Djoker

Když béčkový akční film strčí do kapsy většinu áčkových sci-fi snímků, tak je potřeba zbystřit. Demolition man navíc funguje i jako komedie a s odstupem času ho dokonce můžeme označit jako vizionářské dílo. Scénáristé se skutečně vyřádili a jejich úchylná vize budoucnosti je až mrazivě přesná. Stallone je v raritní sarkastické poloze skvělý a nadšené mládě Bullock je přímo boží.

Udělat z mýty opředeného příběhu homosexuálního satanisty dvouhodinovou nudu je skutečně umění, jenž si zaslouží půlnoční projekci na všech festivalech, na kterých se objeví. Nejen ortodoxní intelektuálové s nosem od koblihy budou do deseti minut chrápat. Životní výkon Kerna je bohužel spláchnutý do kanálu.

Máme tady další nesmělý pokus o natočení českého thrilleru. Většinu času se tam nemluví, což se ukázalo je chytrý tah, protože Křižka toho z pozice bývalého grafika stejně mnoho nevymyslí. Skoky v dějové linii jsou zřejmě na efekt, násilí je spíše k smíchu a motivace postav neexistují. Jedna za snahu a druhá za Gajdošíkovou.

Willow je takový praotec fantasy filmů. Pod záštitou vizionáře Lucase vytyčil směr žánru plného dobrodružství a kouzel. Volba padla na úžasné přírodní lokace, podmanivou hudbu a mnoho výstředních postav. Vizuální efekty byly ještě v plenkách a podle toho vypadají, ale o to větší péči dostaly kostýmy a kulisy.

Na české poměry jde o revoluční animovaný film. Evidentní zaměření na malé děti, které jistě potěší pohled na roztomilá žvatlající zvířátka, se však hodně pere s hlavním tématem smrti, jenž do svých dospělejších kousků často tlačí Pixar. Paradoxně si to neužije ani jedna strana barikády. Nejsilnější složkou je tak hudba.

Není divu, že si na King Konga troufne málokdo. Milostný příběh přerostlé gorily z džungle a blonďaté krásky z USA není jen lehce hranou absurdna, on je tak daleko, že ji ani nevidí. Chce to opravdu hodně citu a správnou míru megalomanství. Nikdo jiný by to nezvládl lépe než Jackson. Tři hodiny jsou sice moc, ale Watts je úžasná a finále na Empire state building přímo dechberoucí.

For macho only. Drsní muži, sexy ženy, rychlá auta, brutální násilí a nadměrný testosteron všude kam se podíváš. Nejvtipnější je naroubování žen do děje v podobě spolujezdců, kteří jednak nejsou skoro potřeba a hlavně tam mohli posadit i muže. To bychom ale přišli o kočičky v čele Martinez.

Knightley určitě může být rozervanou rozvodovou revolucionářkou Kareninou, ovšem Taylor-Johnson rozhodně nemůže být hezkým hrdým hřebcem Vronským. Největší problém však sedí ne režisérské židli. Wright se svým exhibováním na prknech, jenž znamenají svět, zazdil velkolepost příběhu i auru slavné literární předlohy. Udělal z toho doslova divadlo ve filmu.

Sandler quality šla postupně dolu i kvůli éře Netflixu. Jeho komedie měly vždy specifický styl humoru, který ocení hlavně zastydlí puberťáci. Zkus mě rozesmát patří k jeho nejzdařilejším kouskům. Romantická linka je slabší, ale naštěstí je většinu času upozaděná. Aniston v bikinách snad zastavila čas a její konfrontace se skoro o dvacet mladší kolegyní je úctyhodná. Sandler získává plusové body i za obsazení Kidman jen do vedlejší role, kde hraje totální krávu. Vzhledem k roku výroby navíc není tabu strefování se do starých, tlustých i ošklivých lidí. O buzerantech ani nemluvím.

Juno bez zbytečné hysterie mapuje těžkou životní situaci a určitě nejde o špatný film Už před lety jsem však měl problém s obsazením Page. Její/jeho vizáž by se dnes dala označit jako nebinární, což tehdy ještě nebyl zavedený výraz. Ona/on má určitě talent, ale jako herečka/herec také vyzařuje podivnou energii, jenž se k těhotné středoškolačce nehodí. Až čas ukázal, kde byl problém. Když žena/muž ve svém nitru neví, kdo vlastně je, tak ani nemůže fungovat chemie se skvěle zvoleným Cerou, který třídního blba zvládl na jedničku.