Mlle

Účinnější než meduňkový čaj či ukolébavka. Trailer vyvolával obavu, že mě film naštve. Nebo dokonce, že vykreslením bezbřehé lidské hlouposti přivodí silnější emoce, vhodný snad také coby instruktážní snímek pro světové proti-euroamerické teroristy bez rozdílu vyznání. Nic takového se nestalo. Ze všech emocí jediná přítomná byla nuda. Film patří mezi mnohé, které zbavují sex veškeré erotiky, a tak z něj činí celkem nezáživnou asexuální podívanou. Podobně film nakládá i s ostatními předměty soudobé lidské touhy - drogy, peníze, prestiž, majetek - ze všeho je nudný spotřebitelský artikl, který nedokáže vzbudit motivaci. Jediné, čím by tak film mohl naštvat, je jeho neobyčejná stopáž. Ale protože při něm možná spokojeně usnete, nejspíš mu to nebudete mít za zlé. Herecké výkony nejsou vůbec špatné, jen se skoro nechce věřit, že tak obrovská parta lidí tak dlouhý snímek dobrovolně natáčela bez velkých dávek ve filmu všudypřítomného kokainu. Jazyk filmu je omezený, ale to je problém americké angličtiny obecně. Po řemeslné stránce je to jistě dobrý film, avšak neuvěřitelně zbytečný. Kdosi tu zmínil Scorseseho snahu zkopírovat výsledný dojem Formanova Larryho Flinta. Ač z ničeho takového Scorseseho nepodezírám, Larrymu Flintovi nesahá nic v tomto filmu ani po kotníky.

Pozoruhodné, silné drama o vyspělé dětské duši. Skromný, ale výjimečně hluboký příběh mimořádného chlapce, který ke svým odvážným činům nepotřebuje frajerská gesta ani členství v snobských protiněmeckých organizacích. Jedná sám za sebe a tam, kde se cítí užitečný. Čestně, ze svého srdce, bez publika a se schopností mlčet, která za války zachraňuje životy. Malý Michael se nejprve z chlapecké touhy po dobrodružství odhodlá pomáhat anglickému letci, který se po pádu letadla skrývá v lesích za městečkem. Sled válečných událostí jej ale nepromění v chvástavého playboe pyšného na účast v hrdinském příběhu, ale v "muže" činu se srdcem na pravém místě. Postupuje šlechetně, ale na svůj věk i překvapivě vyspěle a racionálně. Musí se přitom vyrovnat se smrtí vlastního otce, jež je Němci zastřelen právě za skrývání "Michaelova" Angličana, o němž sám ale paradoxně ani od Michaela nic neví. Chytrý Michael nakonec prokoukne lest svého strýce a dokáže se rozumně rozhodnout i v nezvyklé situaci. Věrohodnost děje podporuje jeho prosté ztvárnění a také realistická psychologizace postav, která se obejde bez černobílého vidění, bez výčitek, bez patosu a často i bez zbytečných slov. Herecký výkon Martijna Lakemeiera v hlavní roli je pro film naprosto zásadní devizou. Pro mě osobně nezvykle upřímný a ryzí filmový zážitek. Jen doufám, že při natáčení filmu bylo pamatováno na dobré zacházení se zvířaty a kůň, který je zastřelen, když si při útěku zlomí nohu, se během natáčení i po něm těšil dobrému zdraví!

Překvapilo mě, že tento francouzský film je hodnocený výše než americká Enigma. Rozhodně za to nestojí. Herecké výkony občas připomínají typické české neherce, školácky jsou zpracované i jednotlivé dialogy. Doufám, že se někdo (jiný) v budoucnu konečně tematicky ujme jiného než striktně židovského (solidní Uprising) nebo komunistického odboje v době války. Film činí zajímavým snad jen téma samotné, postava zrádkyně v podání Déborah Francois a zdařilý výkon Sophie Marceau i Moritze Bleibtreu. Vše ostatní je na úrovni večerní televizní zábavy a nemá cenu to blíže komentovat.

Enigma je taková moje slabost. Je to dobře odvedené řemeslo, leč vpodstatě průměrný film. Ale je to špionážní (mé oblíbené téma) film o II. světové válce (má oblíbená doba). K tomu navíc brýlatá Kate Winslet rafinovaně zvedající obočí jako snaživá úřednice na stopě velkého odhalení. Špionážní kombinatorika je někdy až zbytečně složitá, jako když je detektivku potřeba naplnit důvěryhodným obratem ve vyšetřování i za cenu divákova neporozumění. Vztahové situace zůstávají naopak na půl cesty chyceny v pasti stereotypu. Jakoby blonďatá Claire byla až příliš blonďatá a matematik Thomas až příliš nesvéprávný. Je pravda, že tak lukrativní téma mohlo ve filmu zazářit výrazněji. Přesto se k němu ráda vracím, pro jeho příjemnou atmosféru. Bohužel, většině filmů z II. světové války let vládnou koncentráky.

