mau

Deštivá noční Bombaj. Jednota místa, času a děje. Muž a žena odlišného původu, ale podobného osudu. Jeden druhého zachrání způsobem, jakým by to nikdo jiný nedokázal. Něžná romance s napínavou krimi zápletkou a několika povinnými tanečně-hudebními výstupy.

Nejpatetičtější a nejsmutnější filmový milostný trojúhelník. Jakože ever.

Nasyceno obrovským smutkem a tragikou aktuálnosti. Nesmírně silný zážitek, jehož působivost umocňuje melancholický hudební doprovod.

Rok 2013 přinesl několik skvělých a přitom velmi různorodých kinoudálostí. Vybírat mezi fascinací Velkou nádherou a Rychle a zběsile 6 je úsměvné. Obojí je dechberoucí, jen každé ze zcela jiných důvodů. Před půlnocí Richarda Linklatera neohromuje spektakulární akcí ani neexhibuje filmařskou dovedností. Působivost tohoto snímku spočívá v přesvědčivosti, jakou úsporný styl umožňuje rozvinout zdánlivě všední etudu jednoho manželství. Sto minut se divákovi dostává pod kůži analýza partnerských vztahů. Naléhavě, pravdivě, vášnivě i melancholicky, ale bez patosu či kýče. Nejsilnější zážitky zůstávají v hlavě dlouhé měsíce, vracíte se k nim a znovu a znovu je promýšlíte a vlastně donekonečna vstřebáváte. A přesně takovou nesmazatelnou stopu Před půlnocí zanechá. http://fanmovie.cz/filmove-novinky/pred-pulnoci-before-midnight-otevrena-zpoved-bilancujiciho-manzelskeho-paru-recenze/

Nezapomenutelný iniciační zážitek. Skvělý soundtrack a pár obrazů, které vám už navždycky zůstanou..

Nejmonumentálnější jugoslávský partyzánský film, tříhodinový opus, dokumentuje události Čtvrté německé ofenzivy roku 1943 na území nynější Bosny a Hercegoviny. Díky nebezpečnému manévru na řece Neretvě přelstí partyzáni nepřítele a donutí jej stáhnout se do zálohy. Spektakulární podívaná staví na nepřetržité záplavě bitevní vřavy, dramatických a tragických situacích i zástupu jugoslávské herecké elity, kterou doplňují hvězdy zahraniční. Mezi nimi vynikají Yul Brynner v roli jugoslávského ženisty a Franco Nero jako italský důstojník sympatizující s partyzány. Postava Tita zde nevystupuje. Budoucí maršál je přítomen pouze jako neotřesitelná autorita, autor písemných rozkazů, které jsou „svaté“. S patosem zobrazené hrdinství partyzánů čelících technické i početní přesile vzbuzuje obdiv a respekt. Muži a ženy bojují za ideály, svobodu a revoluci a v nelehké situaci s sebou převážejí i tisíce raněných. Přes četné ztráty se jugoslávský lid vydává na cestu ke svobodě. Režisér Veljko Bulajić natočil o sedm let dříve další slavný partyzánský velkofilm, Kozaru.

Rámec vyprávění tvoří zpověď bývalého kněze, který mladšímu kolegovi vypráví svůj životní příběh. Ve svém nejnovějším snímku se Vinko Brešan vrací ke svému klasickému schématu: uzavřenému prostoru malého města, kde sleduje příběhy několika postav. Zápletka se točí kolem začínajícího kněze, který společně s trafikantem a lékárníkem naruší užívání spolehlivé antikoncepce. Neplánovaná těhotenství zvýší porodnost, počet svateb i turistiku, ale situace se vymkne z rukou a původní vtipně rozehraná komedie se postupně mění v drama a tragická rozuzlení seberou divákovi úsměv ze rtů definitivně. Věčně skvělý Krešimir Mikić představuje další ze svých znepokojivě ambivalentních postav.

