Jaccobos

Mám rád filmy podle knižní předlohy, připadají mi promyšlenější, bohatší a takové "vyzrálé", jako by na ně tvůrci měli více času. Lovec draků rozhodně mezi tyto filmy patří. Příběh je zajímavý (asi především pro mě jako Evropana) už svým zasazením do zcela jiného světa. A nemyslím tím teď svět muslimský, mám na mysli revoluci, boje, násilí, zničenou zemi, emigraci...První část rozehrává tento příběh plný "reálného života" s jeho radostmi, kompromisy i útrapami. Rozehrává ho v prachu Kábulu, kde Amir, syn bohatého podnikatele čte Hasanovi, synovi sluhy v jejich domě, příběhy. Vztah Amira k otci je poněkud zvláštní (Amir ví, že by ho otec chtěl mít takového, jako je on sám - statečného, přímého). Amir toho ale není schopen, a proto, když násilník Asef napadne jeho přítele Hasana a Amir všechno vidí, nebrání ho. Další soužití s Hasanem dostává trhlinu. Hasanův vztah k Amirovi se nemění (je pořád nekonečně věrný), ale Amir už dál nedokáže žít s pohledem na Hasana, který mu připomíná jeho zbabělost. Amir nastrojí krádež hodinek a svede to na Hasana. Hasan nechce Amirovi ublížit, a tak, když se ho Amirův otec ptá, jestli kradl (což považuje za podstatu všecho hříchu) odpovídá, že ano, aby chránil Amira. Hasan po tomto incidentu odchází z domu. Přichází rok 1978 a s ním Sovětská armáda - Amir s otcem emigrují do Ameriky. Amir dospěje, najde si krásnou ženu a vychází mu kniha. V ten moment zazvoní telefon a volá ho zpět do Kábulu, místa, na které chtěl zapomenout. Hlas v telefonu říká: "There is a way to be good again..." Vzpomínky se vracejí, staré jizvy otvírají. Svědomí opět promluvilo, Hasan je mrtvý, ale jeho syn stále žije a umožnňuje Amirovi smíření. Film ilustruje dojemný příběh věrného přátelství, zrady, války a šance na odpuštění. Film je mistrně natočen, herci (především dětští herci) předvádějí výkony pro mě zatím ojedinělé. Je to film po všech stránkách uvěřitelný a jako takový, vás vtáhne do děje a prožijete příběh lovců draků...

Dávám 5*. Hned vysvětlím, proč jsem této zdánlivě "uslintané békovině" pomohl nahoru... Co má film za úkol? Nic. Je to jenom příběh. Když si pustíte "romanťák" nečekejte překvapivé úskoky nebo vypjaté akční scény. Ovšem něco se přece jenom musí očekávat. Já se dočkal scén tak dokonale zahráných a natočených, že zůstává rozum stát. Ovšem kdyby slova v těchto scénách nedávala smysl, asi by to byl jen další americký "slaďák", ale i slova jsou smysluplná a krásná. Ve filmu lze postřehnout několik životních témat: Odpuštění, lásky a boření sociálních rozdílů :) Slovo působivý není zde dost silné.

Ještě v žádném jiném filmu sem neviděl tak dobře zachycenou opravdovou lásku... Toto je film, který chci vidět znovu.

Noo... jsem nadšen. Pro mě rozhodně nejlepší film, co se týče zobrazení lidské duše a jejích skrytých problémů (Pravda - píšu tento koment těsně po shlédnutí, což ve mě vyvolává možná nepřiměřené emoce, ale ted se mi nezdá...) Je zde přesně zachyceno to, co mě fasicinuje na životě a přitahuje k psychologii. Copak může dát někdo míň než 5* ? Vždyť je to tak úžasně zajímavé! :) Moc se mi líbil celý scénář i skvělé herecké výkony. Všechny charaktery - Robin Williams jako psycholog "taťka", který usměrňuje Willa na to podstatné v životě, dokáže mu ukázat, jakých otázek se bojí a co chce dělat v budoucnu - profesor matematiky Stellan Skarsgård, Matt "Will" Damon a dokonce i Ben Affleck ! Všichni do jednoho perfektně čitelní a dokonale hrající své role. Možná, že to není zase tak odlišné drama od ostatních, ale díky terapeutické interpretaci je vše čitelnějčí, aniž by to ubralo na půvabu této lahůdky. Dnes je opravdu dobře ...

