Vinterberg splácal pár různých drobných nápadů, motivů a vztahových komplikací v jeden lehce zašmodrchaný příběh. Výsledek? Ničím překvapivý, zatraceně málo legrační a ke konci i nudný snímek sotva za tři hvězdy.
Narozdíl od Antichrista, u kterého jsem se bál a raději se na něj snažil rychle zapomenout, Melancholia především rezonuje ještě dlouhou dobu po jejím zhlédnutí. I proto je filmem, s jehož opakovanou projekcí by se mělo nakládat opatrně. Zvláště u druhé kapitoly člověk nikdy neví, s jakými pocity ji opětovně přijme. Což nelze tvrdit o skvělé kapitole první, která spolehlivě funguje jako z oka vypadená klasice Festen – ovšem s komediální a sci-fi příměsí navíc. Melancholia is coming. Enjoy it while it lasts.
Lepší než samotná kniha. Je až neuvěřitelné, jak velký přesah Tarkovskij už tak dosti mnohoznačnému románu přidal. Závěrečný odlet ze Solarisu mě pokaždé odrovná a leč vždy si jej vysvětluji jinak, nikdy jsem nic nepochopil.
Psychopatická báseň o frustraci ze všeho kolem i uvnitř, vřící anarchistický patos v podobě neřízené agrese, pro níž existuje opodstatněný důvod. Marná touha po porozumění a bující zloba z vlastní nezařaditelnosti se snadno mění v šílenství s příchodem spasitele. Nebeský prožitek.
Kdo má zájem dvě hodiny sledovat dvě toporné herečky, poslouchat jejich otřesnou angličtinu, mezi souložemi nuzně rozkrývat jakási "tajemství" jejich životů a tvářit se, že to celé nesmrdí kýčem, nechť. Faktem je, že Medemovy filmy vyžadují zejména kvůli absenci jakýchkoli náznaků cynismu určité divákovo rozpoložení, tady si ho však nedovedu představit.
Průměrné krimi, kde se Nikolaj Kaas alias drogový dealer "Kniven" snaží drsnějšími metodami dokázat, že léta seděl nevinnej. Dnes už detektiv ve výslužbě Varg Veum si nedokáže připustit, že naletěl těm, kteří to na Knivena tenkrát hodili.
V mládí býval Lucky Kunene gaunerem. Pak ale zjistil, že zas tak moc zlý není, a dal se na poctivost. Docela dlouho to fungovalo, jenomže zločin okolo něj ho opět přinutil jednat na vlastní pěst. V klubech se ale pořád choval slušně a za drinky normálně zaplatil. Hodně si hleděl rodiny a tradičních hodnot, nesnášel dealery a děvky. V jeho "neziskové organizaci", kde pomáhal chudým a bílým bral a černým dával, se vypracoval až na hlavní hvězdu večerních zpráv... Fandil jsem mu. Škoda jen toho malinko zbrklejšího konce, čekal jsem, že na to vyzraje o trochu víc.
Existuje nespočet mnohem lepších žánrovek, přestože tato je poctivě staromilská a hraje v ní Christopher Walken. Tady se neustále vedou řeči o důležitých lidech – o postavách, které se pak objeví na scéně a mají mít patrně nějaký význam, dokud je nezabije výbuch jejich auta a tak to pokračuje až do konce. Je tu ten hlavní klaun, kterej si věří natolik zřejmě proto, že dokáže dát pěknou ránu; pak jeho jakejsi kámoš a občas se objeví policajt s vepřovou hlavou nebo Walken, ale jinak příběh vůbec nedrží pohromadě a celé je to 'akorát podle té skutečné události'.
Pozitivně laděná ani komedie ani drama, kde se příliš mnoho zajímavého neděje. Konání postav navíc působí lehce neopodstatněně a v případě manželky je dokonce v rozporu s jejím původním charakterem. Neurazí, fanouška může i potěšit, Nikolaj má ale určitě na víc.