Šestnáctiletá Vesna je krásná dívka, která chodí výrazně namalovaná a vyzývavě oblečená. Čas tráví s partou kamarádů na večírcích a diskotékách, ponocuje, experimentuje s drogami a snaží se sbalit drsného a násilného Đoleho. Její postoj k sexu je šokující. Dívka nemá žádné zábrany. Přizpůsobuje se přáním svého partnera, která často vedou k ponižujícím a zraňujícím střetnutím. Nesmírně sugestivní snímek je radikálně přímým vhledem do několika týdnů v životě dospívající dívky, jejíž osud jako by zastupoval celou generaci, jejímž největším vzorem je zpěvačka Ceca. Narace je omezena na postavu Vesny, která navíc kontinuálně natáčí dění kolem sebe na kameru mobilního telefonu, čímž zesiluje účinek především sexuálně explicitních scén. Málokdy však vyprávění dovolí nahlédnout do dívčina subjektivního prožívání. Nikdy si nejsme jisti, zda má Đoleho opravdu ráda, nebo ho jen využívá k uspokojení svých sexuálních tužeb. Doma je otrávená, svými rodiči pravděpodobně opovrhuje. Její citlivou povahu snad poznáme v náznacích: při vzpomínání na dětství, v obavě o otcovo zdraví či při návštěvě dětského domova. V této scéně, kdy Vesna působí jako vnímavá, křehká dívka, zřejmě s hrdinkou nejvíce sympatizujeme. Pro zbytek stopáže je vyhrazena spíše lítost. (Jeden z nejsilnějších filmových zážitků poslední doby!)

Tenhle film mi po hrozně dlouhou dobu unikal, ale dnes jsem pro něj našla, myslím, velmi vhodný okamžik.. Zřejmě i díky tomu, že reflektuje některá má osobní rozpoložení, byl pro mě nesmírně silným zážitkem...

Srpen 1949, Bukurešť. Nicoleta (Ploae) je jako členka demokratické strany zatčena a uvězněna. Podstupuje kruté výslechy a mučení, vyšetřovatelé ji chtějí donutit, aby udala své kolegy. Hrdinčina vůle je málem podlomena, ale podaří se jí najít sílu a odhodlání ve víře v Boha, která jí pomůže čelit těžké situaci, ve které se ocitla. Z vyšetřovací cely je převezena do ženské věznice, kde mezi spoluvězeňkyněmi nachází přátelství i spřízněné postoje k víře. S desítkami dalších žen je později přeřazena na stavbu průplavu mezi Dunajem a Černým mořem, kde ženy plní fyzicky velmi náročnou, ale i nebezpečnou práci. Nakonec je po čtyřech letech propuštěna. Především díky své víře si po celou dobu uchová naději, sílu i lid-skou důstojnost, je oporou ostatním ženám, se kterými sdílí podobný osud. Psychologický snímek se výrazně zaměřuje na vnitřní prožitky hlavní hrdinky, dotýká se především křesťan-ské víry a důležité okamžiky či předměty spojené s hrdinčinou vírou– nalezení víry, motiv popsání stěn cely žalmy, slavení Velikonoc, získání Bible, apod. jsou ve filmu výrazně akcentovány. S hrdinkou prožíváme také beznaděj vězně zavřeného, pozorovaného a manipulova-ného v malé cele. Název snímku odkazuje k citátu muže, který svým literárním dílem nejvý-razněji reflektoval zážitky politického vězně – Alexandr Solženicyn vyjádřil, že pro něj věze-ní bylo (paradoxně?) zároveň přínosné, stejně tak Nicoleta v závěru přichází se silným prohlá-šením, že nikdy nebyla tak blízko Bohu jako během doby, kdy byla vězněna. Komorní snímek se soustřeďuje především na hlavní představitelku, která se ke svému příběhu vrací hlasem staré ženy a jejíž vyprávění o pobytu ve vězení se mísí s flashbacky z dětství a především z období bezprostředně předcházejícímu zatčení. Voiceover popisuje probíhající události i subjektivní pocity, prožitky a myšlenky hlavní hrdinky v době pobytu ve vězení, ale vyjadřuje i zpětné hodnocení těchto vlastně již dávno minulých událostí. Stylově se dílo blíží spíše dokumentárnímu filmu, kamera pracuje hodně s detailními záběry hlavy či tváře hlavní hrdinky, barevné ladění obrazu do tmavých, především hnědých či šedých tónů vystihuje nehostinné, stísněné a neradostné prostředí vězení a pracovního tábora, ve kterém se příběh odehrává. Za pomoci minimálních výrazových prostředků je přitom dosaženo silného filmového zážitku, přestože průběh pobytu ve věznění působí poněkud schematicky. „Popisná“ rovina zachycují-cí události ve vězení je ovšem rozšířeno popisovanými subjektivními pocity a duchovním prožíváním hrdinky.