Odpovědi nejsou důležité ...

Zakouřená atmosféra od doutníků, úcta, rodinná hrdost a respekt. Nejlepší přívlastek, který mě k tomuto legendárnímu filmu napadá je STYLOVÝ. Temný klarinet a drnkající mandolína na pozadí celého filmu dokreslují temné doby vlády mafiánských famiglií. Film se velmi věrně drží (úžasné) knižní předlohy. Don Marlon Brando a Don Al pacino s consigliorim Robertem Duvallem jsou přesně takoví, jaké jsem si je představoval v knize (asi je to tím, jak dokonale jsou popsáni). Všechna čest Mariu Puzovi a Francis Ford Coppolovi. Sono cosa nostra >>tohle je naše věc. Svůj svět si budeme spravovat sami, protože je to náš svět, cosa nostra

Al pacino v celé své kráse (hrůze).

Jakmile sem otevřel stránku Sybil (2007) na csfd, řekl sem si, jak strašně nedoceněný je to snímek ! Opravdu 61 % ? Vážně jenom 142 shlédnutí ? Můžu s jistotou tvrdit, že jde o jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl a zaslouží si být v první 100. Jde zde o skutečné zázraky, co se týče herectví, scénáře, výběru hudby... Většinou je mi ukazatelem hodnocení filmu kvalita prožívání, které u mě film vyvolává. U Sybil to bylo velmi silné - myslím si, že to bylo právě kvůli opravdovosti, se kterou k filmu tvůrci přistoupili. PS: Napadla mě u toho taková věc... že vlastně všechny ty osobnosti v příběhu měli nějaké zaměření, nějaký úkol, který pro Sybil plnili - jestli náhodou i některým nám "zdravým" lidem nechybí některá z osobností, abychom byli celiství...

Super hudba (Mein Gorilla), absurdita a napětí do poslední chvíle (bude zastřelen?), dokonalá komedie (Jaroslav Dušek), zoufalství obou manželů, když nemohou (ale musí) mít dítě.. To všechno naleznete v dokonalé syntéze zasazené do "doby přehmatů a unáhlých řešení" v podání Jana Hřebejka. Mohu bez nadsázky říct, že jde o jeho nejlepší film - a nejlepší český film vůbec. Film nezůstane ležet v kaluži sentimentality, jako většina filmů s Hittlerovskou tématikou, ale má šťávu, napětí, ironii a vtip.

Je to velice velice zajímavý film. Moc mě zaujalo téma "více realit" a touhy vrátit se do nich, to Nolan zobrazil bravurně a myslím, že kdo někdy zavítal do "jiného světa" (knižní příběh, online hry, atd.) rozumí Počátku velice dobře. Po druhém shlédnutí si asi uvědomuji lépe hlavní myšlenku filmu a že je to vlastně velmi originální příběh o lidské duši. O tom, že život potřebuje končit a o tom, co je důležité. Také zde byla krásná Cobbova snaha věc dotáhnout. Mluvím o tom, když jsme si v jednom okamžiku jisti tím, že něco existuje - vždyť to reálně zažíváme - můžeme procházet životem dál a objevujeme jiné reality - i v nich musíme čelit oné skutečnosti, ale tam už není reálná - věříme-li ale, že reálná byla v okamžiku, kdy jsme to zažívali a cítili, můžeme dosáhnout v životě stálosti a nějakého smysluplného kontinua. Není to jen tento film, protože to zažíváme i my. Zkuste si vzpomenout, kde vaše realita začala? ...