Takže si to shrňme (komentář vše vyzrazuje): Hlavní hrdina Nicklas coby nadaný mladík bohužel trpí typickým druhem frustrace – a zřejmě to není náhoda, že jediným jeho kamarádem je zrovna šikanovaný jedinec. Tomu se nedaří splácet dluhy zlé a drsné (a zároveň i trochu křehké) dívce šéfující tříčlenné školní komando. Takže klišé a klasika, dál ale pozor. Samozřejmě dochází k určitému konfliktu, který ovšem zcela postrádá logiku [domnělou vinu nese šikanovaný jedinec, jelikož jiná postava pro tento účel není k dispozici], a po němž Nicklas končí s explicitně rozdupanou hlavou v rygólu. Druhý den nicméně normálně přijde do školy, nikdo ho však nevidí a neslyší. Pro divákovo potěšení se tedy nechává srazit dvěma auty a přejet kamionem, nefunguje ani brokovnice. Následky jeho činů existují pouze naoko!!! Ve formě jakéhosi hmotného ducha tak sleduje svou matku, sleduje kamaráda a školní komando, bloumá a zuří. Jednoho dne se poštolka ve velké rychlosti čelně potká s oknem jeho pokojíčku. Spolu s hlavním hrdinou po jejím dojemném skonu zjišťujeme, že jeho tělo dosud v lesích nezemřelo. Vyšetřující kriminalista ovšem spolehlivě ignoruje všechny způsoby, jak případ rozumně řešit! Takže se zatím dozvídáme, že brutalita a vzdor mladé gangsterky pochází z neutěšené rodinné situace a že vlastně zabíjet nechtěla. Dostáváme se do fáze, kdy se poloduchu Nicklasovi podaří sblížit se s duševnem své brutální vražedkyně. Policajti pak přece jenom začali být trochu dotěrní, a tak slečna nakonec dodriftuje na ruční brzdu do nemocnice k Nicklasovu bezvládnému tělu, aby mu vyhozením pojistek pomohla odebrat se z tohoto světa. Romantická hudba do titulků na konci.
Johnovi trochu šplouchá na maják a s pomocí svých halucinací se právě chystá si to uvědomit. Škoda že je divák vždy o krok před ním a všechno se děje celkem podle očekávání. Přesto stojí za vidění.
Napoprvé mě to nesemlelo. Film se nesnaží o jakoukoli transparentnost mentálního úpadku postav, a tak divák pořád dokola sleduje ty samé činnosti a věci, kterým se rodina ve třech po sobě jdoucích letech věnuje. Samozřejmě se jedná o úmysl, který obstojně navozuje chladnou atmosféru znudění nad vlastním buržoazně nesmyslným způsobem života. Zoufalost a pocit bezvýchodnosti se však nedostavuje, studie partnerského vztahu a rodinné krize rovněž. Závěr nepovažuju za legitimní - to bychom se mohli do Austrálie odstěhovat rovnou skoro všichni. Pokud bych se přiklonil k interpretaci, že divák je v prvních dvou třetinách filmu stavěn do role nicnetušícího pozorovatele (například jako prarodiče), poslední část chce diváka akorát co nejvíc šokovat. Haneke odmítá cokoli vysvětlovat, striktně se drží své manipulace a nakonec udeří.
Moje komentáře
Retreat (2011)
A Vám se ten film, pane Murphy, jako líbil..?
Perfect Sense (2011)
To jako že hmat je nejvíc?!
Jeden musí z kola ven (2011)
Katastrofálně jsem se v tom nezorientoval. Takhle ale přece ne.
Sám ve stěně (2009)
A dolů to leze jak?
Vyměřený čas (2011)
Jsem si jistý, že bych dal odpad! Andrew Nicol už nikdy.
Věc: Počátek (2011)
Zvláštní že Věc vysílá téměř totožný signál jako loď Icarus 1 :-)
Když se muž vrací domů (2007)
Vinterberg splácal pár různých drobných nápadů, motivů a vztahových komplikací v jeden lehce zašmodrchaný příběh. Výsledek? Ničím překvapivý, zatraceně málo legrační a ke konci i nudný snímek sotva za tři hvězdy.
Melancholia (2011)
Narozdíl od Antichrista, u kterého jsem se bál a raději se na něj snažil rychle zapomenout, Melancholia především rezonuje ještě dlouhou dobu po jejím zhlédnutí. I proto je filmem, s jehož opakovanou projekcí by se mělo nakládat opatrně. Zvláště u druhé kapitoly člověk nikdy neví, s jakými pocity ji opětovně přijme. Což nelze tvrdit o skvělé kapitole první, která spolehlivě funguje jako z oka vypadená klasice Festen – ovšem s komediální a sci-fi příměsí navíc. Melancholia is coming. Enjoy it while it lasts.
