Gastovski

Filmu by velmi prospělo, kdyby z hlediska humoru radikálně přitlačil na pilu. Příběhově to totiž není žádná sláva a nebýt Harrisona Forda a jeho supr hlášek či xichtů, nebylo by se čemu smát.

Nebýt rodičů, tak bych se po filmu vůbec nescháněl, což bych hodně prohloupil. Krásné přírodní scenerie, více než příjemné herecké obsazení se kterým jsem cítil každou útrapu i radost a povedený soundtrack. Ve srovnání s Bílým peklem volím Útěk ze Sibiře všema deseti.

Můj nejočekávanější film roku 2011 přinesl mírně řečeno zklamání. Počáteční scéna byla opravdu majstrštyk, aby ne - na chmurné deštivé scény s patřičným hudebním podbarvením je Snyder fakt machr. Potom tu máme pakárnu/bordel a bujnou dívčí fantazii. A fantazie je fajn: vizuální lahody, zpomalovačky, vyvražďovačky, ať už živočišné, mechanické či zombie. Ale jak konstatoval jednou Homer: pak jsem musel čelit té stupidní realitě. Vše co se točilo kolem ústavu mě vůbec nebavilo, ač jsem se snažil najít to správné nadšení pro věc. Holky byly fajn (na pohled), ale to je tak jediné plus. Chtělo by to aspoň nějakou charizmatickou bordelmamá, O. Isaac, který připomínal spíše aristokrata z dob Rakouska-Uherska mi tu vůbec neseděl. Film svůj především zábavný účel splnil, ovšem abych se opravdu dobře bavil, mělo se to celé odehrávat ve fantazii Babydoll. 60%

Film detailně mapuje události a osobnosti, které měli se 14. únorem 1929 co dočinění. Bohužel u osobností to je paradoxně na škodu, protože v záplavě všech těch mafiánských jmen jsem se začal zanedlouho topit. A casting se dle mého názoru moc nepovedl. Jason Robards se pro roli Capona vyloženě nehodil - není mu ani vzdáleně podobný a i jeho vystupování mi nevonělo. Průměr.

Po skvělé jedničce a velké natěšenosti přišla ledová sprcha. Takovou, s prominutím chujárnu, jsem opravdu nečekal. Utahané, dějově opravdu imbecilní a na rozdíl od jedničky i strašně zahrané. I můj oblíbenec Yun-Fat Chow mi zde byl krajně nesympatický. Akce je ve filmu opravdu minimum a když už, tak strašně (víc než v Hard Boiled) přehnaná. Slabé 2*

Čekal jsem řežbu, kde mladá holka láme vazy po desítkách a kosí vojáky po stovkách. Ze začátku to skutečně vypadalo slibně (výcvik v divočině, tajná základna). Ovšem zlom přišel ve chvíli, kdy Hanička potká určitě tu nejsuprovější rodinku na Zemi a cestuje s nimi po Evropě. Tím pádem byl skoro celý film zabit. Stal se velmi nudným, sterilním a občas silně nelogickým. Až posledních 20 minut se začíná něco dít. Jedna hvězda za začátek a jedna za slušně vybrané záporáky - hlavně ten blonďák, který vypadal jak Fitzcarraldo.

Když je Yun-Fat Chow pod taktovkou někoho z Hongkongu, většinou hraje hustý týpky a akce a dynamika nebere konce. Ale jak je v USA, tak z něj udělaj čestnýho měkkýho hovňouse, kde jdou padouši po krku jeho rodině kdesi v Tramtárii a kterej se věčně tahá s holkou sice hezkou na pohled, ale za cenu nejvyšší - tuny klišé. Přestřelky však ujdou.

Tak trochu humusový hegeš, jehož umělecké či filozofické stránky jsem zřejmě přehlédl.

Při sledování jsem se vrátil do dětských let, kdy jsme to sledovali s kámošema ještě v monotónním dabingu. To byly časy. Dnes už Slimáci vyzní docela směšně, ale s trochou nostalgie v srdci se s nimi dá příjemně zamáznout nudné odpoledne. 3,5*

What is your function in life? Sám nevím, co bych odpověděl. Přemýšlel jsem po prvním projekci a ani po druhé projekci neznám odpověď. Zato otázek je hodně. Tento vizuálně stylový a v každém záběru pestrý klenot si mě okamžitě získal. Souhlasím, že jde o velmi bizarní směsici příběhů a ještě bizarnějších postav, ale když ono je vše tak dokonalé - dá se říci naprosto strhující. Aby ne, když se vzájemně konfrontují zabiják manželky, která se neustále vrací, aby mu dala lekci, tři zlodějíčci, jež během loupeže hrají karty, slepičí táta, co zkouší vzlétnout, londýnský zabiják a jeho tlumočník, kteří se každého ptají na jeho funkci v životě a trhlá reportérka, jejíž neskutečné reklamy a humor se dá označit za nemocný. Právě ji jsem si nejvíce oblíbil, protože její humor (od všech nadřízených i podřízených brán jako nemocný), jsem sdílel s ní a můj (asi nemocný) smysl pro humor byl patřičně ukojen. Z hudebního hlediska také veliká spokojenost a závěrečnou scénu s V. Jonesem, brokolicí a osudovou větou prosím zarámovat. 1500. hodnocený film