Flakotaso

Úplná špička to není, zejména pokusy o metaforické zauzlování příběhu (čemuž se logicky podřizuje i chování postav) v poslední třetině jsou oproti předchozímu docela ryzímu realismu poněkud křečovité. Ale je tam mnoho výtečných dílčích věcí. Zejména fantasticky břitká a přitom jemná kamera dává filmu drajv a je radost se na to dívat. Hlavní herečka velmi dobrá (ta špína a zanedbanost je uvěřitelná) mě ale spíš fascinovala ta malá holka, její filmová sestra, která v 10ti (?) letech vypadá na 50. Jo, a "zklamání" diváckého očekávání ohledně tanečního konkurzu bylo právě ve své snaze ukázat opačné vyvrcholení než v ostatních podobných filmech docela průhledné - mám ostatně pocit, že tam celá taneční linie byla jenom kvůli tomu.

Kafka by se asi neměl vůbec adaptovat do filmové podoby. Vše už je obsaženo v původním díle, nelze nic dodat. Haneke to sice ví a respektuje to, což je chvályhodné. Na druhou stranu, "dodává" už jenom tím, že text převádí do obrazů, postavám dává tváře...má to smysl? Asi nemá, je to boj s větrnými mlýny. Ale pokud se pokusím oprostit od Kafky, svoje kouzlo i kvalitu to má, líp to asi ani nešlo a nedá se říci, že by mi něco vyloženě těžce vadilo. Snad pojetí a herecké ztvárnění Frídy (i když přiznávám, že jsem se docela často netrpělivě ošíval a kontroloval čas, což se mi u Hanekeho stalo poprvé). Pokud se neoprostím a budu srovnávat, chybí tomu hodně - od zlověstného pnutí v pozadí až po specifický kafkovský humor...ale to jsem zase na začátku, něco se prostě na plátno převést nedá, haneke nehaneke. Velice podobně dopadl o 30 let dřív Schlöndorff se Zmatky chovance Törlesse od Musila.

aneb proč posedl amok pana E.

Ten film zachycuje realitu překvapivě dobře - nekonečné množství bezduchých keců, rádobyproblémů a piva vidí a slyší člověk všude kolem sebe. A kromě toho je to i výborně "hladce" natočené a ozvučené.

Na rok 1957 neskutečně ostré a potměšilé vůči dobovým nešvarům. Opravdu hodně daleko za hranicemi běžné a povolené komunální satiry. A navíc věci, na které se dnes v českém filmu zapomíná (a nebo kašle a nebo už to nikdo neumí) - pečlivá práce s drobnými detaily, ať už jsou to gesta, pohyby, dialogy, rekvizity a vůbec celé rozzáběrování.

Velmi neambiciózní a obyčejný snímek, snažící se vysokou míru realismu (ze kterého vybočuje snad jenom zbytečně vyhrocená scéna na balkóně) - dalo by se říci evropský art ve své nejsušší podobě. Přesto se na to dívá dobře, hlavní i vedlejší postavy fungují a má to i jakýsi drobný přesah. Zaujme několik nenápadných narážek na EU. A hezky se tam pracuje s rekvizitami (váza, mlýnek). Sympatický film, který rád lehce nadhodnotím.

Obdivuhodné je, jak je Matišičův scénář, při vší své složitosti sofistikovaný a v rámci možností daného žánru relativně realistický. Něco takového u nás prostě nikdo napsat neumí, takový Epstein nebo Jarchovský se na tohle můžou dívat jenom z velké dálky. Kromě scénáře stojí za pozornost zejména fantastický výkon Alena Liveriče, který je ve své roli válečným osudem zničeného rockera naprosto přesný a když začne procítěně zpívat četnické (srbské) písně, ztrátu otce, syna, manželky, nohou a nakonec i národní identity mu lze beze zbytku věřit a logicky pak vypadá i jeho závěrečný čin, který by v jiném filmu působil pravděpodobně velice samoúčelně.

Docela film podle mého gusta - mám rád tenhle koncept omezeného času a jednotného prostoru, tentokrát jedna noc a jeden byt. Omerzu výborně navozuje atmosféru zimní noci a informace nechává záměrně vyplynout jakoby mimoděk a jejich dořečení není důležité. Atmosféře pomáhá i skvělá Milotova kamera, která i ve zdánlivě banálním bytovém prostoru dokáže tvořit zajímavé kompozice. Herci dobře vybraní, bavil mě hlavně jeden z těch chlapců, Vojtěch Machuta. Pojarovi medvědi taky potěšili. Scénář sice pochopitelně občas drhne, ale mnohem méně, než jsem po zkušenostech s FAMU filmy očekával. A i když se může zdát, že je to bez pointy, poslední slova a poslední záběr to naopak hezky a smysluplně uzavřou.

Obrovské překvapení. To, že Nichols je talentovaný chlapík jsem po jeho Take Shelter věděl, ale že až takhle...Mud je jednoduše krásný, zcela vtahující film. Přitom natočený až téměř starosvětsky klasickým hutným stylem, kde není místo pro narativní hrátky a samoúčelné režijní frajeřinky (takhle nějak by dnes mohli točit američtí mistři přelomu 50.a 60.let), ale důležitější je fungující jednoduchý příběh, robustní a řemeslně zvládnutý styl a uvěřitelné pnutí mezi postavami. Jenom škoda té závěrečné přestřelky, kdyby se celá věc odbyla jedním, dvěma výstřely, bylo by to pro film lepší. I tak je Mud společně s Gravitací a Nespoutaným Djangem zdaleka to nejkvalitnější, co loni za velkou louží vzniklo.

No tohle. Soderbergha jako režiséra vůbec nemám rád a navíc ve spojitosti s tématem jsem čekal slabý a otravný film, ale tohle mě překvapivě hodně bavilo. Příběh sice tisíckrát viděný a nemá čím překvapit, ale Soderberghovi tady stejně šlo spíše o dokonalé naplnění škatulky životopisného filmu se všemi jeho proprietami, což se povedlo. Velmi suverénně a stylově natočené i zahrané, montážní scény s hudebním podmazem skvělé. Ale nejlepší byl Rob Lowe, vždy když se jeho hlava objevila v záběru, tak jsem chytal záchvat smíchu :). Jenom ten konec s létajícím Douglasem byl už fakt trošku over the top.