Solaris (1972)
Lepší než samotná kniha. Je až neuvěřitelné, jak velký přesah Tarkovskij už tak dosti mnohoznačnému románu přidal. Závěrečný odlet ze Solarisu mě pokaždé odrovná a leč vždy si jej vysvětluji jinak, nikdy jsem nic nepochopil.
Náš den přijde (2010)
Psychopatická báseň o frustraci ze všeho kolem i uvnitř, vřící anarchistický patos v podobě neřízené agrese, pro níž existuje opodstatněný důvod. Marná touha po porozumění a bující zloba z vlastní nezařaditelnosti se snadno mění v šílenství s příchodem spasitele. Nebeský prožitek.
Habitación en Roma (2010)
Kdo má zájem dvě hodiny sledovat dvě toporné herečky, poslouchat jejich otřesnou angličtinu, mezi souložemi nuzně rozkrývat jakási "tajemství" jejich životů a tvářit se, že to celé nesmrdí kýčem, nechť. Faktem je, že Medemovy filmy vyžadují zejména kvůli absenci jakýchkoli náznaků cynismu určité divákovo rozpoložení, tady si ho však nedovedu představit.
Obhájce (2011)
Twas so cool I nearly shit my pants man.
Skrytý (2009)
Kristoffer Joner ze sebe ždímá to nejlepší zrovna v tom nejhorším, co jsem s ním viděl.
Varg Veum - Skriften på veggen (2010)
Průměrné krimi, kde se Nikolaj Kaas alias drogový dealer "Kniven" snaží drsnějšími metodami dokázat, že léta seděl nevinnej. Dnes už detektiv ve výslužbě Varg Veum si nedokáže připustit, že naletěl těm, kteří to na Knivena tenkrát hodili.
V Číně jedí psy 2 (2002)
Vydařenější než jednička. A dost vtipné. To kdysi bývaly časy, kdy měl ještě Kim Bodnia hodně co hrát, a hrál to dobře!
Jerusalema (2008)
V mládí býval Lucky Kunene gaunerem. Pak ale zjistil, že zas tak moc zlý není, a dal se na poctivost. Docela dlouho to fungovalo, jenomže zločin okolo něj ho opět přinutil jednat na vlastní pěst. V klubech se ale pořád choval slušně a za drinky normálně zaplatil. Hodně si hleděl rodiny a tradičních hodnot, nesnášel dealery a děvky. V jeho "neziskové organizaci", kde pomáhal chudým a bílým bral a černým dával, se vypracoval až na hlavní hvězdu večerních zpráv... Fandil jsem mu. Škoda jen toho malinko zbrklejšího konce, čekal jsem, že na to vyzraje o trochu víc.
Sejmout zabijáka (2011)
Existuje nespočet mnohem lepších žánrovek, přestože tato je poctivě staromilská a hraje v ní Christopher Walken. Tady se neustále vedou řeči o důležitých lidech – o postavách, které se pak objeví na scéně a mají mít patrně nějaký význam, dokud je nezabije výbuch jejich auta a tak to pokračuje až do konce. Je tu ten hlavní klaun, kterej si věří natolik zřejmě proto, že dokáže dát pěknou ránu; pak jeho jakejsi kámoš a občas se objeví policajt s vepřovou hlavou nebo Walken, ale jinak příběh vůbec nedrží pohromadě a celé je to 'akorát podle té skutečné události'.
Terapeut (2010)
Pozitivně laděná ani komedie ani drama, kde se příliš mnoho zajímavého neděje. Konání postav navíc působí lehce neopodstatněně a v případě manželky je dokonce v rozporu s jejím původním charakterem. Neurazí, fanouška může i potěšit, Nikolaj má ale určitě na víc.
Senna (2010)
Pro fanoušky F1 bych rozhodně doporučil delší verzi. Sám jsem zhlédl tu kratší a mám pocit, že to určitě mohlo být obšírnější.
