sunjata

Horory, tak jak se točily v 60. a 70. letech, by u dnešního diváka už asi neuspěly. Žádný režisér by si dnes nedovolil více jak polovinu filmu připravovat půdu a nechávat děj gradovat tak pozvolna. Snad je to ale škoda, že dnes se už v tomto žánru takřka nedává prostor vztahovým záležitostem mezi postavami. V tomto filmu je navazování vztahů mezi postavami přinejmenším tak důležité, jako samotný ptačí masakr. Na filmu je ale nejvíce dráždivá ta představa, co by se dělo, kdyby se nějaká, libovolná, část našeho světa zbláznila a řekla si, že člověka už bylo dost a je potřeba ho vymazat z povrchu zemského. Ta otázka "proč?", kterou si kladou některé postavy z toho filmového příběhu, tu zůstává ovšem krásně nezodpovězená.

Jestli je něco opravdu totálně klišoidně natočené, tak je to právě "poselství" tohoto filmu, že zachránit se dá opravdu každý vztah. A taky teda civím na drát, k čemu všemu je ochoten se Jean Reno propůjčit . Asi si chtěl udělat dovču a ještě si za to nechat zaplatit.

Tento díl série ze všeho nejvíce připomíná hodně natahovanou a o hodně brutálnější libovolnou epizodu Kriminálky Miami. S tím, jak jsem se propracoval až ke čtvrtému pokračování, tak ve mě začíná převládat už jen znechucení nad potoky krve a praštícími kostmi. Skládačka už je nejspíše definitivně pryč a jeho nástupce je naprosto necharizmatický uhlazený seladon. Tak to se máme asi v dalších dílech na co těšit.

Film který vás buď unudí svým pomalým tempem nebo naopak po okraj naplní emocemi. Pomalé plynutí příběhu může na někoho může působit jako nedostatek děje, nicméně správně evokuje skutečné tempo našich životů, kde dramatické životní zvraty bývají krátkými epizodami v nekonečné každodennosti. Velké plus pro mě je, že ač se jedná o romantické drama, tak film nijak citově nevydírá. Meryl byla v té době opravdu uhrančivá, žádná prvoplánovitá kráska, prostě krásná, osudová žena ...

Zpočátku krutý a dojemný film nabírá v závěru bollywoodské obrátky. Že se ten příběh jako realita jen tváří a že ve skutečnosti to s nimi dopadlo úplně jinak? Koho to zajímá!?

Pro hrdinské eposy mám slabost a několik zaškobrtnutí ve scenáři (hlavně ten závěr) mi nekazí celkový dojem z nádherných exteriérů, výpravy, kamery a dokonalé hudby. Kašlu na to, že je to kýčovité, sentimentální a patetické ... Vychutnal jsem si každý moment. Takhle má prostě vypadat filmová romatika pro chlapy. Poněkud taky nechápu, proč se dnes lidé tolik vysmívají elementárním emocím a vlastnostem jako čest, láska, sebeobětování, které když se objeví ve filmu, tak hned každý píše o klišé.

