilný - snad se jich tvůrci snažili co nejdříve zbavit a pustit se znovu do akce. Také se snaží trochu nahlídnout do morální podstaty války, ale nedočkáme se ničeho objevného. O to víc ale překvapí, že do první půlky film ztvárňuje severokorejce jako největší zlo se vším všudy a až později se to snaží napravit pošpiněním jihokorejské strany. Ale naštěstí se v tom nakonec moc nevrtají a skončí to klasickým pohledem - válka je špatná z principu.

Oproti krátkometrážnímu snímku je tento celovečerní film velmi obyčejný. Přijde mi, že 84 minut navíc nepřineslo nic navíc - naopak původní námět udělalo nezajímavým a obyčejným. I rozkreslení postav se pustilo poněkud nudným směrem - čekal jsem něco mystičtějšího, originálního. A ona z toho vznikla romantická komedie s kopou předvídatelných charakterů a dějových schémat. A taky ta klasická hudba v pozadí se mi líbila daleko více.

Výborný horor, který vyniká hlavně v hrůzách psychologických. Zajímavý námět od Stephena Kinga byl podepřen výbornými výkony herců - hlavně Kathy Bates, která pro mě nyní obsadila druhou příčku nejhrůznějších zdravotnic (hned za Louis Fletcher :) ). Původní knihu jsem sice nečetl, ale úplně jsem z časové kompozice a výborné kamery zachytil atmosféru Kingovo románů.

Podobně jako jiné východní snímky na mě tento působil kýčovitě. Ale na rozdíl od ostatních filmů, mi přišlo že Survive Style byl postavený na kýči i po obsahové stránce. Ale ne tím způsobem, že by ztratil originalitu, ale tím že bral kýč jako východisko jednání postav. Postavy byly také ovlivněny tímto paradoxem - vytvořit nové dílo, které působí přínosně ale při bližším zkoumání samo o sobě nic nevyjadřuje. Abych byl konkrétnější - k prvnímu příběhu - jsme vrhnuti do děje, kdy manžel zabil svojí manželku. Nevíme o jeho motivaci nic, ale přesto to udělal. Po zakopání pozůstatků se dostáváme do jeho doupěte - ryzí příklad díla člověka, který je posedlý tvorbou. Ale tvorbou která nemá hlubší smysl a ta podle mě musí vyústit v kýč. A toto vypadalo jako hlavní motor života tohoto umělce. Jak tedy musí takový člověk žít? Jaká je jeho funkce v životě? :) Další příběh je také o tvůrci / tvůrkyni kýče. Tentokrát má ale přímo v popisu práce vymýšlet nesouvislé a hlavně vtipné díla. Je ale natolik zahlcena tímto posláním, že zapomíná na jiné hodnoty. Třetí příběh, nehledě na to jak nechutně na mě působil, byl ale přímo o "uživatelích" tohoto směru. Natolik zahlcení tím, co se očekává od jejich povolání že jim nezbýval čas na sebe samotné. A nyní bych přeskočil čtvrtý příběh a pustil se hned do ptačího muže. Ten byl podle mě obsahově nejzajímavější, i když také plný klišé. V celém kontext ale působí tak, že se snažil vyjádřit, jak je společností vnímaný člověk, který se vychýlí z těchto standardů. A nakonec čtvrtý příběh, který snad svojí otázkou "What's your function in life" všechny příběhy spojuje. Samozřejmě že tento film je zajímavý hlavně pro formu a efekt, takže si sám říkám, jestli není blbost v tom hledat takovéto hlubší smysly. Ale celkově to na mě působilo velice rozporuplně ... Jaký by byl smysl života tvůrců, pokud by natáčely filmy jenom pro efekt ;)

Když jsem film sehnal, čekal jsem od něj další film na téma - odtrhni se od společnosti, buď originální a pusť se vlastní cestou. Ne že by toto nesplnil ale to, že je založen na skutečné události, zkušenostech a pohledu reálného člověka mu dodává další hloubku. Tvůrci se tak mohli oprostit od klasických požadavků na filmy podobného ražení. Vznikl tak ojedinělý film, který má vlastní poetiku. Poetiku skoro až beatnickou, díky které hlavnímu představiteli opravdu uvěříte jeho pocity a volby. V průběhu filmu poznáváte různé části informací a pomalu také zjišťujete příběh Chritsophera McCandlesse. Celek je rozdělen do jednotlivých kapitol podle etap uvědomění hlavního hrdiny. Mezitím zjišťujeme co se dělo v magickém autobuse. Tato částečně retrospektivní forma vyprávění mě daleko víc dostala do děje a výborně jsem se sžil s postavou. O to víc na mě zapůsobil samotný závěr filmu. Přes všechnu šťastnou náhodu, která ho na cestách doprovázela když sám sebe hledal, je závěr o to víc kontrastní. Jeden z mála filmů, u kterých jsem koukal jak na závěrečné titulky jak přitlučený, přičemž mi myšlenky a pocity nekontrolovatelně vířily hlavou.

Oproti seriálu celý tento film staví pouze na prolamování dogmat. Zatímco v každém dílu seriálu si vezmou tvůrci na paškál jeden konkrétní problém americké společnosti, pro celý film tahle šablona nestačí. Musí si tak dopomáhat tím, že je zde extrémní koncentrace vulgárního a záchodového humoru - satira je tak utpena v moři vulgarit. Seriál miluju, ale tenhle snímek mi přišel jako zdlouhavá méně povedená epizoda. Ale myslím, že je to také dost způsobený českým dabingem (bohužel jsem nesehnal originální znění), který z komerčních důvodů přidává South Parku daleko sprostější feeling oproti originálu. Už jenom kvůli tomu že dabéři hlavní čtveřice zní jak vychlastaní dlaždiči.

Já mám na retro filmy z předválečných dob prostě slabost. Hlavně co se hudby týče - v tom mě tento snímek uspokojil vrchovatě :) Ale co se ostatního týče, tak to bylo trochu schématické možná až klišé (hlavně přeslazený závěr) ale vcelku se na to dívat dalo. A také mě překvapil Lee Pace...

Zajímavý námět, ale na mé gusto velmi divně zpracovaný. Nezapírám, že měli některé scény nezaměnitelnou poetiku, ale spíše to občas přecházelo v kýč. Hlavně jsem nemohl vystát efekt sekaného obrazu (nevím jak jinak nazvat) který byl použit tak nějak hala bala. Ale i přesto film stojí shlédnout jenom kvůli Norah Jones, která na to, že je hlavně zpěvačka docela překvapila...