Caym

Když ona kniha má mnohem, mnohem větší kouzlo a Hrubínovy obraty, které dávají příběhu "Hrubínovskou" příchuť a ta "zamotanost" mi v případě filmu chyběly. Jako doplnění četby ano, jinak ne.

Je to ta Alenka, která kdysi Podzemní říši navštívila? Není. Burton si vypůjčil postavy, prostředí a pár scén z knih o Alence, tím ovšem všechna "alenkovatost" končí. Nevím, kde se vzal ten šílený nápad vytvořit příběh o udatné bojovnici Alence, ale ten, kdo si ho ve své hlavě vytvořil, patrně vůbec nepochopil kouzlo Alenky. Tahle "anti-pohádková" kniha totiž skáče ze schízy do schízy, od šílené události k ještě šílenější, od praštěných postav k ještě praštěnějším, hýří tolika nesmysly, až začnete všemu věřit. Dialogy, na kterých se v Alence převážně staví, neboť jsou nonsensové, ve filmu téměř nenajdete. Linda Woolvertonová použila několik vět, které se opakují do zblbnutí a nutí vás také zblbnout, ale nedaří se to. "Můj otec byl schopen uvěřit až v 6 nemožností během snídaně." a "Já nejsem ta Alenka, na kterou čekáte, ale jsem Alenka." jsou věty, které bych po třetím zopakování kopla z okna. Jako by nestačila plochost scénáře, plochostí se vyznačují i jindy prokreslené postavy (což vlastně se scénářem souvisí) - z filmu je cítit snaha vyzdvihnout Johnny Deppa do popředí, a tak ačkoliv ve většině scén pouze ukazuje svůj roztomilý, trochu šílený úsměv s mezerou mezi zuby, příběh se točí na padesát procent kolem něj a na padesát procent kolem Alenky a královen. Chápu, že barevnost Deppa, jeho neuvěřitelné charisma a barevnost, má asi film dostat do vyšších sfér (a ve většině filmů dua Burton-Depp toto skutečně funguje), tentokrát se to ale nepovedlo. Abych se totiž do příběhu dokázala vcítit, potřebuji příběh a ten příběh by neměl být tupý, americký a průhledný. Rozhodně ne v případě Alenky. Měl by být šílený, burcující, trochu děsivý a hodně neuvěřitelný. Člověk by měl být překvapený. Jestliže se snažil Burton překvapit 3D efekty, které příběh ani v nejmenším nezachraňují, pak je to smutné. Zahrada plná fantastických barevných houbiček a létajících houpacích koníků totiž funguje cca 5 minut, než zase upadnete do letargie. Čas mezi "epickou bitvou" Alenky a Tlachapouda, je vyplněn hluchými místy tak dokonale, až je to k pláči. A samotná bitva je tak nudná, že jsem se ani nestačila bát, že by třeba Alenka nezvítězila. Futrovák Johnny Deppa byl směšně k pláči a potvrdil, že film, který sám o sobě byl vtipný a kouzelný jen v pár scénách, by si neměl na konci hrát na "vtipné zakončení". Zdlouhavé zírání Kloboučníka a Alenky do očí evokovalo "titanic scénu" aneb "bude líbačka nebo nebude", což u pohádky, ve které vztahy Alenky a všech přítomných mají být rezervované až lehce negativní (vzpomeňme scény z knihy, kdy Alenka rozmlouvá s Březňákem a Kloboučníkem a to nikoliv umírněně a ryze přátelsky, ale spíše naštvaně, charaktery si navzájem odsekávají a špičkují se). Zjemnění vztahů mezi postavami tak taktéž obralo Alenku o to "něco" potřebné k vytvoření "té pravé Alenky". A o morálním zakončení příběhu snad nemá ani cenu diskutovat. Chuť "nějak" dílo zakončit, je natištěná řvavou barvou přes poslední záběry, ať se již jedná o domlouvání všem zúčastněným či odjezd Alenky na lodi jako největší drsné mořeplavkyně. Ne, Burtone, prostě a jednoduše ne. Těch pár scén, při kterých jsem byla ochotná a schopná slastně přivřít oči a říct si "tohle je TA Alenka" se dá spočítat na prstech jedné ruky. Recitování Kloboučníka, Sněz mě/Vypij mě, Bláznivá svačina. To máme tři scény, potom pár kapek v podobě vět opsaných z knihy "Proč je havran psací stůl.", a to je vše. Zbytek filmu jsem mohla trávit maximálně skřípáním zuby a žasnutím nad kostýmy a ztvárněním postav, co se herectví a vizuálna týče. Verdikt: Burton ukázal, jak se dá bruslit po zamrzlé vyumělkované scéně a nedostat se pod ni.