Trojka se narozdíl od předchozích dvou dílů táhne uondaně jak med po ledě. Nestačila by o půl hodiny kratší stopáž? Už mi to v hlavě nešrotovalo jak při jedničce, kdy jsem s napětím očekával další vývoj příběhu, ani to nemá dynamiku dvojky, kde skládačka připravil mejdan pro skupinku asociálních týpků. Dějové zploštění jde ruku v ruce s nárůstem velmi názorné brutality. Trošku se to probudí až v závěru, který vysvětluje celý příběh a soustředí se na vztah Johna a Amandy. Ve smršti masakrů to poněkud zapadá, ale Amanda je typická sebeškozovačka, co se řeže nožem do stehna, a má poněkud úchylný vztah k člověku, který ji málem připravil o hlavu (viz první díl). V čem to je, že lidi násilí na jedné straně znechucuje a na druhé straně je fascinuje a přitahuje a rádi obětují vstupné, aby se šli podívat na takovéto filmy? Zajímavé je, že se vůbec někdo v Holywoodu věnuje tématu pozitivního významu vědomí vlastní smrtelnosti na prožívání svého života. To je pro mě docela silné téma. Skládačka je ovšem zvrácené hovado, které si hraje svévolně na Boha. Jeho postava je ovšem poněkud netypicky (nevím jestli realisticky) vykreslená. On ty svoje zvěrstva dělá s takovým nadhledem, vniřním klidem, přesvědčením a odpoutaností. Vůbec nepůsobí prasácky ani úchylně jako masoví vrazi z filmů jake je Mlčení jehňátek či Sedm. Skládačka spíš působí jako by dělal vědecký výzkum či provozoval nějaký neškodný koníček. Přese všechnu brutalitu nepovažuji tuto sérii jen bezduchá řezničina. Některé díly mají napětí, zajímavé dějové zvraty, nečekaná odhalení, občas se mihne psychologie postav (nebo aspoň pokus o ni). Má to prostě svoje silné stránky i slabiny.

Mám pocit, že Rodriguez se dostal zcela do vleku Quentina Tarantina a pokouší se být papežštější než papež. Zatímco Tarantino dokáže přetavit béčkový formát do podoby, kdy málem věříme, že je to myšleno vážně a za jeho filmařinou vidíme promyšlený záměr, hravost a ještě pořád uměřené dávkování kravin, tak Rodriguez už točí opravdu "vysokorozpočtová" béčka, která prezentuje jako poctu žánru. Kdybychom něvěděli, že to natočil Rodriguez a že je to z roku 2007, tak by se po tom ani pes neštěkl. Béčkům se přece smějeme hlavně proto, že ty blbosti v nich jsou myšleny vážně. Pokud je už něco natočené jako béčko schválně, tak by tam mělo být pořádný kus přidané hodnoty. A to tenhle film zase až tolik nemá. Abych ale nebyl zase příliš tvrdý, je tam pár opravdu vtipným hlášek a situací a vyložená nuda to určitě není. Pro tu přeplácanost Planety Teror hodnotím Tarantinův příspěvek do Grindhausu jako mému srdci bližší, i když nezrcadlí béčkový žánr tal explicitně jako Rodriguez.

Za tu jednu obstojnou, ale děsně krátkou akci dávám dvě hvězdičky. Opravdu nejnudnější díl série plný utahaných keců hodných průměrné latinoamerické telenovely. Přitom téma má potenciál a kdyby se přidalo rozumně dávkované a ne moc za vlasy přitažené akce a ubralo sentimentální, přihlouplé romantiky, tak by se na to dalo fakt koukat. Nevím, kolik to celé bude mít dílů, ale je jasné, že Bella se nemůže nechat hned tak pokousat, protože pak už nebylo co řešit a celé by to mohlo skončit. Takhle nás čekají ještě přinejmenším dva filmy, ve kterých se bude pořád jen kecat a kecat. Film nedokáže vytěžit naprosto nic ani z toho soupeření dvou nápadníků, kteří by si málem padli do náruče nebýt toho, že milují jednu a tutéž mařku. Snad máme světlou perspektivu, že někdy v devátým, desátým díle jeden z nich zahyne při záchraně Belly, případně vyklidí pole, aby ji zanechakl šťastnou s tím druhým ... Co si ale budem povídat, až přijde další díl, stejně budu zvědavý, kam to celé dál směřuje.

McDowell na sebe strhl veškerou moji pozornost a považuji ho v podstatě za jedniné velké plus celého filmu. Aťsi je to koncentrát zvrácené doby velkého Říma, ať si je to drzý, chlípný a provokující snímek, mě to prostě šíleně uspávalo a ke konci už jsem to opravdu dotrpěl a násilím jsem držel oči otevřené a nesustále kontroloval časomíru. Režisér tedy asi chtěl ukazováním nahoty ve všech pozicích něco sdělit, ale jestli to mělo být to, že doba byla hodně odvázaná, tak na to by bývala stačila podstatně kratší stopáž.