Jaký typ člověka bych musela být, aby mě oslovil tento film? Pedantský puntičkář, který vytahuje ze sekretáře složku za složkou, aby zkontroloval, jsou-li správně abecedně seřazeny? Trpělivost, jakou vyžaduje tento snímek od diváka, překračuje hranice, které jsem mu ochotna obětovat. Spousta zdvořilostních frází na všech stranách zastřešuje nudnou osobní pouť. A kabátek pro to všechno je příliš formální. Těžko uvěřit, že s dostupnými prostředky vypadl tento film z americké produkce v roce 2006. Naopak lehko uvěřit, že s americkými představami o II. světové válce žije právě v USA tolik popíračů holokaustu. Všechno je to jak sešítek s nalinkovanou školní osnovou, která má nakonec naštěstí i svůj konec.

Člověk nemusí být žádná citlivka na to, aby se z toho všeho (nejen) euroamerického pokrytectví jednou za čas nepozvracel. Tento film nabízí onu ne zrovna vzácnou příležitost. Už začátek nevěstí nic dobrého. Scéna, v níž se máme dozvědět, jak jsou afričtí vesničani mírumilovní a z posledního se snaží, aby jejich hodné děti mohly chodit do skvělých evropských škol. Idylka jak od Martina Friče. Pak přijedou dva náklaďáky plné hřmotných banditů a už se africké realitě dostáváme trochu víc pod kůži. Boj dobra a zla, žádné z nich ale nikdo nereprezenetuje. Ach Leo, ano. Trochu pompéznosti do toho umírání (jako vždy doslova). Koho jiného najmout na roli všemohoucího frajera, který zemře. Je v tom skvělý, i když jeho patos působí občas komicky. Těžko k filmu zaujmout nějaké stanovisko. Je to taková celkem poetická a místy filozofická hra základních instinktů. Asi tak jako vyretušovaná obálka časopisu GQ ;) Černobílý svět je jednoduchý a je ideálním prostředím pro výměnu několika granátů a střel. Střílečka je zpestřena dojemnými záběry, například dvou "bratrů v triku" běžících přes most při západu Slunce, nesmí chybět ani zvuk peruánské flétničky (Svěráku, díváš se?). Dobro se pojí se zlem, aby se z ústřední dvojice stali soudruzi na život a na smrt, a hlavně na diamant. Potácíme se od jednoho naaranžovaného prostoru pro boj o "svědomí" k druhému - tak nějak v duchu Škvoreckého - hlavně ten patos podat lidově, aby se prodával. (jako děvka). Stejně jako ve známém vtipu o žárovkách se můžeme ptát, kolik lidí musí zemřít, aby někdo ze země vyhrabal kus šutru. V tom ovšem film reflektuje realitu. Čím více se přibližujeme k závěru filmu, tím se jeho kvalita zlepšuje. Vpodstatě lze říci, že jakmile se Leo s Djimonem vydají na cestu, lze mluvit o určitém spádu a vývoji. Konec je prediktabilní, to mě ale zase tak nepobouřilo. Celé je to prázdné nákladné aranžmá, kdyby však jen několik málo lidí přivedl film k tomu, aby si o špinavé práci otroků v diamantových dolech zjistili něco více, je vše odpuštěno - a za to jsou i mé dvě hvězdičky.

Tento film vyžaduje trochu trpělivosti. Hlavně vydržet první polovinu. Potom to celkem stojí za to. Přestože ... nevyléčitelná nemoc některého z hlavních protagonistů je pro film obvykle slabým a těžko zvladatelným námětem. Není divu. Tohle je velmi intimní a už vůbec samotný pokus o sdílení, dokonce prostřednictvím tak masového média jako je film, nemůže než vyznít vždy trochu naprázdno. Každý takový film má v sobě notnou dávku jalového klišé, liší se pak jeho porcí. Přesto... jsou tu momenty, které stojí za to vidět, a zní tu úvahy, které není od věci slyšet. Čtveřice "přátel" (no spíš než ti nejlepší přátelé jsou to lidé, kteří se tak nějak ocitli v Jimově životě), plní Jimovi s rakovinou poslední přání a doprovází ho na výlet do zátoky mimo civilizaci. Jeho poslední přání. Vydáni sobě napospas mimo civilizaci prožívají krušné i veselé chvilky, na kterých toho většinou zase tolik zajímavého není - asi tak, jako kdyby někdo natočil váš soukromý výlet na Karlštejn. Vstříc smrti se nevyhnou vzájemné upřímnosti, a tak se na plátně odehrává pro tyto momenty typická hlubinná kolektivní psychoterapie. Naštěstí není přehnaně patetická, byť se film dojemnému sladkobolu zcela nevyhne, a sem tam tu zazní i něco britsky vtipného. Film končí happy endem, Jim zemře, tak jak si přál, a o tom, že by eutanázie měla už být dávno legální, snad po shlédnutí filmu nemůže být pochyb. Herecky excelují Benedict Cumberbatch a Tom Burke. Na závěr jedno varování - pro lidi, kteří doprovázeli někoho z blízkých s rakovinou na cestě ke smrti, je tu pár docela nepříjemných scén.