Mám dojem, že Miyazakiho filmy by měly být sledovány v určeném pořadí. Kdybych začala u Kiki, byla bych jí patrně nadšená, bohužel jsem viděla jeho filmy přesně v opačném pořadí; od Cesty do fantazie, přes Princeznu Mononoke, Zámek v oblacích až k Tonari no Totoro a Kiki. A právě slečna čarodějka byl nejslabší podívanou. Doopravdy dětský film s jednoduchou liní, který neskýtá to pravé miyazakovské vzrušující "fantastično". Člověk nemůže být zklamán, ale může se cítit tak trochu ochuzen. Prostě a krátce "něco" tomu chybí a já nejsem schopna blíže určit co přesně.

Na Štěknu asi nikdy nezapomenu.

Já vím, že triky byly úžasné, prostředí nádherné a atmosféra hmatatelná, příběh měl zápletku a byl zajímavý, ale nesedli mi herci (z padesáti procent i díky dabingu), nesnáším vypravěče a nebyla jsem schopna odpoutat se od pocitu, že přede mnou vážně pobíhá harry potter, ron a hermiona a že se ron proměnil v indiana jonese. Krom toho by nebylo špatné odpustit si dýmku, holmesovskou čepici a lásku. Ale věřím, že v jedenácti letech by mě film absolutně pohltil.

Oddechovka, vizuálně ponuré, hudba povedená, herecké výkony dobré, pár vtipných scén, trocha dramatična do žil a máme tady průměrný film běžící na Nově v pátek večer v osm hodin. Nenadchne, neurazí.

Výprava úžasná. Atmosféra na člověka přímo dýchá (dovedu si představit, jaké kouzlo tenhle film může mít na velkém plátně). Ale něco chybí a něco přebývá. Během sledování jsem měla čas uvažovat nad spoustou věcí, včetně toho, zda jsem nezapomněla zavřít ledničku, což se mi u filmu už dlouho nestalo. Délka Cotton clubu je nepřiměřená obsahu. Než se stane něco, co vás vytrhne ze zamyšlení, musíte si holt počkat. Mezitím vás bude bavit stepování, Gereova hra na trubku a kabaretní zpěv. Pokud by titul byl uveden jako gangsterský film/dokument zřejmě bych neměla co vytknout, jestliže ovšem namísto dokumentu o Harlemu a jeho kabaretním podsvětí čekáte film, pak je něco špatně. Obsazení Richarda Gerea mi taktéž nesedlo. (Nikdy bych nevěřila, že Gere může být neschopný nějakou roli zahrát, ale v tomhle případě byl vážně mimo, byl jaksi ztuhlý a měl manýry divadelního herce) Nicolas Cage to sice občas zachránil, ale přesto, když člověku nesedí hlavní postava... škoda mluvit. Tři hvězdy tedy za výpravu, skvěle podanou atmosféru a kabaretní výstupy, které určitě lidem, kteří ke kabaretu-jazzu-stepování mají jakýsi vztah, musí učarovat. Mínus dvě hvězdy za obsazení, zdlouhavost.

"What do you want?" - "I want you to understand me!"

Nemůžu si pomoct. Mickey mi učaroval, jeho funění budu slyšet ještě minimálně dva dny. Naturalistická podívaná do zákulisí wrestlingu a života "odepsaného" rváče. Krev, slzy, hudba osmdesátých let. Nemůžu si stěžovat.

Otřepaný "hledačský" příběh zabalený do hezkých, nových a třpytivých pozlátek. Někdy to vychází, jindy se klišovitě točíme na místě a příběh ztrácí rychlost. A právě o rychlosti film je, na té staví, na zamotanosti a hlavně spádu, takže když ztratíme spád, zbývá zamotanost. Bohužel na rozřešení přijde každý průměrný thriller-divák přibližně v půlce a krom neustálého okecávání ježíš člověk/ježíš syn boží, už film víc nenabídne. Postavám, krom Audrey Tatou, která hrála obvyklou hezkou ženu "nic nevím, musím to zjistit, všichni mi to vysvětete" nic nechybí, jsou zahrané s citem a vyvíjejí se. Konec zkamal. Nejsem fanoušek dovyprávěných konců "pro ty blbější" a tenhle "filozofický" a odlehčující konec mi kazil celkový dojem. Dvě hvězdičky za hezký křesťanský obal, ty části, které člověku nedávají vydechnout, a Silase. A tu jednu za výkon Jeana Rena a Iana McKellena.