Konec jasnovidce
Komedie / Krátkometrážní
Československo, 1957, 24 min
Režie:
Vladimír Svitáček, Ján RoháčHudba:
Jiří ŠlitrHrají:
Miloš Kopecký, Jiřina Bohdalová, Josef Kemr, František Filipovský, Vladimír Menšík, Miroslav Horníček, Josef Hlinomaz, Jana Werichová, Anna Gabrielová, Dagmar Kmínková, Božena Fixová, Jiří Sehnal, Ota Motyčka, Stella Zázvorková, Ivo Palec, Bedřich Zelenka, František Závěta, Lubomír Bryg, Lubomír Kostelka, Marie Rosůlková, Ota Žebrák, Věra Chytilová, Milka Balek-BrodskáObsah
-
Soukromý jasnovidec Mathias Scibolini řádně a k plné spokojenosti klientů vykonává své povolání. Když pak dojde k začlenění jasnovidců do komunálního podniku, věští dál pod svým občanským jménem Matěj Šibolín. Rozbují se administrativa, věštecké služby jsou lajdácké a spokojenost klientů klesá. Po pracovní době je ale možno zajít do jasnovidcova bytu, kde je všechno, jak bývalo dříve. (oficiální text distributora)
Soukromý jasnovidec Mathias Scibolini řádně a k plné spokojenosti klientů vykonává své povolání. Když pak dojde k začlenění jasnovidců do komunálního podniku, věští dál pod svým občanským jménem Matěj Šibolín. Rozbují se administrativa, věštecké služby jsou lajdácké a spokojenost klientů klesá. Po pracovní době je ale možno zajít do jasnovidcova bytu, kde je všechno, jak bývalo dříve. Komentáře uživatelů k filmu (11)
-
Oskar
Víceméně anekdotický příběh o jasnovidci, zapojeném do socialistického pracovního procesu. Během ledabylých věšteb sedí v montérkách na stole, pojídá svačinu a odbavuje frontu, jako by k němu přijížděla na páse. Ale po pracovní době melouchaří doma v poctivé, stylově tajemné věštírně... Dvojice Svitáček a Roháč byla tak okouzlena možností filmovat, že do té banální historky vrazila neuvěřitelné množství nápadů a velkých herců v úplně titěrných rolích. Výsledek, kdy obyčejná komunální satira vypadá krásně a fričovsky precizně, soudruhy zaskočil natolik, že ho preventivně na pět let zavřeli do trezoru. 80%(9.1.2006)
-
belldandy
Pokud někdy (politická) satira dokázala patřit k vysokým druhům umění, myslím, že se jí to podařilo zde. Příběh o znárodnění živnosti jasnovidce a o všech důsledcích takévého kroku, byl svého času zcela nepřijatelný, ale i dnes ve změněných poměrech je myslím stále zábavný. Ukazuje na neočekávaný talent dvou začátečníků. Bohužel první film Roháčka a Svitáčka byl na několik let i jejich poslední. Jestlipak jim nejvíc uškodilo odhalení, že "Sovětský jasnovidec - (je) - náš vzor"?(12.6.2004)
-
Ony
Nebavila jsem se zas tak významně, ale je to roztomilé a nálepka banskobystrického zákazu na tom dojímá k slzám. A je tam Miloš Kopecký a sovička.(20.5.2011)
-
NinadeL
Půvabná miniatura mající v sobě část poetiky O věcech nadpřirozených i Florence 13,30. Na spojitost s těmito filmy odkazují nejen četní stejní herci a jejich obdobné kreace (Kopeckým počínaje, Bohdalovou v téměř stejném kostymu z cesty do Karlových Varů konče), ale zejména chytrý humor a výrazné znaky postupujícího tání. A proto nás zestátnění sice může zaskočit, ale melouch vyřeší vše. Ostatně stejně tak i dnes.(9.3.2011)
-
Terva
Politická satira jako druh umění. Scénář : Bedřich Zelenka a Vladimír Svitáček. Kamera : Jaroslav Tuzar.(10.9.2011)
-
Adam Bernau
Devět let od Vítězného Února se už bere jako výchozí samozřejmost, že veřejné služby nestojí za nic a člen socialistické společnosti nemá možnost koupit si kvalitu (resp. produkt vůbec) jinak než prostřednictvím tzv. melouchů - dnes zcela nepochopitelný terminus technikus. Co však zůstává akuální, je reflexe znehodnocující plutototalitní algoritmizace nealgoritmizovatelného - ať neviditelnou rukou trhu nebo viditelným státním dekretem. Podařená, ve své době přece jen dosti odvážná satirka (pouhé čtyři roky po Gottwaldově smrti), plná tehdejších profláknutých, kupodivu však velmi dobře zde působících herců. Dosti odvážné je zvláště vročení fiktivního "odborového časopisu okultních pracovníků Jasnovidec", totiž 1950 (s článkem "Za vyšší obsahovost věštby"; následující obrázek Kopeckého v průvodu s transparentem, z nějž čteme jen závěr "...dec náš vzor" nepřipouští pochyby, kdože a hlavně odkud je onen vzor). Rok 1957 je počátkem Roháčovy filmové tvorby a Konec jasnovidce je také Šlitrovou filmovou prvotinou. Za tu jeho muziku hvězdička navíc. Díky všem těmto okolnostem stanovuji rok 1957 jako začátek tzv. "mezidobí", resp. "počátku tání" (srovnej též, jaké filmy se točí před tím a jaké se také točí potom), vrcholícího dalším "přelomovým" rokem 1963. Samozřejmě je tedy nutno uznat Konec jasnovidce za epochální film. Příznačné je, že takřka po celou svou epochu byl, referuje-li zde Oskar správně, zavřen v trezoru.(28.1.2012)
-
sator
Taková komunální satira s 5hvězdičkovým nápadem, ale zasmál sem se jen poslední sekundy.. Bedřich Zelenka-scénarista příběhu vzpomíná v Úsměvech že film byl dán k ledu pro přílišnou kritičnost. Promítán byl prvně až v r.1963.(28.1.2011)
-
AIMÉE
Aneb jak se dá nacpat výborný herecký koncert do 24-minutové seance u jasnovidce, který se nebojí ani státních nařízení, snad jen přesčasům není astrálně nakloněn kvůli popracovnímu melouchaření.(11.2.2012)
-
Horak
Na svou dobu pomerne odvazne, s neuveritelnou koncentraci hereckych osobnosti. Kratka stopaz, pritom napadu na celovecerni film, coz je velka skoda, protoze jinak vyborna satira klouze po povrchu a nema cas na rozpracovani jednotlivych gagu.(13.12.2006)
-
J R C Pecuchet
Tento krátkometrážní film považuji za jednu z perel České kinematografie, podobně jako Uspořenou libru nebo Magnetické vlny léčí.(16.1.2012)
-
zahadum
Neskutočné čo srandy , skrytej ironie a nárážok sa vie spratať do necelých 24 minut ! Za povšimnutie stoja aj úderné heslá na stenách a všetko je to robené tak nejak až vážne a pri tom je to proste len reflexia reality ktorá je privedená do absurdna a to geniálnym spôsobom. Kopecký exceluje...ako vždy :)(29.8.2011)