Brilantní série, výjimečné herecké výkony. Mé seznámení s Benedictem Cumberbatchem, jehož hereckému umění jsem zcela propadla. Vynikající výkon Adelaide Clemens, které je prostor k vyjádření doposud dopřáván spíše v béčkovějších titulech. Dílo dává vyniknout střetu dvou morálně odlišných epoch, které potkává přímo na jejich rozhraní. Nevím o filmovém zpracování, které by tento dějinný přerod vylíčilo věrohodněji, nebo ho vůbec pojalo za hlavní téma. Záměr tvůrců se setkává se stoprocentní odezvou - film je výzvou k uvědomění si proměny kulturního prizmatu, z něhož plyne i naše chování a naše názory. Ty považujeme za samozřejmé a někteří z nás bez vědomí kontinuity a vývoje jejich kulturního kontextu skrze ně bez skrupulí rázně hodnotí svět. Tím se vyjma řady omylů dopouští velkého hříchu sami na sobě. Film si všímá nutnosti osobního vkladu a schopnosti zaujmout vlastní postoj k událostem i lidem, a ukazuje výhodu takového přístupu - namátkou skvělá scéna v zákopech, kdy "donucen" okolnostmi Christopher Tietjens (Benedict Cumberbatch) automaticky přejímá velení. Film je také o schopnosti společenské adaptace jedince, samozřejmě (a ne zrovna málo) o lásce a tak nějak zhruba o tom, v co dokáže vnější okolnosti transformovat láska upřímná a jak to dopadá, když jde jen o rozmar. A blond vlasy Benedicta C. jsou fakt good :)

Nemohla jsem se rozhodnout, zda je zpomalení tempa v duchu 70. let příjemné či otravné. Je-li pro film výhodou, a naplňuje ho autentičností, nebo jej naopak sráží k zemi, když tam, kde lze očekávat spád či alespoň náznak výzvy k psychologickému přehodnocení, nabízí houževnatě a trpělivě, znovu a znovu, navzdory divákově škemrání, jen nutnost vnořit se až do morku kostí do nepružných reálií socialistického městečka. A také do černobílého uvažování - dobrá vs. špatná strana. Ve skutečnosti jde ve filmu opravdu jen o vcítění se do dobových kulis, a tudy do společenského prizmatu tíživosti doby. Příběh sám o sobě je tak lapidární a zřejmý, že překvapit - ani nabídnout příležitost k hlubším úvahám - nemůže. Tak dejme tomu, že tuto roli nakonec plní slušně. Kdybych se dopustila chyby a srovnávala, musela bych ho po boku takových, jako byl Životy těch druhých, zapřít. Ale když dva dělají totéž, není to totéž. Zcela na odpis nakonec určitě není, a Nina Hoss je dobrá herečka :)

Velký filmový kýč. Jeden z největších důkazů kultury pseudohumanistického, na efekt vypočítaného a zcela populistického falsu, která nás v České republice pronásleduje na každém kroku. Kultury, která se výrazně přičinila na tom, že právě zde komunismus ve své nechutné konzumní formě tak utěšěně vzkvétal, a která se stejně tak nyní podílí na rozkrádání "svobodného" státu za doprovodu zvučných a silných masarykovských hesel. Kultury, která do značné míry osvětluje naši ideovou spřízněnost s churchillovskou, post-churchillovskou a obamovskou či obecně americkou filozofií, jež nachází oblibu a následovníky i v některých dalších zemích svého globálně koloniálního vlivu (zejména v Číně, kde konzumní komunismus ne náhodou poskytuje velmi obdobné výchozí podmínky). Tato myšlenková podobnost umožňuje pochopit i nadšené přijetí Koljy americkými diváky, a mám na mysli opravdu nadšené americké diváky - udělení Oscara je rutinní politika, o kvalitě ani oblibě filmu nakonec nevypovídá. Typický člověk oslavovaný v Čechách musí být neschopný, průměrný, pomalu chápající a nepříliš samostatný. Je-li (neúspěšný) děvkař nebo má mentální vadu hraničící s psychickým onemocněním, ještě lépe. Musí mít rád svou pohodu, peníze a alkohol, musí se samozřejmostí přejímat průměrné názory či názory svého okolí, nesmí být aktivní, o nic mimo lidově akceptovatelný průměr by se neměl zajímat a neměl by toužit po uplatnění talentu či přemýšlet o tom, jak zlepšit cokoli kromě svého auta či domu. Ze všeho by měl obviňovat režim (stát, politiky, zaměstnavatele... ). Musí se zbůhdarma protloukat životem jako Oblomov a každým svým činem zároveň se zamženýma očima žádat o odpuštění, aby se stejně průměrných, zbytečných a "neúmyslně" bezohledných činů mohl dopouštět hned v další minutě, či v nové situaci. Svěrák, vrcholný vývěsní štít této kultury maskovaného zla nám zde stejně jako jinde přikládá revolver k spánku a křičí: soucit nebo život! Bylo by hezké smět doufat, že směšné myšlenky zemřou se směšným dědou a jeho generací, Česká republika však v tomto směru zatím mnoho nadějí nedává.