Rejzl

Tak nevim, ale kdyby ten film byl o polovinu kratší, nic by se nestalo. Ze začátku to vypadalo nadějně, mělo to děj a spád a vtip - prostě všechno, co od komedie očekáváte. V polovině se film zadýchával a do cíle se doplahočil s jazykem na vestě. Z útěků Stevena se později stala klišé, bohužel. Hold opakovaný vtip přestává být vtipem. Ty dvě hvězdy jsou hlavně za Ewana McGregora, který hrál homosexuála tak přesvědčivě, že o něm začínám pochybovat :-)

Ten film mě vážně bavil. V době, kdy je otázka rasových předsudků a xenofobie medializována čistě jednostranně na problém muslimských vs. židovsko-křesťanských skupin, poukazoval i na rasismus mezi národnostními menšinami samotnými. Prostě jsme skrz naskrz prolezlý tímhle svinstvem všichni, ať si to uvědomujeme nebo ne. Jediné, co mi brání dát filmu 5 hvězd, je nereálnost situací a "skoro happy end". Ve skutečném světě by to podle mého názoru dopadlo všechno jinak, ale film by ztratil na "líbivosti" a stravitelnosti a tenhle film si pro svojí myšlenku zaslouží co nejširší publikum.

Odpad a podzimní programová sračka. Navíc mě těžce zklamala internetová média, která se nechala bezostyšně koupit (viz. zmiňovaný seznam atd.) Mareš mě vždycky nechával chladnou a nevzbuzoval ve mně žádné emoce, ale po včerejšku musím říct, že Československo našlo nejhoršího moderátora všech dob. Jeho vtipy ubohý, pořád se lísal k nějakým rádoby okouzlujícím slepicím... Bylo mi z něj fyzicky špatně. Porota sama složená z největších ubožáků showbussinesu a propagátorů masové stupidy. A to jsem si nedávno říkala, že z těch příšernejch televizních estrád 90. let český národ vyrostl. Škoda. Kdyby radši všechny ty peníze, které do tohohle projektu Nova investovala, poslali producenti na dobročinné účely, udělali by službu národu i sobě.

Hodnotím s odstupem času ... škoda, že si ten film vlastně vůbec nepamatuju. Nezanechal ve mně skoro nic - až na záběr, kde je Iva Janžurová oblečená do svatebních šatů. Jinak ticho po pěšině. Tenhle styl na mě prostě nezabírá :-(

V záchvatu zběsilého přepínání televizních programů se do hledáčku mého znuděného oka připletl tento vyjímečný film. Vyjímečný i na české poměry. A to se v šedesátých a počátkem sedmdesátých let na českém filmovém plátně promítala nejúchvatnější díla českých režisérů všech dob. Iva Janžurová prokázala, že do jejího hereckého rejstříku nepatři pouze role dívek a žen z crazy komedií. Je naprosto dokonalá a role zlé, bezpáteřní a sobecké sestry ji skvěle sedla. Ten film je prostě neotřelý v pravém slova smyslu. Ztvárnění kostýmů, make up, exteriéry ... To vše je zároveň trochu nevýhodou. Musíte mít na něj náladu - lehce depresivní, lehce hořkosladkou.

Tady udělali soudruzi z NDR opravdu kapitální chybu. Tohle prostě není film do kin, ještě lépe, tohle není na film vůbec. Zpracování literární předlohy je k pláči. Knihy V.Vondrušky mám přečtené a přestože je mám ráda a výborně se u nich bavím, udělat z toho velkofilm s tak hvězdným obsazením by mě nenapadlo ani po požití kilogramu houbiček (to už by mě pravděpodobně nenapadlo vůbec nic :-)) Už jenom to, že je pod tím podepsaná televize Nova, naznačuje kinematografický průser. Škoda, že se toho nechytla nějaká jiná televize (např. ČT) a neudělala z toho sérii detektivních příběhů se stopáží max. 50min.

Čtyři hvězdy za epizodu "Tatínkova holčička"

Tahle pohádka vždycky byla, je a bude mojí nejoblíbenější českou pohádkou vůbec. Nádherné kostýmy, překrásná hudba, melancholická atmosféra... A hlavně tam hraje Milroslava hlavní roli, nikoli tolik protěžovaná Popelka Libuška, která je ve všech filmech neuvěřitelně přesladká, až je mi z toho špatně od žaludku!

Tenhle film jsem viděla svého času na festivalu v Karlových Varech. Kdo ste tam byl, dobře znáte situaci, kdy na něco jdete, ale vůbec nemáte páru o čem to je a občas si dokonce zdřímnete. V sále je teplo, tma a vy jste unavení z předchozího večera :-D Tak tohle by se vám v případě Drsného jara stát nemohlo. Lidé neusínali, ale odcházeli. Většinou lehce zelení. Nevím, jestli to mám přikládat na vrub kocovině nebo opravdovému znechucení. Kupodivu mě špatně nebylo. A to opravdu nesnáším pohled do útrob herců a na poházené končetiny v litrech krve. Drsné jaro je něco docela jiného. Násilí není samoúčelné, pouze precizně dokresluje atmosféru filmu ad absurdum. Je to jeden z mála filmů, které si prostě zapamatujete, ať chcete nebo ne. Nebudete parafrázovat dialogy, nezabroukáte si pár not z ústřední melodie, ale kdykoli si vybavíte pocity, vůně, atmosféru … a to se zas tak často nestává.

Pět hvězd za skoro nahá svalnatá těla, která s jistou pravidelností pobíhají 111 minut po plátně, krásně zlatavě se lesknou a fantasie začíná pracovat. Pět hvězd za kameru, efekty a celkový vizuální zážitek. Nula bodou za děj. Protože i když se na to hezky kouká, přece jen od filmu čekám víc než obrázky. Big zero za dialogy (blbější rádoby rozhovory jsem dlouho neslyšela). Odpad za křišťálově průhlednej patos. Pokud to zprůměruju, abych filmu příliš neublížila, vychází mi z toho hvězdy dvě.