Osynlige, Den (2002)
odpad!Takže si to shrňme (komentář vše vyzrazuje): Hlavní hrdina Nicklas coby nadaný mladík bohužel trpí typickým druhem frustrace – a zřejmě to není náhoda, že jediným jeho kamarádem je zrovna šikanovaný jedinec. Tomu se nedaří splácet dluhy zlé a drsné (a zároveň i trochu křehké) dívce šéfující tříčlenné školní komando. Takže klišé a klasika, dál ale pozor. Samozřejmě dochází k určitému konfliktu, který ovšem zcela postrádá logiku [domnělou vinu nese šikanovaný jedinec, jelikož jiná postava pro tento účel není k dispozici], a po němž Nicklas končí s explicitně rozdupanou hlavou v rygólu. Druhý den nicméně normálně přijde do školy, nikdo ho však nevidí a neslyší. Pro divákovo potěšení se tedy nechává srazit dvěma auty a přejet kamionem, nefunguje ani brokovnice. Následky jeho činů existují pouze naoko!!! Ve formě jakéhosi hmotného ducha tak sleduje svou matku, sleduje kamaráda a školní komando, bloumá a zuří. Jednoho dne se poštolka ve velké rychlosti čelně potká s oknem jeho pokojíčku. Spolu s hlavním hrdinou po jejím dojemném skonu zjišťujeme, že jeho tělo dosud v lesích nezemřelo. Vyšetřující kriminalista ovšem spolehlivě ignoruje všechny způsoby, jak případ rozumně řešit! Takže se zatím dozvídáme, že brutalita a vzdor mladé gangsterky pochází z neutěšené rodinné situace a že vlastně zabíjet nechtěla. Dostáváme se do fáze, kdy se poloduchu Nicklasovi podaří sblížit se s duševnem své brutální vražedkyně. Policajti pak přece jenom začali být trochu dotěrní, a tak slečna nakonec dodriftuje na ruční brzdu do nemocnice k Nicklasovu bezvládnému tělu, aby mu vyhozením pojistek pomohla odebrat se z tohoto světa. Romantická hudba do titulků na konci.
Nebezpečná známost (2005)
Johnovi trochu šplouchá na maják a s pomocí svých halucinací se právě chystá si to uvědomit. Škoda že je divák vždy o krok před ním a všechno se děje celkem podle očekávání. Přesto stojí za vidění.
Until the Light Takes Us (2008)
Někdo to teda špatně pochopil, nebo co?
Rychlý běžec (2001)
odpad!Pozor, nejedná se o film! Nedá se na to vůbec dívat.
Vychladlá stopa (2006)
Pardon, ale maximálně tři hvězdičky, ostatní nechápu. Celé je to jak z laciného televizního seriálu.
Justice: Křížem krážem vesmírem (video film) (2008)
odpad!Kluci jeli na tour a dělali tam blbosti! WOW. A smysl tohoto videa?!
Černá kniha (2006)
Posledních zhruba čtyřicet minut už bylo opravdu nad rámec veškeré únosnosti. Jako lepší alternativu doporučuji tohle.
Sedmý kontinent (1989)
Napoprvé mě to nesemlelo. Film se nesnaží o jakoukoli transparentnost mentálního úpadku postav, a tak divák pořád dokola sleduje ty samé činnosti a věci, kterým se rodina ve třech po sobě jdoucích letech věnuje. Samozřejmě se jedná o úmysl, který obstojně navozuje chladnou atmosféru znudění nad vlastním buržoazně nesmyslným způsobem života. Zoufalost a pocit bezvýchodnosti se však nedostavuje, studie partnerského vztahu a rodinné krize rovněž. Závěr nepovažuju za legitimní - to bychom se mohli do Austrálie odstěhovat rovnou skoro všichni. Pokud bych se přiklonil k interpretaci, že divák je v prvních dvou třetinách filmu stavěn do role nicnetušícího pozorovatele (například jako prarodiče), poslední část chce diváka akorát co nejvíc šokovat. Haneke odmítá cokoli vysvětlovat, striktně se drží své manipulace a nakonec udeří.
Správci osudu (2011)
odpad!Absolutně směšné. Totální břídilství. Nechápu, jak tohle může dneska ještě někoho zaujmout. Dick se obrací v hrobě.
Insidious (2010)
O bezmála třicet let starší Poltergeist předčí tuto sprostou a blbou vykrádačku ve všech směrech.
Ojos de Julia, Los (2010)
Fetišistická telenovela.