Djoker

Top Gun je nejdražší reklama americké armády, nejdelší náborové video vypuštěné do kin, nejvelkolepější oslava mužské homosexuality ve 20. století i nejžhavější romance mezi ženou a dítětem. Má tolik nej a stejně se nejedná o skvělý film. Maverick je však natolik ikonická postava, že se prostě musel vrátit.

Další variace na téma, jak se vyrovnat s fatálními následky pod tragické nehodě. Uvěřitelnější díky absenci okázalých gest a přehnané hysterie. Snesitelnější díky úžasnému bydlišti hlavní hrdinky. Pokud se má někde člověk vyrovnávat s útrapami života, tak s výhledem na moře to bude jistě lehčí. Celkem nevýrazný snímek vytahuje z šedého průměru záštita skutečným příběhem.

Není žádným tajemstvím, že Netflix má laťku pro filmovou produkci zatraceně nízko. Preferuje kvantitu před kvalitou, takže výjimku potvrzující pravidlo je potřeba zvlášť vychválit. Už samotný nápad s duelem extrémně amorálních postav je velmi atraktivní. Herecký koncert Pike dodává její postavě ještě děsivější auru. Originální hudební složka sedí k příběhu naprosto dokonale. Blakeson hodně překvapil, a když to ke konci vypadalo, že nevybere poslední zatáčku, tak předvedl ten jediný správný manévr.

Na moři se Kormákur cítí jako ryba ve vodě, akční sekvence mají správný drive a dobře vypadají, ale na pláži není ve své kůži, servíruje přeslazenou romantiku a hlavně mu to tam neodsýpá. Woodley nikdy nebyla typická kráska, takže zrovna ona se do role nespoutané nomádky hodí. Závěrečný twist potěší, protože celý film vrací do reálné roviny.

Bebjakovi je televize dávno malá. Stínohra je však pojatá celkem komorně, takže díru do světa ještě neudělá. Hutná atmosféra, nepříjemné prostředí, originální kamera a přesně vedení herci však zajistí intenzivní zážitek, který v československém rybníčku zkrátka není běžným standardem.

Alkohol je špatný, to už všichni víme. Trojan mladší se potatil, to se zase dalo očekávat. Vigner však evidentně není schopný režisér. Ani v protialkoholní léčebně neumí vystavět silnou scénu a gradace je pro něho cizí slovo. Mladé talenty před kamerou to v kombinaci s příjemnou stopáží zachraňují od velkého průseru.

Konečně někdo oprášil myšlenku z Nezvratného osudu. Technologie nám výrazně pokročily, takže v hlavní roli je tentokrát zlověstná aplikace. Horor se nebere zase tak vážně, což je vždycky plus, i když pozéři budou prskat. Především vedlejší postavy (kněz, ajťák) jsou skvěle napsané. Potěší i účast neokoukané Lail.

Zrovna Allen rozhodně nemusí nikomu nic dokazovat, ale závěr jeho kariéry je ve znamení značného ústupu ze slávy. Strašně se opakuje a recyklace některých témat je přímo otravná. Obsazení Wallace je pak střelou úplně mimo a jeho spárování se stále žhavou Gershon je komedie i sci-fi zároveň. V závěru se dostaví klasická otázka. To je jako všechno?

Vábení na příběh nejznámějšího padělatele v dějinách USA je pochopitelné, ovšem následné doručení běžných trampot rozvrácených rodin způsobí velké zklamání. Penn má alespoň vytříbený cit pro výběr vhodné hudby, ale stejně to vypadá jako filmová trafika pro jeho dvě děti. Dylan se povedla, je totiž celá máma. To Hooper je docela květák a nemá ani tátovo charisma.

Prezentace života v nižších patrech společnosti dává smysl, ale chtělo by to nějakou přidanou hodnotu. Stejně tak se můžu postavit před libovolný panelák s popcornem v ruce a po hodině pozorování smutných příběhů budu logicky konstatovat, že to tam stojí pěkně za hovno. Po herecké stránce je to však obstojné.