DaViD´82

Finální akt nemá oporu v předchozím dění; fungoval by nemlich shodně jako samostatná půlhodinová povídka "co kdyby". Přes dvě hodiny jde tedy o blbinu beze směru a slepenec zbytečných vatózních scén, které... Jsou natolik vypiplané, vtipné, pointované, holdy vzdávající, skvěle zahrané a dobově zasazené, div si až jeden nestýská, že jich není ještě o pěkných pár více; jakkoli jich samozřejmě mělo naopak být o pěkných pár méně. A kdyby to bylo méně "od milovníka Hollywoodu Tarantina pro milovníka Hollywoodu Tarantina" a především více soudržné, pak bych odcházel z kina spokojen bez výhrad.

Dokumentární minisérie, kterou byste dle názvu a traileru či znělky mohli (oprávněně) odepsat jako další standardní prvoplánovou oslavu fotbalu; však to znáte, takových se vždy před Mistrovstvím světa vyrojí (nejen "by FIFA") habaděj. No, zdání však pro jednou klame. A to pořádně. Tohle se má k fotbalovým dokumentům asi jako nejmenovaný čtvrtletník pro fotbalovou kulturu vůči Deníku Sport či magazínům Hattrick a Pro Football. Je to tedy sice oslava síly fotbalu (a i na nemalé emoce dojde), ale zcela jinou optikou a zcela jinak. Každá epizoda je samostatný cca hodinu dlouhý dokument; jednou o roli fotbalu (potažmo Liverpoolu) ve Rwandě při/po genocidě, poté v Japonsku po tsunami skrze ženský nároďák, o outsiderech, co oproti předpokladům šokují svět, pak je zde epizoda o islandském zázraku či o Messim. Ta má asi nejblíže tomu, co by od toho jeden na základě zavádějícího traileru či otřesné znělky čekal. Ovšem i tak umí řádně překvapit. Produkční hodnoty jsou velkoformátové, tohle by se neztratilo ani na plátnech kin. Zádrhelem je však hudba, která je v některých momentech (povětšinou uvozující dronové záběry) tak neadekvátně monumentální či naopak tklivá, že to až vyloženě ruší. Poté ruší i momenty, kdy někdo vzpomíná na zásadní zápas; a k tomu jsou i jeho "jakože reakce na vývoj zápasu" (chytání za hlavu za stavu při inkasovaném gólu apod.). Jde o nedůstojně laciné sentimentální záblesky. A pak je zde ještě jedna podpásovka; pokud se zpovídá doktor, tak je v chirurgickém mundúru, pokud průvodce po safari, tak je v uniformě apod. Důvod to nemá žádný. Ve finále však to nejlepší co o tom lze napsat je, že je to natolik fascinující a plné silných příběhů, až to funguje samo o sobě; i kdybyste fotbal rádi vůbec neměli.

Není to tak svěží jako jednička, vtipné a našlapané jako dvojka, ani emotivní jako trojka. Našlo si to však svou vlastní notu, na kterou to hraje natolik umně, že... Že nelze než prohlásit, že Pixar se svou nejlepší sérií loučí s nebývalou ctí i kvalitou. A je to o to úctyhodnější, že tak v rámci téže série činí již podruhé a přitom se neopakuje. Výtka směřuje snad jedině k tomu, že s výjimkou Woodyho je původní osazenstvo sice přítomno, ale ani ne tak na druhé jako spíše třetí koleji. To už by pomalu bylo lépe, kdyby tam vůbec nebylo.

Spin-off, který mohl udělat úkrok stranou a celou sérii z přepálených CGI eskapád, kde se mrhá nesporným testasteronovým potenciálem, "uzemnit" v méně přepálené poctivé chlapácké akci, kde by se špičkovala ústřední dvojice, která má mezi sebou funkční "dude bro" chemii. Vyloženě se nabízel blockbusterový jakože Tango a Cash. Výsledkem je ovšem biják s kyborgy, transformers motorkami, programovatelnými viry, ještě přepálenějšími "zelené plátno to za Rocka se Stathamem jistí" scénami, Spectre/Hydrou a přepálenou stopáží. Tohle je trojka G.I. Joe více než co jiného. A navrch dvojice, kterou tvůrci nechají škorpit se v jedné "mám větší koule než ty" poloze celý film čili, ať již je to zpočátku (infantilně) vtipné jak chce, tak se to během více než dvou hodin spolehlivě přejí. Přesto to má několik solidních momentů, pár náběhů na guilty pleasure scény a především v první polovině to odsýpá. Než se to dobře na hodinu zazdí v Rusku a na Samoe.

Esence sterility. (pře)Nádherná. A naprosto zbytečná. Zajímalo by mě v čem spočívala Favreauova úloha jakožto režiséra. Nemohlo to být více než v rozeslání dvou hromadných mailů; jednom na herce "pusťte si Lvího krále a namluvte/nazpívejte to samé" a druhém na ty tisícovky nádeníků za renderujícími počítači "pusťte si Lvího krále, odpusťe si emoce v tvářích a jinak udělejte za pomoci CGI nemlich to samé a za pár let mi nasdílejte výsledek". Tady není byť jen snítko invence, žádná interpretace a o klidně jen jednom jediném nápadu z vlastní hlavy si můžeme nechat tak akorát zdát. Na druhou stranu pozlátko je to natolik opojné a původní látka/hudba natolik nosná, že když už na to musíte s ratolestmi, tak aspoň nejde o úplnou ztrátu času.

Karlík a továrna na maškarní.

Meta narativní mockument, který bez ladu i skladu překládá tu lepší a tu horší nápady. Potenciál v tom nesporně je, ale chtělo to dotáhnout. Podobný formát sedne spíše suchému britskému humoru než tomuto zpracování, ale i toto v těch lepších momentech umí být sympaticky bizarní. Škoda že v těch horších je to prostě jen nesympaticky debilní.

Nikdo po Ajovi nechtěl hnedka Čelisti krokodýlích filmů, ale... Tenhle kočkopes, který není ani dostatečně vážný a napínavý, aby mohl fungovat, ehm ehm, "seriózně", ovšem zároveň není ani dostatečně nablblý a přepálený, aby fungoval alespoň v guilty pleasure rovině (takových momentů je, bohužel, naprosté minimum), není ničím jiným než stokrát viděnou žánrovou tuctovkou bez náboje, nápadu a adrenalinu.

Limonáda léta 2019. Poctivá bezinková; žádný koncentrát. Svlaží, osvěží a vypaří se stejně rychle jako byla na ex vypita.

"Every lie we tell incurs a debt to the truth. Sooner or later that debt is paid." Jedna z těch dějinných událostí, o které si myslíte "že víte", ale vlastně nevíte, ani když máte nakrásně načtenou Alexijevičovou a nakoukanou Nultou hodinu. O Černobylu by šlo napsat/vychválit mnohé (ne-li vše); od procedurálního zaměření přes horrorovou stylizaci, filmové zpracování, nenucení herců k nechtěně směšné "jakože východní" dikci až po dopad na znalosti i emoce. To jak tvůrci kombinují žánry, se vzděláváním, varováním, podtexty i vzdáváním holdů, to nemá obdoby v kinoprodukci ani quality TV. To jak... No, zmiňoval jsem již, že by šlo napsat/vychválit mnohé. Ovšem není důvod, jelikož výsledkem je zážitek, který se zadře pod kůži a jen tak ho z hlavy nedostanete. Prostě nikoli 5/5 ale 15 000/3,6.